Ivan Pilný: Vláda musí říct, co je v rozpočtu prioritou

Zdroj: Týden | 26.6.2017 | Rubrika: Ekonomika | Strana: 56 | Autor: Petr Musil

Více peněz vědcům ano, ale ne do spotřeby. Sobotka je slabý premiér bez vize. Ministr financí je vždy poslem špatných zpráv. "Není možné vyhovět všem. Vláda musí říct, co je pro ni prioritou," říká šéf státní kasy IVAN PILNÝ.

* Oznámil jste, že nebudete kandidovat v podzimních volbách do Poslanecké sněmovny. Je to definitivní?

Ano, je. Ve volbách do parlamentu skutečně nebudu kandidovat.

* Vztahuje se vaše rozhodnutí i na funkci ministra financí?

Platí to i pro ministra financí. Jsem takový zimní král, který nastoupil na jaře, a nevím, jak dlouho tady budu vládnout po volbách, protože to záleží na tom, kdy nová vláda bude. Předpokládám, že si to pan prezident trochu užije, takže když budu mít štěstí, očekávám, že bych mohl někdy v lednu skončit. Budu s hnutím, jehož jsem členem, spolupracovat. Ten zájem tu je, ale nebudu aktivní v politice.

* Vidíte nějakého vhodného nástupce, který by vás mohl v čele resortu financí vystřídat?

To je dobrá otázka. Takovou si určitě kladl i ministr Babiš a nakonec jsem to odnesl já. Ale vážně - nevím. A ani nevím, jestli bych někomu neprokázal medvědí službu, kdybych ho jmenoval. Každopádně by to měl být člověk, který má do světa financí dobrý vhled, který má zkušenosti se sestavováním jakýchkoli rozpočtů, a současně někdo, kdo má cit pro ekonomiku. Problém posledních dvou vlád byl, že měly silné ministry financí. Tím myslím jak pana Babiše, tak i pana Kalouska. Ale ani jeden z nich neměl silný protějšek v podobě premiéra. Víte, ministr financí tu má být od toho, aby říkal: "Kluci, tohle si můžeme dovolit, tohle ne, na tohle státní kasa stačí, na tohle nestačí." Ale neměl by určovat, kam hospodářství směřuje, to by měl dělat někdo s vizí. A to by asi měl být premiér. Jenže Petr Nečas ani Bohuslav Sobotka to nesplňovali.

* Nejste tedy zastánce teze, že fiskální politiku by měl určovat ministr financí?

Je-li tím myšleno sestavování státního rozpočtu, parametry toho, za co si půjčovat, stanovování, na co máme, na co nemáme, jak se obsluhuje státní dluh a podobně, pak ano, to je úkolem ministra financí. Ale priority vlády v jednotlivých oblastech by měl být schopen formulovat její předseda. Podobně, jako když jsem pracoval pro Microsoft, dostával jsem pár stránek, kde bylo řečeno, kam společnost směřuje, a mým úkolem bylo přizpůsobit tomu rozpočet.

* Když jste nastupoval do úřadu, říkal jste, že deficit padesát miliard korun bude dodržen. Později jste to korigoval s tím, že to bude problém. Jak to vypadá teď?

Já to korigovat nemohu, musím se řídit usnesením vlády, jež říká, že padesátimiliardový deficit je nepřekročitelný. Pak mám ale řadu jiných usnesení, u nichž nevím, které je prioritní. Na stole mám stránku a půl položek mandatorních výdajů. To vám vláda schválí usnesení, že tamhletomu mám přidat tři miliardy, tamhle čtyři a jinde dvě. Musím tedy vyhodnotit, čemu dám přednost, a vejít se do těch padesáti miliard schodku, to je celé. Těžko mohu splnit přání všech.

* Je před volbami a každý ministr chce před voliči předvádět, kolik pro svůj resort urve peněz. Jak složité je ostatním členům vlády v tomhle odolat?

Jsem vlastně jediný ministr, který přináší špatné zprávy. Musím tedy říkat, že na ten předvolební populismus nejsou peníze.

* Už jste nějaké ministry v jejich požadavcích umravnil?

U některých jsou drobné ústupky patrné, ještě jsem ovšem neměl možnost mluvit se všemi. Ale na to je ještě relativně dost času. Do konce června má mé ministerstvo rozpracovat jednotlivé rozpočtové kapitoly, pak se sejdou odborné týmy, které budou jednat o tom, co se vejde, co se nevejde, a následuje vyjednávání s ministry. Celkový návrh rozpočtu musí být hotov do konce srpna, kdy jde na vládu. No, a pak to asi spadne pod stůl do doby, než přijde nová sněmovna, která se tím bude zabývat.

* Nedávno jste si vjeli do vlasů s vicepremiérem pro vědu a výzkum Pavlem Bělobrádkem. Proč nechcete dát více peněz na vědu?

