Alena Schillerová: Nemůžeme dopustit zdivočelý nárůst výdajů
Rozhovor s Alenou Schillerovou, ministryní financí
Zdroj: seznamzpravy.cz | 4. 8. 2019 | Rubrika: Domácí, Stalo se | Autor: Václav Dolejší
Myslíte si, že se vám podaří prosadit rozpočet tak, jak ho navrhujete? Nebo jste ochotna ustoupit ČSSD?
Musíme o něm jednat. Předběžný návrh rozpočtu byl schválen někdy v květnu tohoto roku, já jsem okamžitě do týdne poslala vlastně všem ministrům rozpisy, tak, jak mi velí rozpočtová pravidla. A speciálně ministrovi vnitra a ministryni práce a sociálních věcí jsem poslala ještě žádost, aby svoje požadavky, které vznesli na vládě, přesně specifikovali. Aby paní ministryně Maláčová vysvětlila, proč chce tak velký nárůst na sociální služby. Ona má uloženo zpracovat analýzu, a bez té analýzy se nepohneme dál. Také u ministra vnitra Hamáčka jsem samozřejmě žádala rozpad této částky, on požadoval navíc pět miliard. Do dneška od nich bohužel nemám odpověď, takže jim pošlu urgenci. Proto ty požadavky považuji za nepodložené.
To znamená, že když vám to nezdůvodnili a neodpověděli, že jejich novým požadavkům na miliardy navíc nevěříte?
Já jsem pragmatický a klidný člověk. V rozpočtu jsou všechny priority, které si tato vláda dala do vládního prohlášení. Jsou tam důchody, opakovaně navýšení důchodů v průměru o 900 korun, což bude v roce 2020 znamenat nárůst 37 miliard. Takže jenom ty důchody nám vlastně odpovídají plánovanému schodku ve výši 40 miliard. Je tam rodičovský příspěvek navýšený na 300 tisíc korun, což dělá 8,6 miliardy. Je tam nárůst platu učitelů i pro nepedagogy, dohromady to dělá 14 miliard kroun. V rozpočtu je také promítnutý propad v příjmech u karenční doby, což sociální demokracie prezentovala jako svoji vlajkovou loď, což dělá až čtyři miliardy.
Čili vy vlastně říkáte, že už jste ČSSD všechno splnili, oni si prosadili své sliby, které vyjdou na desítky miliard – a teď už tedy nemají právo říkat o další peníze navíc?
Takto bych to samozřejmě neřekla, ale chci říct, že jsou tam prosazeny veškeré priority, na kterých se vláda a vládní koalice shodla. A teď, kdybych měla akceptovat další nároky ČSSD tak, jak je prezentovali na tiskové konferenci, tak v podstatě bych musela zvýšit schodek na 60 miliard. Je pro mě nepřijatelné, neakceptovatelné, že by sociální demokracie mohla těch 20 miliard dostat, ale rozpočet je vždycky jakýsi kompromis. My se musíme spolu bavit. Připomínám, že Ministerstvo práce a sociálních věcí má na příští rok 682,5 miliardy, což je víc než 40 procent celého státního rozpočtu. Nárůst této kapitoly, meziročně, je víc než 50 miliard.
Jistě, ale to jsou samozřejmě povinné výdaje, jako důchody nebo rodičovská, které vaše vláda navýšila.
Samozřejmě, velká část jsou mandatorní výdaje, to já samozřejmě nezpochybňuji. Na druhé straně je tady celá řada problémů, o kterých se už rok bavíme, jako je třeba revize sociálních dávek. Zatím nebylo uděláno pro tuto oblast vůbec nic. Máme tady celou řadu šmejdů, máme tady obchodování s chudobou, máme tady obchodování s různým sociálním bydlením… Prostě neudělali jsme pro to nic, a to by samozřejmě mohlo znamenat úspory.
