Nerozhazujme, recese se vrátí
Autor: Aleš Michl, poradce ministra financí
Zdroj: Mladá fronta DNES | 9.5.2016 | Rubrika: Názory | Strana: 10
Česká ekonomika úspěšně roste, a tak hned ministři natahují ruce, že by potřebovali další miliony korun. A tváří se, že to tak potrvá věčně. Omyl. Jednou dojde k propadu a my na to musíme být připraveni. A může k tomu dojít velmi rychle.
Kurz na to, že Leicester vyhraje anglickou fotbalovou ligu, byl před sezonou 5 000 : 1. Přesto tento tým zvítězil. V sobotu hráči zvedli nad hlavu pohár. Gary Lineker, bývalý střelec Leicesteru i anglické reprezentace, bude muset dříve či později v televizi moderovat ve slipech. Prohrál totiž sázku, o které si myslel, že prohrát nejde.
České politiky bych ve slipech vidět nechtěl, vlastně ani toho Linekera. Ale jako by většina ministrů uvažovala podobně.
Jako by si myslela, že když teď ekonomika roste, je třeba si urvat do svého rozpočtu více peněz na útraty.
Určitě jste zaznamenali ty nekončící diskuse, kdy šéfové resortů říkají, že potřebují na další rok víc a víc.
Zkuste jim namítnout, že třeba jednou zase přijde běžný ekonomický jev, recese, a proto by se to teď s nárůstem výdajů, které nejsou investiční, nemělo přehánět. Asi vás v tom lepším případě pošlou do háje.
Jenomže věčný ekonomicky růst neexistuje. Až ekonomika jednou spadne, všichni budou překvapeni. A nikdo zase nebude chtít si ubrat. Že je recese málo pravděpodobná? Ale jděte. Určitě pravděpodobnější než mistrovská trofej pro Leicester.
Když před třemi lety na poháru FIFA v Brazílii zničili Španělé nadšence z Tahiti 10 : 0, byl to na takové úrovni rekordní výsledek. Nicméně se dal očekávat. Vzpomínáte však na Řecko? Jak nás porazilo v semifinále fotbalového mistrovství Evropy 2004? A jako outsider s kurzem 150 : 1 celý šampionát nakonec vyhrálo?
Spouštěče krize
Člověka po tisíciletí ohrožovaly pouze cizí kmeny, počasí a divoká zvířata. V dnešním světě je ale takových pastí nastraženo nesrovnatelně více. Neplechu dělá hlavně různorodost neznámých proměnných. A proměna i těch známých do neznámých. Myslím to takhle:
-
dejme tomu, že nějaké události jsou proměnná, kterou nazvu dvouslovím známá známá - jasná událost, víme o ní a umíme ji popsat;
-
pak může být známá neznámá - očekávaná událost, víme, co se asi může stát, neznáme přesně dopady;
-
neznámá známá - zdánlivě jasná událost, o které si myslíme, ze ji známe, ale ve skutečnosti je to jinak;
-
neznámá neznámá - úplně nečekaná událost s nečekanými dopady.
Jaké jsou nejhorší proměnné? Ty poslední. Mají větší dopad než jakékoliv známé. Pak stačí, když se tahle neznámá neznámá sejde v jeden čas s nějakým spouštěčem, urychlovačem, a systém může spadnout do recese/krize.
Jakým urychlovačem?
Protesty v brazilském Sao Paulu 2013/2014 začaly, když město zdražilo MHD v přepočtu o 3 koruny - později vše přerostlo v celostátní hnutí proti korupci a špatným veřejným službám.
Jedna potlačená demonstrace v Egyptě urychlila v roce 2011 arabské jaro. Stačí malá událost v Řecku a může tam dojít k revoluci nebo vzniku diktatury.
Před rokem 2008 se pravděpodobnost, že akcie na burze spadnou o 30 procent a nastane recese, rovnala 1,6 procenta. A stalo se. Předcházel tomu pád Lehman Brothers, o kterém většina tvrdila, jak je to skvělá banka.
Řecko patřilo v letech 2000-2007 mezi tři nejrychleji rostoucí ekonomiky v eurozóně.
A víme, jak to dopadlo. Island měl 20. nejbohatší populaci na světě. Na obyvatele připadalo 39 900 dolarů hrubého domácího produktu, obdobně jako ve Spojených arabských emirátech nebo ve Švýcarsku. A zkrachoval.
Průměrný roční růst hrubého domácího produktu v Estonsku a Lotyšsku dosahoval 8,8 procenta mezi lety 2000 až 2007.
Zadlužení bylo v Pobaltí minimální - veřejný dluh v Estonsku sahal podle Eurostatu v roce 2008 k 4,8 procenta HDP, v Lotyšsku k 19,5 procenta HDP. A stejně v roce 2009 jejich ekonomiky zkolabovaly.
Prostě nechci už znovu zažít, co jsem četl v predikci českého ministerstva financí v červenci 2009. Resort tehdy už ohlašoval, že schodek rozpočtu ke konci roku může nečekaně dosáhnout k 200 miliardám korun. Místo aby přiznali, že český státní rozpočet nebyl na recesi ani náhodou připraven, odůvodnili to tehdy takto: "Oproti původnímu odhadu v červnovém fiskálním výhledu tak došlo k přehodnocení určitých skutečností. Současný odhad je zasazen do nového makroekonomického rámce, který počítá s výrazně hlubším propadem ekonomiky než předchozí scénář."
Nejhorší prostě je, když nedokážeme předvídat do budoucna a nemáme na paměti, že jednou ta recese stejně přijde, a proto bychom na to měli mít připravené scénáře. Pořád raději zaslepeně koukáme na nahodilé jevy. Podceňujeme riziko jejich vzniku.
Leicester nám znovu připomněl, že jisté jsou jen dvě věci: smrt a nejistota.