Společné stanovisko MF a GFŘ k některým tématům diskutovaným v pořadu Otázky Václava Moravce dne 24. 4. 2016

Zákon o prokazování původu majetku

Zásadně nesouhlasíme s výrokem poslance Zbyňka Stanjury, že byl zákon o prokazování původu majetku „cestou, jak zlegalizovat černé peníze. Když se na to dobře podíváte, tak pokud takzvaně spolupracujete s Finanční správou, tak z penále vám odpustí 50 % nebo z doměřené daně.“

Zákon nepracuje s hodnotou neevidovaného majetku, ale s nárůstem jmění. K prokázání příjmů může být vyzván poplatník, jehož příjmy uvedené v daňových přiznáních neodpovídají nárůstu jeho jmění nebo spotřebě (např. bezplatné užívání jachet, luxusních nemovitostí, šperků) a zároveň rozdíl mezi jím uvedenými příjmy a nárůstem jmění přesahuje 7 milionů korun. Nárůstem jmění se přitom rozumí nárůst majetku po odečtení dluhů souvisejících s nárůstem tohoto majetku. Na základě výzvy poplatník prokazuje, že byl jeho majetek financován z řádně zdaněných zdrojů.

Když poplatník neprokáže, z jakých zdrojů byl nárůst jmění financován, bude rozdíl zdaněn (standardní sazbou daně 15 % u fyzické osoby, popřípadě 19 % u právnické osoby). Pokud poplatník bude spolupracovat s Finanční správou, bude navíc uplatněno penále ve výši 50 % stanovené daně. V případě nesoučinnosti bude penále činit 100 % stanovené daně (standardní penále je 20 %). Zákon o prokazování původu majetku tedy není cestou, jak zlegalizovat černé peníze.

V žádném případě se nejedná o plošná majetková přiznání, ale individuální nástroj, který se bude vztahovat jen na ty poplatníky, u kterých správce daně indikuje problém, tedy poplatníky, kteří pravděpodobně porušili povinnost daň přiznat a zaplatit. Z důvodu zabránění potenciálního plošného užití se však reálně může navrhovaná právní úprava dotknout pouze těch poplatníků, u nichž je indikována výrazná disproporce mezi nárůstem jmění a spotřebou na jedné straně a deklarovanými příjmy na straně druhé v minimální výši 7 milionů korun. Svou podstatou se nejedná o nové opatření, pouze se konkretizují pravidla pro případy, kdy pochybnosti vycházejí z indikace nárůstu jmění v částce přesahující stanovený limit, který nemá odraz v deklarovaných příjmech.

Kontrolní hlášení: mlčenlivost advokátů

Považujeme za nutné vyjádřit se k polemice o kontrolním hlášení ve vztahu k údajnému porušování mlčenlivosti advokátů, neboť se jedná o snahu hledat senzaci na místě, kde žádná není.

Zákon o advokacii zakotvuje povinnost mlčenlivosti, přičemž blíže specifikuje, že povinností mlčenlivosti advokáta nejsou dotčeny jeho povinností jako daňového subjektu stanovené zvláštními předpisy o správě daní a poplatků. I v tomto případě je však advokát povinen zachovávat mlčenlivost o povaze věci, ve které právní služby poskytl nebo poskytuje. Dříve byla textace příslušného ustanovení mírně odlišná. Zákon zakotvoval, že je advokát povinen zachovávat mlčenlivost nejenom o povaze věci, ale i totožnosti klienta. Část týkající se totožnosti však byla v minulosti bez náhrady zrušena, a to dle důvodové zprávy právě s odkazem na skutečnost, že by mlčenlivost ohledně totožnosti klienta komplikovala daňové řízení. Tato změna tak měla vést k zefektivnění daňového řízení především v případech, kdy je nutno prokázat či vyvrátit daňové náklady advokátů či jejich klientů. K této změně došlo konkrétně zákonem z roku 1999.

