Jan Procházka: Záruky COVID plus už jedou
Rozhovor s Janem Procházkou, generálním ředitelem pojišťovny EGAP
Datum: 1.7.2020 Autor: Petr Lukáč Zdroj: Hospodářské noviny Rubrika: Panorama Strana: 08
HN: Už dlouho se čeká, až EGAP rozjede záruky Covid Plus, přes něž chce stát podporovat exportéry. Kdy se dočkáme prvních úvěrů?
Příprava trvala nějakou dobu, musel se změnit zákon, který pak musel projít vládou, parlamentem, Senátem a musel ho podepsat prezident. A pak bylo ještě potřeba nařízení vlády, to zase schvalovala Evropská komise. Takže vše bylo hotové 5. května. Průběžně jsme museli překopat celý EGAP a rozdělit ho na dvě půlky. První, regulovaná stále dělá klasické pojištění exportu. A vznikla druhá, záruční, která není dozorována ČNB. To je úplně jiný byznys, má jiné principy.
HN: Od 5. května už uplynul více než měsíc a půl a dle statistik ČNB to vypadá, že jste dosud žádné neposkytli.
Zatím jsme obdrželi 25 žádostí, z nichž jsme jich 11 schválili. V celkovém objemu jsme dosud schválili záruky za více než jednu a čtvrt miliardy, z toho polovinu v uplynulém týdnu. Nejvyšší schválená záruka byla za 400 milionů korun. S tím, že ve zveřejněných statistikách ČNB zatím záruky nejsou vidět, nic nenaděláme. Systém funguje tak, že banka dá úvěr klientovi a pak na něj u nás získá záruku. Takže do statistik se dostane, až se začne úvěr čerpat. Třeba náš první schválený jednoletý úvěr bude dle informace z banky čerpán v půlce července.
HN: Kolik nakonec EGAP na záruky poskytne?
Celkově to může být až 142 miliard korun. Byl stanoven osmiprocentní koeficient, tedy že například na 100 miliard záruk potřebujeme osm miliard kapitálu. Dostali jsme nyní čtyři miliardy od státu a to nám stačí na první záruky ve výši 50 miliard korun. Celý program je nastaven na úvěry od pěti milionů po dvě miliardy.
HN: Nedostanou se peníze do ekonomiky příliš pozdě?
Když se bavím s klienty, je vidět, že mají různá moratoria, na nájemné, na splátky úvěrů. Se mzdami zaměstnancům pomáhá program Antivirus a ne vše musí platit okamžitě. Takže čekám, že největší zájem o záruky přijde po létě, tipuji září, říjen, listopad. Nechci říkat, že firmy nejsou pod tlakem, ale velká část z nich se tím, že žádá nyní, připravuje na podzim. A další čekají, jak se vše vyvine.
HN: Čekali jste větší zájem?
Teď to ještě nebudu hodnotit, je na to moc brzo. Opravdu si myslím, že se ukáže v říjnu. V některých bankách ten produkt teprve schvalují, jiné ho začaly nabízet minulý týden.
HN: Firmy si někdy stěžují, že jim banky nechtějí půjčovat a jen se snaží snížit vlastní rizika.
Není možné, aby banky jen vzaly staré úvěry a přišly za námi s tím, že si je ještě dopojistí. Cílem je dostat do firem novou likviditu. Evropská unie tlačila na to, ať je to pomoc exportérům, ať to není pomoc bankám, hlavně žádné refinancování. Mělo by to být tak, že klientům bank, kteří potřebují novou likviditu a banky už se jim ji zdráhají vydat, právě v takových momentech pomůže program Covid Plus.
HN: Jak drahé jsou pro firmy záruky?
Celá myšlenka stojí na tom, že klient by měl dostat minimálně stejné palebné podmínky – to znamená stejné úvěrové financování jako v minulosti – a nemělo by se mu to zdražit. Pro úplně áčkové klienty to asi nebude, ti se financují levněji. Záruční provize na první rok je 0,44 procenta. Za tento poplatek banka do svého portfolia místo potenciálně rizikového klienta zasaženého covidem získá stát. Nejčastěji k nám chodí klienti s ratingy B, B-, B+, tedy střední pásmo, v němž už si firmy své problémy uvědomují a i banka si chce další financování pojistit.