Na vědu a výzkum by se mělo dát více peněz, ale jen tehdy, jestliže to budou investice, a nikoli pouhá spotřeba. Když se podíváte, jak se s těmi penězi zachází, zjistíte, že devadesát procent patentů se podává pouze v České republice. Přitom největší návratnosti investic do výzkumu dosáhnete tím, že se poznatky budou konvertovat na nějaký výrobek. To je to, co ekonomice pomáhá. A to se dnes bohužel téměř neděje. Současná metrika hodnocení úspěšnosti výzkumu je orientována na spotřebu, dělají se čárky za publikace, za podání patentů a za to dostanete institucionální podporu. Pak jsou projekty. Tam by mělo být jasně definováno, že z toho musí být něco hmatatelného. U nás neexistuje dostatečná spolupráce mezi akademickou a komerční sférou.

* Jenže ne u všech vědních disciplín to jde tak, jak si to představujete vy. Jsou vědy společenské nebo vědy na pomezí společenských a přírodních, tam těžko můžete chtít patenty, vynálezy a podobně.

To máte pravdu. Humanitní vědy lze chápat jako jistou službu veřejnosti. Když někdo bádá v historii, přispívá tím například k tomu, že si národ nese svou kulturu do budoucna, že budeme znát své dějiny. To je zkrátka služba. Ta by ale měla být financována na základě jiných parametrů, než jaké lze uplatnit v technických oborech.

* Takže rektora Masarykovy univerzity Mikuláše Beka, který hovořil o jistých formách protestu proti poddimenzovanému rozpočtu na vědu, můžete uklidnit?

Zrovna dnes (22. června, pozn. red.) jsem měl jednání s panem Zimou (rektorem Univerzity Karlovy, pozn. red.) a měl přijít i pan Bek. Nakonec šel raději do televize, takže nevím, co tam říkal. Ale s panem Zimou jsme hovořili nejen o penězích. Shodli jsme se na tom, že je třeba školství více personalizovat a celkově změnit. My si musíme uvědomit, že ekonomika postavená na přírodních zdrojích je pryč a že stojíme tváří v tvář ekonomice založené na znalostech, na tom, co máme v hlavě.

* V minulém roce skončil státní rozpočet po dvaceti letech v přebytku. Připadá mi to spíše jako souhra šťastných náhod, protože tendence k chronickým deficitům nezmizela. Dá se s tím něco dělat?

Problém je v tom, že loňský přebytek byl hlavně díky neočekávaně vysokému přílivu peněz z Evropské unie. Letos zatím peníze z unijních fondů netečou v takovém objemu a je to vidět i na rozpočtu. Loni se dohánělo čerpání evropských peněz, letos se čerpají mizerně. To je jednoduchá matematika, s tím těžko něco uděláte.

* Připadá vám ale v pořádku, že máme dvacet let deficitní rozpočet?

Víte, mně by deficit rozpočtu ani tolik nevadil, protože jsou strašně levné peníze. A kdybychom tyhle levné peníze využívali na investice, byla by to podle mne správná strategie. Čili deficit klidně, zvyšování dluhu klidně, ale na investice. Ne, jak to chce sociální demokracie, která by deficit nejraději využila na spotřebu, sociální dávky a tak dále. Není možné peníze rozdávat, aby ten, kdo nepracuje, měl vyšší příjem než ten, kdo chodí do práce a platí daně.

* Éra levných peněz jednou skončí. Vedle toho zde máme vrcholící hospodářský cyklus. Má v takové situaci smysl mít deficitní rozpočet? Není lepší myslet na horší časy a trochu šetřit?

Fajn, souhlasím. Ale to si pak promluvte s našimi koaličními partnery, aby neblbli a nenavyšovali mandatorní výdaje a aby zapomněli na to, že jsou v říjnu volby.

* V tom případě by stálo za úvahu zavést do rozpočtu co nejvíce automatických mechanismů, aby to věčné handrkování o peníze odpadlo.

Ale ony už z drtivé většiny automaticky nastaveny jsou. Hovořím o mandatorních výdajích, které vám nařizuje zákon nebo usnesení vlády, s tím nenaděláte nic.

* Dobrá, zpřesním to: proč nenastavit rozpočet tak, aby deficit vznikal jen v dobách recese, zatímco když ekonomika roste, generoval by přebytky?

Jak ale budete řešit financování například dopravních staveb? My jsme spoustu let nemohli stavět, protože silnice a dálnice byly blokovány ekoteroristy. V takové situaci nemůžete mít v rozpočtových výdajích nic zautomatizováno.

* Nedaly by se vytvářet rezervy, tedy zacházet s rozpočtem tak, jako by se stavělo, ale peníze by se odložily stranou, dokud se nevyřeší posouzení vlivu staveb na životní prostředí?