Vy tedy po ministryni a místopředsedkyni ČSSD Janě Maláčové chcete, aby nejprve někde uspořila a teprve pak si mohla říkat o víc peněz?
Já chci vidět alespoň nějakou snahu o úspory, protože ekonomika zpomaluje a my nemůžeme jenom zatěžovat státní rozpočet. Já rok volám po tom, ať se provede revize sociálních dávek. Nebylo zatím předloženo ani za mák. Ani za mák. A to mi samozřejmě vadí. Ona už se vyjádřila, že na tom pracuje, ale já jsem zatím neviděla žádný výstup.
Abych vám dobře rozuměl – když vy nevidíte vůli u Maláčové šetřit, vy nemáte vůli zvyšovat rozpočet jejího ministerstva?
Ne, takhle bych to nestavěla. To není o vůli nebo o nějakých naschválech. Já jsem suše pragmatik a profesionál a nikdy nepřistupuju k práci jinak než z tohoto pohledu. To znamená – žádné naschvály, to v žádném případě. Ale uvedu jeden příklad: Ministerstvo práce a sociálních věcí žádá tři miliardy na IT systémy, já chci vědět na co. V minulosti se utratilo obrovské množství peněz na počítačové systémy, ale problémy s tím se tam kupí – a výsledkem všeho je požadavek na další tři miliardy. Tady budu velmi ostražitá a nevidím skutečně prostor, že by v tomto směru měla být ruka Páně natažena.
Šéf ČSSD a ministr vnitra Jan Hamáček žádá navíc pět miliard korun s argumentem, že bezpečnost je priorita vlády. Mluví o tom, že policisté jezdí ve starých autech a hasiči nemají dobrou techniku. Jemu vyhovíte?
Uznávám to, že bezpečnost je naše absolutní priorita. Proto jsem také policistům a hasičům nevzala těch deset procent na provoz jako jinde. To bych chtěla podtrhnout a zdůraznit. Kapitola Ministerstva vnitra má asi 78 miliard, což je mezi léty 2013 až 2020 (období společných vlád ANO a ČSSD) nárůst u policie o 14,3 miliardy a hasičů o 3,1 miliardy. Zrovna Ministerstvo vnitra zase patří mezi kapitoly, které všechny své peníze v rozpočtu není schopno utratit. Podobně Ministerstvo zahraničních věcí, které k 1. lednu 2019 mělo v nespotřebovaných nárocích, to znamená v neutracených penězích z minulých let, dvě miliardy. To si vemte, že je 25 procent jejich rozpočtu, které není schopna tato malá kapitola ani utratit.
Co to znamená, že nejsou schopni utratit peníze? Nač byly původně určeny?
To jsou peníze, které máte buď vázány na investice (máte nějaký investiční plán, abyste nárokoval v tom dané období, ale ty se nestačily realizovat, vysoutěžit, vystavět), nebo jsou to prostě provozní výdaje, které jste měl třeba na IT systémy, na různé věci a prostě jste je neutratil. Nebyl jste toho schopen.
Ministr zahraničí a místopředseda ČSSD Tomáš Petříček označil váš návrh rozpočtu na rok 2020 za likvidační pro ministerstva ČSSD. A celé to přirovnal k rozpočtu Miroslava Kalouska z krizových let 2008 až 2009. Co takovému příměru říkáte?
Když jsem nad tím tak přemýšlela a měla jsem chviličku klidu, tak jsem si vzpomněla na citát prvorepublikového premiéra Antonína Švehly: Sociální demokraté rádi rozdávají koláče, které sami neupekli a upéci ani nemohli, protože snědli těsto, které ještě nestačilo ani vykynout. To je krásný citát a takhle nějak to prostě je.
Počkejte, a není zase pravda ta, kterou zmiňuje Jan Hamáček, že vy jste možná příliš konzervativní při odhadu příjmů rozpočtu? Což se ukázalo už v předchozích letech, kdy se nakonec vždy vybralo více na daních, než jste plánovala. Jestli vy jako ministryně financí to schválně podhodnocujete a podsekáváte?