HN: Pro kolik firem jsou záruky určeny?
V podmínkách záruk je nastaven koeficient, podle kterého musí pocházet 20 procent tržeb z exportu nebo ze subdodávek pro exportéra. Dívali jsme se na databáze ČNB a vyšlo nám, že takových firem, kterých by se naše záruky mohly týkat, by mohlo být až 1600. Dnes mají úvěry 300 až 400 miliard korun. Mezitím ještě vznikl program Covid III a další. Takže firem, pro které naše záruky budou, mohou být vyšší stovky.
HN: Jaký je pro vás vůbec rozdíl mezi pojištěním a zárukou?
Záruční schéma je jednodušší a je nutné říct, že také mnohem rizikovější než běžné pojištění. V případě, že úvěr selhává, banka požádá o zaplacení záruky a ta je hned vyplacena. Z programu by se proto neměla stát popelnice, která bude dělat obrovskou ztrátu do státního rozpočtu. Museli jsme se proto podívat na aktuální situaci. První síto udělají banky. Tím, že na sebe podle ratingu vezmou riziko 20 až 30 procent, nám ukážou, že tomu exportérovi věří. Druhým pak jsou pravidla, že firma nesměla být v problémech už před krizí.
HN: Třetím sítem mělo být vymezení oborů, na které záruky poskytovat nebudete. Jsou to hazard, cestovní ruch nebo doprava. Hlavně kvůli letecké společnosti Smartwings ale vláda v pondělí záruky pro dopravce povolila. Co to pro vás znamená? Dáte záruky Smartwings?
To je pravda, třetí síto se všemi dopady bylo odstraněno. To je především otázka na banky, zda budou chtít dopravce a cestovní kanceláře úvěrovat. Tato odvětví byla zasažena velmi silně, jejich budoucnost je nejistá a tomu odpovídá i vysoká úroveň rizika. My se při hodnocení ratingu úvěrovaných firem řídíme jejich hospodářskými výsledky z doby před propuknutím koronaviru a ty například u Smartwings ještě nikdo neviděl.
HN: S jakými ztrátami počítáte u Covidu Plus?
Program má být částečně návratný. Dnes všichni říkají, že dáváme záruk málo, a v lednu se budou všichni chytat za hlavu – panebože, to generuje ztrátu! Vždyť to měly být úvěry! Ale ty programy budou generovat ztrátu a ta bude úměrná tomu, kolik jich bude poskytnuto. U Covidu III je maximální ztráta nastavena tím, že nesmí selhat více než 30 procent celkového portfolia dané banky. U nás je to individuální, a nejde proto říct, jak to dopadne, vše záleží na struktuře úvěrů. Když bude průměrný rating blízko B-, bude to horší, když mezi A a B, může být ztrátovost kolem osmi procent. Ministr Karel Havlíček sám řekl, že potenciálně počítá u těchto programů se ztrátovosti 25 až 30 procent.
HN: Řekl jste, že máte 25 žádostí, z toho jen 11 schválených. Ostatní jste zamítli?
Ne, zamítli jsme jen jednu. Na ostatních se buď pracuje, nebo jsou vráceny na dopracování.
HN: Jak náročné je zpracovat žádost do Covidu Plus? U dalších programů si firmy často stěžovaly, že jim kvůli drobnostem úředníci jejich aplikace vraceli. U vás je to také více než polovina.
My máme obrovskou výhodu v tom, že jsme už na podzim začali vyvíjet on-line aplikaci pro žádosti o pojištění. Ta se nám teď hodí. Nic se nepřepisuje, vše jde datovým tokem. Banka vyplní lehký formulář, který já sám zvládl za 22 minut, nepočítaje nahrání příloh. Pokud je žádost kompletní, je doba na vyřízení minimální. Podle mého jsme schopní vše vyřídit za den či dva.
