Daně nejsou téma pro divoký brainstorming
Komentář Aleny Schillerové, ministryně financí ČR
Datum vydání: 04.05.2021 | Zdroj: Mladá fronta DNES | Rubrika: Názory | Strana 10
Pět měsíců před volbami už se začíná divoce šermovat plány na změny daní. Někteří reformátoři by si nejdříve měli přečíst daňové zákony, všichni by pak měli brát v úvahu, že daňová stabilita má fatální dopad na atraktivitu země pro zaměstnavatele i investory.
Hlavně žádné překotné změny. To je přání, které by v daňové politice uvítalo opravdu hodně lidí i firem. Stabilita má svoji cenu a ta není právě malá. Jako člověk, který má celý život k daním blízko, dobře vím, o čem mluvím. S blížícími se volbami si začínám připadat jako uprostřed šíleného hejna daňových vlaštovek. A i když mám opeřené pěvce i svěží nápady obvykle ráda, pomalu se mi z toho chumlu začínají ježit vlasy. A to máme teprve začátek května.
Pirátský balonek
Asi nejvíc mě dostal nápad Pirátů přilepšit kase zvýšením daně z nemovitostí.
Marně si lámu hlavu nad tím, jak by zvýšením této daně chtěli Piráti posílit státní rozpočet. Daň z nemovitostí totiž, jak známo, není příjmem státního rozpočtu, ale příjmem obcí. Ale protože nepředpokládám, že by tuto základní znalost našeho daňového systému ekonomičtí experti Pirátské strany neměli, logicky dovozuji, že by rádi změnili rozpočtové určení daní ve prospěch státního rozpočtu a v neprospěch samospráv. A pokud tomu tak je, tak si nejsem jista, zda si nezadělali na první vážný koaliční konflikt s hnutím STAN.
A co teprve vyšší daň z komerčních nemovitostí?
Jasně, souhlasím, ať si klidně město stanoví, že v průmyslové zóně bude daň za metr čtvereční vyšší, než je daň za metr čtvereční na sídlišti. Jenže přesně tuhle pravomoc jsme samosprávám už dali, a to daňovým balíčkem 2021. Paradoxní je, že z Pirátů tuhle změnu nepodpořil vůbec nikdo. Naopak se postavili proti ní. Jak tímto vlamováním se do otevřených dveří chtějí nyní přinést eráru peníze navíc, je otázkou za milion.
Temné sociální inženýrství
Za vlasy přitažené nápady, aby se daň z nemovitostí zvyšovala podle metrů čtverečních na osobu, připomínají ty nejtemnější etapy sociálního inženýrství. Není divu, že se jich po zhrozené reakci veřejnosti zalekli i samotní autoři a tvrdí, že vlastně nic takového nikdy nechtěli. Ani na chviličku.
V politice je vypouštění podobných balonků poměrně normální postup, kterým se testuje nálada ve společnosti. Špatným směrem letící balonek se rychle sestřelí a strana se tváří jakoby nic. Ale marná sláva. Když je těch podivně letících, sestřelených balonků v poslední době už nějak moc, dá se docela dobře rozpoznat, kudy by asi vítr mohl vát.
Koalice Spolu chce pro změnu bojovat proti zvyšování daní zavedením daňové brzdy. Přitom stejné strany zvýšily v dobách svých vlád sníženou sazbu DPH, kterou se daní třeba potraviny nebo voda, z 5 % na 15 %. Tedy na trojnásobek. Daňová brzda by samozřejmě měla podobu zákona, který se dá z povahy věci v případě potřeby novelizovat. O jeho reálném významu si nedělejme iluze. Váhu mají pouze reálné činy a zkušenosti. Třeba ta, že hnutí ANO od roku 2014 snížilo lidem daně už o více než půl bilionu korun. Ať už na DPH, daních z příjmů, snížením daně na naftu nebo zrušením daně z nabytí nemovitosti.
Daně nejsou na hraní
Ta správná cesta k zajištění příjmů státu je přitom jasná. A poslední roky dokázaly, že má smysl. Je to cesta řádného výběru daní, boj s daňovými úniky a podvody. Ne zvyšování daní. Právě proto jsme zavedli kontrolní hlášení, daňovou kobru nebo elektronickou evidenci tržeb (EET), proto se úspěšně zaměřujeme na transferové ceny.
A právě proto musíme po krizi EET zase obnovit. A samozřejmě počítám s komplexní revizí daňového mixu, změnou zdanění globálních společností a pokračováním v omezování daňových výjimek, kterých jsem jen v posledních letech naškrtala za 12 miliard korun. Což je mimochodem o dvě miliardy víc, než celý současný výnos daně z nemovitých věcí. Na jejích kosmetických úpravách tak může svou daňovou politiku budovat jen někdo, kdo náš daňový systém viděl z rychlíku.
Daňová politika rozhoduje o chování firem i očekávání domácností. Má fatální dopad na atraktivitu země pro zaměstnavatele i investory. Mladí lidé ji berou v potaz, když uvažují, jestli zůstanou doma, anebo vyrazí žít jinam do světa. Je to příliš vážné téma, než aby mohlo být předmětem divokých brainstormingů.