Na stravenkovém paušálu vydělají firmy i zaměstnanci

Komentář Aleny Schillerové, ministryně financí
Zdroj: Právo | 23.8.2019 | Rubrika: Trhy & ekonomika | Strana: 17

Když jsem před několika dny představila náš revoluční stravenkový paušál, osobně jsem čekala, že stravenkové firmy přejdou okamžitě do ofenzívy. Mají totiž z poplatků od podnikatelů a provizí od restaurací a dalších živnostníků dost slušný kšeft, o který pochopitelně nechtějí přijít.

Myslela jsem si, že mě nic nepřekvapí, dokud jsem si ale neotevřela středeční Právo. To otisklo článek, z něhož jsem nabyla dojem, že stravenkářská lobby vytáhla do boje s novou zbraní a teď se snaží rozeštvávat. Staví proti sobě na jedné straně zaměstnance a restaurace a na druhé straně firmy. Dopouští se přitom zjevných manipulací. Podívejme se ale na fakta.

Nikomu nechceme odepřít právo na jídlo. Máme 4,3 milionu zaměstnanců. Příspěvek na stravování ale čerpá jen 3,3 milionu z nich, a to buď ve formě závodní jídelny, nebo ve formě stravenek. Díky stravenkovému paušálu by se možnost příspěvku na stravování rozšířila o další milion zaměstnanců, kteří na tento benefi t dnes nedosáhnou. Lidé o nic nepřijdou, naopak, přinášíme možnost volby, kterou dnes nemají.

V článku se tvrdí, že se tuzemské restaurace mají údajně stravenkového paušálu obávat. Toto tvrzení je přitom doloženo jen na základě vyjádření jednoho respondenta, že si bez stravenek nedokáže provoz své restaurace představit. A podobně se mají vyjadřovat i další restaurace. Jaké a kolik jich je, to už článek neuvádí.

Jakkoliv v maximální míře respektuji jejich názor, není mi zcela jasný původ jejich obav z poklesu počtu zákazníků. Podle průzkumu Asociace hotelů a restaurací téměř třetina restaurací stravenky vůbec nepřijímá. A ty, které ano, na ně buď vůbec nevracejí, nebo vracejí pouze minimální částky. Mnozí provozovatelé restaurací stravenky přijímají pouze proto, že je bere i jejich konkurence.

Ve skutečnosti až 70 % těch, kteří stravenky přijímají, bylo v průzkumu Asociace hotelů a restaurací toho názoru, že by zavedení „peněžní alternativy“ stravenek úbytek hostů neznamenalo. Je to logické. Jídlo je přece základní lidská potřeba. Určitě nepřestaneme chodit do restaurací jenom proto, že místo barevných papírků budeme dostávat peníze. Hospůdky, restaurace nebo obchody s potravinami se naopak díky stravenkovému paušálu zbaví zbytečného papírování, ale hlavně nebudou muset stravenkové firmě platit nehoráznou provizi ve výši 5 až 6 %.

Návrh na změnu současného systému podporují i významné oborové organizace, které zastupují nejen zaměstnavatele, ale právě i příjemce stravenek. Vedle Asociace hotelů a restaurací a Asociace českého tradičního obchodu se k nim nově zařadila i velká většina členů Hospodářské komory. Její nedávný průzkum ukázal, že téměř 3/4 firem jsou pro zavedení stravenkového paušálu.

Souhlasit nemohu ani s tvrzením, že by nebylo možné doložit účelovost stravenkového paušálu. Ono ani u papírových stravenek se nedá dost dobře ohlídat, za co je utratíte. Ruku na srdce, kolik z vás utrácí stravenky jenom v restauraci? Lidé za ně běžně kupují cokoliv jiného než teplé jídlo v restauraci, například když dělají velký nákup v supermarketu. Kromě toho ani není potřeba cokoliv dokládat. Všichni přece utratíme za jídlo mnohem více peněz, než kolik bychom mohli ve stravenkách reálně dostat. Přitom paušály jsou již dnes běžnou součástí daňového systému a mají právě tu výhodu, že u nich v zásadně odpadá nutnost kontroly.

Musím odmítnout i tvrzení místopředsedy odborové centrály ČMKOS Víta Samka, že se na dubnové debatě expertů měli zástupci zaměstnanců i zaměstnavatelů vyjádřit pro zachování stávající podoby systému. Já si naopak dobře pamatuji, jak jsme se s panem náměstkem Koubou podivovali, že pádné argumenty pro zachování současného systému nezazněly žádné. Tato konference byla právě tím impulzem, proč jsme ze šuplíku vytáhli návrh na stravenkový paušál jako jednodušší, efektivnější, levnější a spravedlivější alternativu vůči stávajícímu systému stravenek.