Když vytvoříte rezervu, jiní ministři vám ji hned rozeberou. Viděl jsem to na zasedání vlády, za dvě hodiny byl rozpočet rozporcován. Paní ministryně Valachová byla v Senátu, přišla na vládu o něco později a už na ni nic nezbylo.

* Na začátku listopadu chcete spustit účtenkovou loterii. Má to ještě smysl? Nebylo by bývalo efektivnější spustit ji spolu s první vlnou EET?

Já nevím. Účtenková loterie je v našich končinách něco unikátního. Zkušenosti z jiných zemí ukazují, že to nějakou dobu fungovalo, pak zase ne. Je důležité, aby se to dobře připravilo hlavně komunikačně, aby lidé vůbec zaregistrovali, že se něco takového spouští, aby se toho vůbec účastnili. Ale nemyslím si, že mělo smysl účtenkovou loterii uspěchat. Spotřebitelé i firmy měli na začátku s EET dost starostí, takže je asi nakonec dobře, že se to celé nechalo trochu usadit.

* Na druhou stranu - nebojíte se, že lidé budou spíše naštvaní? Viděl jste, kolikamístný kód taková účtenka má?

Samozřejmě, že jsem viděl účtenku. A nejen to, měl jsem pochopitelně velké obavy, jestli celý ten systém bude fungovat. Uvědomte si, že se tam pohybují miliardy dat, a když si vzpomenu na problémy s registrem vozidel, musím gratulovat tvůrcům systému pro obsluhu EET.

* Občas zaslechnu názor, že se měla plošně zavést povinnost registrace k DPH a sjednotit její sazby. Daň z příjmů u malých živnostníků včetně často zmiňovaných hospod by se dala vyřešit paušální daní a celou EET jsme si mohli ušetřit. Jak to vidíte vy?

Začal bych tím, že tento systém má jednu základní vadu. Neřeší příčinu, ale následky daňových úniků. A tou příčinou je velké množství hotovostních plateb. Měli bychom vytvořit podmínky pro to, aby lidé raději platili bezhotovostně, tedy například daňovými úlevami na platební terminály, jednat s bankami, aby zlevnily platby kartou, pustit sem firmy, jako je Apple nebo Google, které umějí vyřešit bezdrátové platby, a tak dále. Mimochodem, Česko je hned po Austrálii země, kde se bezdrátové platby využívají nejvíce. Co se týče paušální daně, tak v principu ano. Jenže není v silách státu s každým jednotlivým podnikatelem vyjednávat o paušální dani. K tomu potřebujete data, abyste mohl říct: "Ano, vidíme, že máte takový obrat, takže nám zaplatíte takovou či takovou daň." Dat máme zatím málo. Jakmile jich budeme mít dost, věřím, že se paušální daň bude moci rozšířit a současně klesne počet kontrol a kontrolorů.

* Vám se také povedlo naštvat penzisty.

Hm, poslal jsem je sekat trávu (usmívá se).

* To jsem ani nebral vážně. Zaujal mě ale váš návrh, aby se o rodiče staraly jejich děti. To se dá ale finančně dost obtížně zvládnout. Už dnes se hovoří o sendvičové generaci lidí, kteří se starají o své děti a zároveň o své rodiče. Jak by to podle vás mělo fungovat?

My máme problém s tím, že to, co bylo po generace normální a je takové ve vyspělých zemích, bylo u nás rozbito. Nejvíce zřejmě za socialismu. Přitom postarat se o své rodiče, když něco potřebují, je přece normální. A návrat k tomuto normálu se nestane jen tak. Dnes málem častěji dochází k tomu, že se děti vypraví za svým otcem a seberou mu půlku důchodu. Ale to není jen otázka nějaké rodinné solidarity. Měli bychom hned na začátku produktivního života přijmout myšlenku, že se na stáří musíme zabezpečit sami, a nespoléhat na to, že nám něco dá stát. My jsme zatím pořád ještě zvyklí na to, že máme různá práva. Jenže to je jen jedna strana mince.

* Z dlouhodobého hlediska to jistě může fungovat. Já také nepočítám s tím, že mi stát ve stáří něco dá. Jenže z čeho financovat současné penzisty? Pokud dnešním pracujícím řekneme, že si vedle financování současných penzí mají ještě spořit na penzi svou, většina z nich to nezvládne.

Souhlasím. Pak se bavme o nastavení parametrů současného systému. Snižme odvody do průběžného systému těm, kdo si spoří na důchod. Zapojme do toho firmy, které by namísto stravenek svým zaměstnancům přispívaly na důchod a podobně. Pak je zde otázka celkového zefektivnění sociálního systému. Jeho největší problém není v tom, že by se zneužívaly dávky, ale v tom, že je plošný, a ti, kdo ho skutečně potřebují, žijí v otřesných podmínkách. Někdo by měl říct, že to plošné a nekonečné socanské rozhazování musí skončit.