HN: Netrpíte nedostatkem lidí jako například Českomoravská záruční a rozvojová banka u prvních státních úvěrů?
Lidí máme dost, navíc těch žádostí nebude tolik. Nejdříve spíše desítky, možná později to přejde do stovek. Naopak hromadu práce mají lidé z úseku běžného pojištění. Například minulý týden přišla jedna firma a přinesla 45 poptávek za jeden den. Sedm v Německu, osm v Itálii a tak dále.
HN: Měl jsem za to, že EGAP Evropskou unii pojišťovat nemůže…
EU nám krátkodobě dovolila pojišťovat i záležitosti v Evropě, i když to normálně nesmíme dělat. Komerční pojišťovny v reakci na krizi bohužel snížily své limity, a když za nimi firmy přišly, tak jim řekly, že je nyní nepojistí. Tak šly k nám. Máme asi třikrát větší poptávku než normálně. Tím, že se otevřela Evropa, jsou kolegové zavalení. Například na pojištění dodavatelského úvěru a výrobního rizika jsme měli od začátku roku přes 260 poptávek. Jsou tam takové speciality, třeba firmy, které dělají nářadí, takové to „udělej si sám“. Nebo firmy vyvážející bazénovou techniku. Tedy věci, které si lidé kupovali, když počítali, že místo dovolené budou sedět doma.
HN: Čím si vysvětlujete ten růst zájmu? Větší opatrnost?
Jednou věcí je již zmiňované omezení limitů soukromých pojišťoven. Ale jsou tu samozřejmě i příběhy, kdy česká společnost dělá dvacet let byznys s rodinnou firmou v Itálii. Jezdí spolu na dovolenou, vídají se párkrát do roka, ale najednou si řeknou, je to rizikový sektor, navíc Itálie, já si to radši pojistím. Tyto trendy jsou vidět jednoznačně.
HN: Je tu riziko, že vám kvůli pandemii začnou padat pojistné případy z minulosti? Po poslední krizi se EGAP potýkal s krachujícími obřími projekty až za desítky miliard.
Takové už nemáme, v portfoliu není žádná nová Adularya (problémová uhelná elektrárna v Turecku – pozn. red.) nebo slovenské ocelárny SSM. Máme projekty do 100 milionů eur upsané na rizika bilance firem nebo na státní riziko. Neříkám, že nám žádný projekt nespadne, ale spíš se budou restrukturalizovat a odkládat splátky a podobně. I v jiných zemích jsou různá moratoria, takže otázky splácení samozřejmě řešíme. Vidíme, že si každý schraňuje hotovost pro sebe a málokomu se chce nyní platit.
HN: Jak výrazně současná krize ovlivní váš byznys?
Určitě ho změní. Většina firem je cyklických, my jsme – i když to někteří lidé neradi slyší – anticyklická pojišťovna. Poptávka po našem pojištění se tedy zvedla. Čekali jsme to. Pojišťují se i firmy, které o tom dříve neuvažovaly. Co se týče běžících obchodních případů, mezi našimi dlužníky jsou nyní zejména státy, silné banky či velké korporace. Může tedy dojít k dílčím problémům, ale tyto subjekty by měly i takovou krizi přežít a dluhy splatit.
HN: Máte své portfolio zajištěné?
Ze 120 miliard portfolia máme zajištěno necelých 20 procent. Problém je, že jsme se dostali pod zákon o zadávání veřejných zakázek a pod ním zajišťování není možné, je to moc rychlý byznys. Takže jsme větší část portfolia zajistit nezvládli. Stále bojujeme o nějakou výjimku, ale zatím neúspěšně. Takže se snažíme zajistit tím, že děláme byznys s dalšími hráči – například když stavíme nemocnici v Papui Nové Guineji nebo v Ghaně, jdeme do toho s Rakušany. Nyní třeba děláme novou na Trinidadu a Tobagu a rakouský podíl pojišťuje rakouská pojišťovna.