Planý poplach kolem veřejných financí
Komentář Aleny Schillerové, ministryně financí
Datum: 21.1.2019, autor: Alena Schillerová, zdroj: E15, rubrika: Názory a komentáře, strana: 11
Investice stoupají a o běžných výdajích státu nelze tvrdit, že jsou projídáním budoucnosti. Je snad zvyšování životní úrovně seniorů projídáním naší budoucnosti?
Komentář v názorové rubrice deníku E15 nesl minulé pondělí zcela jasné sdělení: Vláda tančí, ale do podpalubí teče (E15, 14. 1., str. 10).
Budiž, já si tu námořnickou rétoriku pro veřejné finance s dovolením propůjčím.
Tak tedy: protože zodpovědný kapitán nesmí brát žádné varování ohledně stavu lodi na lehkou váhu, a to zvlášť pokud jde o vodu v podpalubí, pořádně jsem se na ty domnělé díry podívala.
INVESTUJEME, NE ŽE NE
Údajná díra první: Nedostatečné investice státu.
Výsledek hospodaření v loňském roce prý skončil přebytkem i proto, že vláda nedokázala dostatečně investovat, čímž podle autora zanedbala kromě jiného i infrastrukturu, především tu dopravní. Lodní deník ale hovoří úplně jinak: kapitálové výdaje za rok 2018 byly oproti rozpočtu překročeny téměř o třicet miliard korun. Meziročně vzrostly o 46 procent. Palubní důstojníci navíc hlásí, že se výrazně podařilo zapojit také projekty financované z evropských fondů, na které použili i ty prostředky, které rezorty nebyly schopny proinvestovat v minulých letech. Nebylo by nic jednoduššího než dosáhnout celkového rozpočtového přebytku vyššího o těchto téměř 30 miliard.
Stačilo by prostě investovat o tuto částku méně. Ovšem i tak by vláda proinvestovala přesně tolik, kolik si v rozpočtu naplánovala. Takže tady jde o planý poplach.
DŮLEŽITÉ BĚŽNÉ VÝDAJE
Další dírou v lodi veřejných financí a zdrojem vody v podpalubí má být nedostatečně zvýšený výběr daně z přidané hodnoty. Meziroční nárůst o pouhých 4,9 procenta, varuje poplašný hlas. Žádná díra v lodi se ale nepotvrzuje ani tady. Je to opět plané varování způsobené špatným čtením v palubní dokumentaci. V minulém roce se projevila změna rozpočtového určení daní, které posílilo o celých devět miliard korun příjmy obecních rozpočtů, a to právě na úkor příjmů státního rozpočtu. Je také chybou zapomínat na to, že vybraná daň z přidané hodnoty se rozděluje mezi stát a samosprávy.
Celkové inkaso DPH ve skutečnosti vzrostlo meziročně o 8,3 procenta, což je zhruba dvojnásobné tempo oproti dynamice růstu ekonomiky. Ani tady žádnou díru v lodi nevidím.
A odkud prý na loď zatéká ještě? Prostřednictvím běžných výdajů a jejich meziročního nárůstu o 83 miliard korun. Také zde je ale zdrojem poplašného vyzvánění špatná orientace v kategoriích a číslech. Ať už se to děje schválně, na efekt anebo z neznalosti, označovat běžné výdaje za projídání budoucnosti je zkrátka a dobře navigační chyba. S ní souvisí také zvláštní představa, že všechny investiční výdaje jsou pro změnu ty nejlepší.
Samozřejmě že realita je daleko složitější. Cožpak je zvyšování životní úrovně našich seniorů projídáním budoucnosti? A přidávání učitelům? Nezaslouží si snad děti kvalitního, a tedy i dobře zaplaceného kantora? A potřebujeme fungující právní a bezpečný stát? Potřebujeme. To všechno jsou běžné výdaje. I běžné výdaje tedy mohou být tou nejlepší investicí.
ZALITÁ STROJOVNA
Naopak kapitálové výdaje přece ani zdaleka automaticky neznamenají zlatou kajutu. Vzpomeňme jen na jednu slavnou opravu středočeského zámku jedním slavným bývalým hejtmanem. Nebo na divoké čerpání prostředků z Evropské unie na severozápadě naší země.
To tenkrát jsme měli strojovnu zalitou až po strop.
Dnes už je podlaha v podpalubí naštěstí suchá.
Celkové inkaso DPH meziročně vzrostlo o 8,3 procenta. To je dvojnásobné tempo oproti růstu celé ekonomiky.
Celkový přebytek mohl být o 30 miliard vyšší, a pořád by vláda proinvestovala tolik, kolik plánovala.