Samozřejmě, že ministr financí odpovídá za vydání makroekonomické predikce, odhadnutí příjmů, a ty se odhadují konzervativním způsobem, to já připouštím. Od 1. ledna 2018 funguje výbor pro rozpočtové prognózy, nezávislý orgán složený z nezávislých odborníků. A opakovaně vydali jasné stanovisko, že prognóza Ministerstva financí je realistická.
Zeptám se ještě jinak: Není to vlastně takový letní folklor, že vy musíte ty očekávané příjmy podseknout, zatímco jednotliví ministři své požadavky naopak přifouknou, abyste se mohli sejít v půli cesty a oznámit kompromis?
Když se podíváte historicky zpětně, tak v podstatě je to tak, že vždy jednotliví ministři přijdou s požadavky, které jsou vždycky vyšší, než mohou být uspokojeny. Ano, to tak je vždycky. Ale co se týče predikce Ministerstva financí, ta musí být realistická. A opakovaně několikrát ročně to konstatoval výbor pro rozpočtové prognózy – a to je pro mě nejvyšší vizitka.
A ještě jedna taková výhrada Jana Hamáčka. On má pocit, že jste přísnější na ministerstva sociální demokracie, že jim jste vlastně v tom návrhu rozpočtu pro rok 2020 přidala méně než ministerstvům, která spadají pod hnutí ANO.
Jenom jeho resort je klasickým příkladem toho, kde jsem naopak uhnula z 10procentního snížení provozních výdajů, u policie a hasičského záchranného sboru. Nikde jinde jsem neuhnula. Tohleto není vůbec žádný argument, toto je plácnutí do vody.
Nehledá si náhodou sociální demokracie stupňováním svých požadavků na rozpočet vážnější a srozumitelnější důvod k odchodu, než je třeba výměna na Ministerstvu kultury?
Já budu jednat, co mně síly budou stačit, abych našla kompromis a vyjednala státní rozpočet. Pokud to nevyjednáme, bereme si jako rukojmí občany České republiky, protože bez státního rozpočtu nastupuje rozpočtové provizorium. To znamená, že se zaplatí z rozpočtu mandatorní výdaje – samozřejmě, na ty musí být vždycky, a pak vlastně je tady kompetence ministra financí, který přiděluje těm jednotlivým resortům maximálně jednu dvanáctinu. To snad by nemohla sociální demokracie vůbec chtít.
Tím rozpočtovým provizoriem ČSSD hrozíte?
Já nehrozím. Naopak. Zrovna tady v Hospodářských novinách čtu titulek: ČSSD hrozí, že potopí rozpočet. Takže nevím, kdo komu hrozí. Já rozhodně nehrozím, já konstatuji fakta. A já si to nepřeji. Já si přeji, abychom se domluvili a našli kompromis. Jedním dechem ale říkám, že prostě není možné dát těmto ministrům za sociální demokracii dohromady přes 20 miliard. To říkám otevřeně.
Nelitujete zpětně, že vaše vláda to s růstem výdajů přehnala? Myslím kombinaci růstu důchodů, platů, rodičovského příspěvku nebo zavedení slev na jízdném…
Každá koaliční koaliční vláda znamená kompromisy, nehledě na to, že my jsme menšinová koaliční vláda. My jsme například nepřijímali s nadšením zrušení karenční doby. To nebylo nic, co by hnutí ANO vítalo. Co se týče nárůstu důchodů, tam jen splácíme staré dluhy. Já jsem v roli ministryně financí a hlídám státní kasu, takže jsem například nebyla ani pro to, aby se rodičovský příspěvek vyplácel zpětně. Teď říkám – i s ohledem na vlády, které přijdou pro nás – že nemůžeme dopustit další zdivočelý nárůst výdajů.