Povinnost podat kontrolní hlášení lze za splnění podmínek zakotvených v zákonu o DPH považovat za povinnost advokáta jako daňového subjektu. Zároveň ze struktury a obsahu formuláře pro podání kontrolního hlášení nevyplývá, že by měl advokát hlásit správci daně povahu poskytovaných právních služeb či jiné podrobnosti o konkrétním předmětu plnění. V tomto ohledu se do kontrolního hlášení vyplňuje především DIČ odběratele nebo dodavatele a evidenční číslo daňového dokladu. Jakkoli je na základě těchto údajů možno klienta jednoznačně identifikovat, nevypovídá to prakticky nic o povaze věci, ve které advokát své služby poskytl či poskytuje.

V kontrolním hlášení podaném advokátem však velmi často nebude o jeho klientovi uveden žádný údaj. Jedná se zejména o situace, kdy advokát poskytuje své služby za cenu nižší než 10 tisíc korun nebo je klientem neplátce DPH, případně se klient jako neplátce DPH rozhodne vystupovat. Pokud však klient vystupuje jako plátce DPH a fakturovaná cena poskytnutých služeb přesáhne 10 tisíc korun, uvádí tyto údaje i ve svém kontrolním hlášení, včetně DIČ konkrétního advokáta. Z toho vyplývá, že možnost získání informace z kontrolního hlášení o fakturované částce mezi advokátem a jeho klientem závisí především na rozhodnutí samotného klienta.

Z dřívějšího nálezu Ústavního soudu lze vyvodit, že mlčenlivost není v žádném případě výsadou advokáta, která by měla advokátovi umožnit vyhnout se obecným povinnostem stanoveným ostatním daňovým subjektům. Advokáti nejsou jedinou profesí, kde jsou osoby vázány mlčenlivostí. Povinnost zachovávat mlčenlivost je stanovena i exekutorům, insolvenčním správcům, daňovým poradcům a mnohým dalším. Nehledě na skutečnost, že na straně druhé je povinností mlčenlivosti vázán i samotný správce daně.

Kontrolní hlášení: čas na přípravu

Resort Ministerstva financí se již v minulosti několikrát vyjadřoval k nepravdivým výrokům, podle nichž neměli plátci DPH dostatek času, aby se připravili na podávání kontrolního hlášení. Proto bychom se chtěli ohradit i vůči výroku prezidentky Komory daňových poradců Petry Pospíšilové, že „se reálná implementační lhůta smrskla na dva měsíce, což je tedy opravdu velmi krátká doba na to, kolik systému to v mnoha případech v mnoha firmách zabere a těch dat, které v určité struktuře se musí reportovat.“

Zákon, kterým se zavedlo kontrolní hlášení, je platný již od prosince 2014, přičemž jeho účinnost byla odložena na 1. 1. 2016. Generální finanční ředitelství o kontrolním hlášení informovalo plátce DPH včas, především prostřednictvím webových stránek: www.financnisprava.cz/kontrolnihlaseni, ale rovněž za využití dalších medií (např. televizní a rozhlasové vysílání, celostátní tisk) a v neposlední řadě formou přímého oslovení dotčených subjektů. Pomocí datových zpráv, e-mailů a SMS bylo osloveno přibližně 80 % všech plátců DPH, čímž byli tito plátci adresně upozorněni na vznik nové povinnosti. Dalším plátcům byly přímo na finančních úřadech rozdávány informační letáky.

Povinná XML struktura, ve které má být zasíláno kontrolní hlášení, byla odpovídajícím způsobem zveřejněna dne 17. 7. 2015 a vývojářům účetních i ekonomických programů, stejně jako velkým firmám, které mají své vlastní odborníky na tuto oblast, byl tak poskytnut dostatečný časový prostor na přípravu. Tato původní verze XML struktury kontrolního hlášení byla sice následně několikrát upravena, vždy se však jednalo pouze o nepatrné úpravy. Finální verze XML struktury se tak od původní verze téměř nelišila. Proto odmítáme tvrzení, že firmy neměly na přípravu svých systémů na kontrolní hlášení dostatek času. Tento závěr je podpořen statistikou prvních podání kontrolního hlášení, kdy ve výsledku vykazovalo chybnou strukturu (tedy nedostatky v povinné XML struktuře podání) méně než 1 % podaných kontrolních hlášení.