MF nezametá pod koberec žádosti o odškodnění

Ministerstvo financí důrazně odmítá spekulace, že by i přes pravomocné rozsudky soudů mělo údajně odmítat odškodnění firem za zrušené zajišťovací příkazy. Tato senzacechtivá tvrzení bohužel vyvolala zejména na sociálních sítích pobouření. Ve skutečnosti ale nemají s realitou nic společného.

Pokud soud zruší zajišťovací příkaz, finanční úřad v souladu se zákonem vrací exekuované prostředky včetně úroku, který odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 14 procentních bodů, přičemž za dobu neoprávněně vedeného exekučního řízení je úrok dokonce ve dvojnásobné výši. Zákonnou výjimku představují situace, kdy má finanční úřad vůči daňovému subjektu pravomocné rozhodnutí na jinou daňovou pohledávku. V takových situacích dochází k započtení vracené částky na tento daňový dluh, čímž mj. dochází ke snížení nákladů vymáhání, které by musel nést dotčený poplatník.

Rozhodnutím o zrušení zajišťovacího příkazu soud nerozhoduje o vině či nevině dotčeného poplatníka, ani o tom, zda měl či neměl státu zaplatit daň. Rozhodnutí o zrušení zajišťovacího příkazu znamená pouze to, že prostředky od poplatníka neměly být vymáhány prostřednictvím uvedeného nástroje. Finanční úřady používaly zajišťovací příkazy v situacích, kdy poplatník řádně nesplnil povinnost přiznat daň ve správné výši, což bylo potvrzeno tím, že v naprosté většině případů u těchto poplatníků následně došlo k pravomocnému doměření daně minimálně ve stejné výši, jaká byla uvedena v zajišťovacím příkazu. Nelze tak tvrdit, že zajišťovací příkazy jsou využívány v situacích, kdy si poplatník své povinnosti plní řádně. Naopak.

Pokud se kdokoliv domnívá, že mu v souvislosti s vydáním zajišťovacího příkazu vznikla škoda, která nebyla následně dostatečně kompenzována vrácením exekuované částky a úroků, může od státu požadovat náhradu této škody. Pro přiznání náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem existují v právním státě jasná pravidla daná zákonem, která platí pro všechny. To, zda má někdo nárok na náhradu škody, se posuzuje podle zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci (č. 82/1998 Sb.). Žádosti o náhradu škody posuzuje Ministerstvo financí. Aby mohla být přiznána náhrada škody, musí být vždy splněny tři základní zákonné podmínky.

Žadatel musí prokázat, že:

1. došlo k nezákonnému rozhodnutí nebo nesprávnému úřednímu postupu,
2. došlo ke škodě nebo nemajetkové újmě,
3. existuje příčinná souvislost mezi 1. a 2.

Jestliže žadatel prokáže splnění uvedených podmínek, Ministerstvo financí náhradu škody přizná. V opačném případě náhradu škody podle zákona přiznat nelze. Pokud žadatel nesouhlasí se závěry Ministerstva financí, může se obrátit na civilní soud.

V souvislosti se zajišťovacími příkazy obdrželo Ministerstvo financí v letech 2017 a 2018 celkem 12 žádostí o náhradu škody či nemajetkové újmy. Čtyři z podaných žádostí se v současné době posuzují, dalším osmi žádostem Ministerstvo financí nevyhovělo z důvodu nesplnění zákonných podmínek pro přiznání náhrady škody. K civilnímu soudu byly v této souvislosti dosud podány čtyři žaloby. V jednom případě už soud rozhodl o nepřiznání nároku na náhradu škody.