Odborář proti zaměstnancům
Komentář Aleny Schillerové, ministryně financí
Zdroj: Mladá fronta DNES | 15.8.2019 | Rubrika: Názory | Strana: 9 | Autor: Alena Schillerová
Tahle horká novinka vám těžko mohla uniknout. Určitě jste se v médiích dočetli nebo doslechli, že chystáme „stravenkovou revoluci“. Chystáme. Přicházíme se stravenkovým paušálem, díky kterému vám už zaměstnavatel nebude muset dávat papírkové stravenky. Místo nich vám rovnou zašle peníze ve stejné výši třeba na účet. Ty přitom budou pořád osvobozené od daní a odvodů.
Rozhodně nejde o žádný mediální balonek, který bychom jen tak vypustili v okurkové sezoně. Dlouho jsme to promýšleli. A poslední impulz přišel letos v dubnu na konferenci, na které jsme se právě o stravenkách pobavili s odboráři a zástupci zaměstnavatelů i stravenkových společností. Během diskusí totiž nezazněl žádný pádný argument, proč současný stav zachovat. Ani jeden. Závěr byl pro nás jasný: systém stravenek se musí zjednodušit. To nám stačilo. Rozhodli jsme se, že do toho půjdeme.
O tom, že pracujeme na stravenkovém paušálu, jsem se zmínila v rozhovoru pro MF DNES. A hned to vyvolalo v mediálním prostoru hotový poprask. Bohužel ale stejně rychle se kolem této novinky vyrojilo plno mýtů a nepravd.
Teplé jídlo bez provize
Tak předně: stravenky nerušíme. Dnešní režim zachováváme a nijak jej neomezujeme. Vůbec. Nově pouze nabídneme zaměstnavatelům jednodušší a levnější alternativu, díky které si budou moci stravenky dovolit i malé firmy s jedním nebo se dvěma zaměstnanci. Kdo chce, pojede stále ve stejném režimu a nic se pro něho nezmění.
Nikoho nechceme připravit o teplé jídlo. Naopak chceme, aby se mohli za zvýhodněných podmínek najíst i další zaměstnanci. V Česku máme zhruba 4,3 milionu zaměstnanců. Přibližně 1,8 milionu z nich chodí na oběd do jídelny v práci, dalších 1,5 milionu dostává stravenky. Zbytek zaměstnanců stravenky ani zvýhodněné závodní stravování nemá. Díky možnosti čerpat příspěvek na stravování rovnou v penězích se dostane i na tyto lidi.
Řadu malých zaměstnavatelů odrazuje zbytečné papírování a vysoké poplatky, které by museli platit stravenkářským firmám. Pokud budou zaměstnancům posílat peníze přímo v platbě oddělené od výplaty, obojímu se vyhnou. Navíc se díky tomu hodně uleví i hospodám a restauracím, které dnes musí na úkor své marže platit stravenkářským firmám velmi vysoké provize ve výši 5 až 6 procent.
Prý by se kvůli stravenkovému paušálu přestalo chodit na oběd. Tak o tom dost pochybuji. Podle průzkumu Asociace hotelů a restaurací ČR se hospody a restaurace úbytku hostů rozhodně neobávají. Navíc téměř třetina z nich dnes stravenky vůbec nebere. Ale co je hlavní, jídlo je přece základní lidská potřeba.
Úplný nesmysl je argument, že byste museli dokládat, zda příspěvek opravdu používáte na jídlo. Všichni přece utratíme za jídlo mnohem více peněz, než kolik bychom mohli ve stravenkách reálně dostat. Takže proč to kontrolovat? Navíc jednou z výhod daňových paušálů je právě to, že u nich zásadně odpadá nutnost kontroly. To je kouzlo všech paušálů, nejen toho stravenkového.
Za koho kope odborový boss
Těch bludů ohledně stravenek se do éteru vypustilo hodně. Dalo se čekat, že se proti stravenkovému paušálu ozve stravenková lobby. A vlastně se jí ani nedivím. Z poplatků od podnikatelů a provizí od restaurací a dalších živnostníků mají stravenkáři dost slušný kšeft. A to nemluvím o tom, že drtivou většinu svých ročních stamilionových zisků zpravidla vyvádějí do zahraničí.
Nemile mě ale překvapilo, že se v minulých dnech do role samozvaného mluvčího stravenkových firem pasoval sám odborový předák Josef Středula. Přitom člověk by u odboráře čekal, že se bude rvát jen a pouze za práva zaměstnanců.
On však ve svém boji za zachování současného stavu zcela opomíjí, že by nově na příspěvek na stravování mohl dosáhnout další milion zaměstnanců, kteří dnes nedostávají nic a ani nemají v práci kantýnu.
Jako by nevnímal fakt, že u nás ročně propadnou stravenky za 150 milionů korun, jak napsala i MF DNES. A zjevně mu nevadí ani to, že se na stravenky buď nevrací vůbec, nebo pouze minimální částky. Přitom stravenkový paušál vás těchto nepříjemností zbaví.
A kdyby panu Středulovi více záleželo na firmách a živnostnících, což je ode mě asi naivní představa, určitě by uvítal, že právě jim touto chystanou stravenkovou revolucí umožníme zbavit se vysokých poplatků a provizí, které zatěžují jak zaměstnavatele, tak restaurace. Já zkrátka nevidím žádný důvod pro to, aby naši malí a střední podnikatelé financovali zisky zahraničních korporací. A proto jsem přesvědčena, že na to, abychom lidem dali více svobody v rozhodování o vlastních penězích, rozhodně nepotřebujeme souhlas velkých stravenkářských firem.