V postupu v případě CEITEC je prokazatelná kontinuita napříč bývalým a současným vedením AO
"Babišův člověk zametá stomilionový průšvih"
Zdroj: Echo24.cz | Datum: 19.2.2016 | Rubrika: Domov, Krátké zprávy | Autor: Petr Holub
Reakce MF:
Server Echo24 nabídl svým čtenářům další z článků založených na řadě nepravdivých tvrzení, tentokrát týkající se Auditního orgánu. Ten zásadně nesouhlasí s tvrzením redaktora Petra Holuba, že nové vedení přehodnotilo dosavadní postup v případu CEITEC. Mimořádné auditní šetření naopak nadále pokračuje v přesně stanoveném cíli nadefinovaném bývalým vedením. Auditní tým ode dne vydání pověření k provedení auditu formuluje své závěry v souladu s Obecným a Prováděcím nařízením Rady EU, mezinárodně uznávanými standardy a dle zákona o finanční kontrole, a to zcela nezávisle. Je nutné navíc zdůraznit, že s ohledem na Etický kodex a Statut Auditního orgánu, nelze z úrovně ředitele odboru, náměstka či dokonce ministra přehodnocovat či jakýmkoliv způsobem měnit postup vycházející z pověření.
Není také pravda, že auditoři v předběžné zprávě pro kontrolní výbor v prosinci 2015 oznámili, že univerzita opravdu porušila dotační předpisy. Pověřený auditní tým naopak v Informaci pro kontrolní výbor uvedl, že jednoznačný závěr zatím nelze vyslovit, ale že v rámci dosavadního auditního šetření nebyly zjištěny takové důkazní materiály, na základě kterých by auditoři identifikovali porušení právních předpisů při zadání předmětné veřejné zakázky. Je zde tedy zřejmá a doložitelná kontinuita a stálost závěru auditního týmu, který je pověřen k výkonu daného auditu, napříč bývalým i současným vedením.
Podle Petra Holuba nepopsal nový ředitel Auditního orgánu Stanislav Bureš poslancům možnosti svého úřadu v daném případě přesně, když se nezmínil o tzv. auditu systému, a tím tak „pohřbil dosavadní zjištění ministerských auditorů“. Naopak, ředitel Bureš byl zcela přesný, neboť posuzovaný případ nespadá do kategorie tzv. „systémového pochybení“. Hlavním cílem auditu systému je na všech úrovních příslušné implementační struktury ověřit účinné fungování řídicího a kontrolního systému operačního programu jako takového se zaměřením na identifikaci systémových rizik. Jeho zahájení by tak z uvedeného důvodu bylo v tomto případě zcela nerelevantní. Je tak nutné zdůraznit, že ředitel Auditního orgánu žádným „manévrem“ dosavadní zjištění „ministerských auditorů nepohřbil“, ale navazuje na dosavadní výsledky mimořádného šetření, na kterých se mimo jiné doposud sám podílel.
Také zmíněný posudek Martina Mayera, který redaktor Holub dává do souvislosti s údajným „manévrem“ ředitele Bureše, je důležité uvést na pravou míru. Začněme tím, že pan Mayer je nesprávně v daném článku označován jako znalec, ačkoliv ve vztahu k předmětu posouzení nenaplňuje definici znalce ve smyslu zákona o znalcích a tlumočnících. Tedy nezávislý expert Martin Mayer poskytl Auditnímu orgánu několik výstupů, které by však z hlediska argumentačního nebyly schopny unést veškeré otázky, které by, v případě negativního nálezu, logicky následovaly. V důsledku výše zmíněné argumentační nouze auditoři usoudili, že Mayerovy závěry nejsou jednoznačně nezpochybnitelné a po formální stránce je tak nelze využít jako důkazní prostředek. Vzhledem k mimořádnosti šetření se auditoři rozhodli z důvodu předběžné opatrnosti nevyslovit kategorický závěr, ale doporučit vypracování nového nebo dopracování nějakého stávajícího posudku, samozřejmě v takové kvalitě, aby byl řádně odůvodněn. Posudek Martina Mayera tak jednoznačně nebyl ten nejdůležitější, jak tvrdí redaktor, ale naopak se jednalo o jeden z mnoha posudků od oslovených expertů.
V poslední řadě jednoznačně odmítáme nařčení z toho, že Auditní orgán „ztratil nezávislost a pracuje pod politickým vlivem“, když podle redaktora Petra Holuba ředitel Bureš údajně „odvrátil významné riziko pro ministryni školství Kateřinu Valachovou“. Budou-li totiž finanční prostředky Řídicím orgánem certifikovány v první polovině roku 2016, stanou se pravděpodobně předmětem vzorku auditu na podzim tohoto roku, jinými slovy budou prověřeny řádným auditem operace s plným rozsahem vyplývajícím z Prováděcího nařízení Rady EU. Je tedy absurdní hovořit o nějaké „vstřícnosti k ministryni školství“ či dokonce „riziku pro celou vládu Bohuslava Sobotky“. Zde se skutečně redaktor Petr Holub dostává zcela z roviny novinářské do roviny čistě spekulativní a dopouští se hrubé mystifikace svých čtenářů.