Ministr Stanjura hostem speciálního živého natáčení pořadu Ptám se já na VŠE v Praze

Moderátorka: Marie Bastlová
Zdroj: 14. 12. 2023 Seznam Zprávy

Vláda Petra Fialy má za sebou klíčové letošní politické bitvy, přes sněmovnu protlačila konsolidační balíček a úspěšně také státní rozpočet. Čelí ale poměrně silné palbě kritiky. Čelila stávce škol i protestu části průmyslu a propadá se jí podpora u veřejnosti. Proč se vláda rozhodla pomoci firmám s energiemi raději, než aby zvýšila mizerné platy pomocných pracovníků ve školství? Proškrtala dotace, jak slíbila, nebo jde jen o účetní triky? A jak chce otočit svůj nepopulární obrázek u veřejnosti? Na to všechno se zeptám ministra financí a prvního místopředsedy Občanské demokratické strany Zbyňka Stanjury.

Pane ministře, ještě před půlrokem - zhruba v době, kdy jste byl naposledy hostem tohoto pořadu - v podstatě všichni experti a ekonomové tvrdili, že nemáte šanci dodržet schválený státní rozpočet. Že se vyvíjí takovým způsobem, že schodek bude mnohem hlubší, než jste predikovali. Jak to vypadá teď ke konci roku? Dodržíte ho?

Všichni to neříkali. Já jsem například říkal, že máme velkou šanci ho dodržet, a dneska vím, že pravdu mělo ministerstvo financí, vláda, protože ten schodek dodržíme. Mám čísla k včerejšímu dni (pořad byl vysílán 14. 12. 2023 – pozn. aut.), nedá se to sice predikovat přesně na stovky milionů nebo přesně na jednu dvě miliardy, ale je vysoce pravděpodobné, řekl bych na více než 98 %, že ten schodek bude dodržen. To znamená hlavně, že nepřekročíme plánované výdaje. Od opozice jsem slyšel tak stokrát, že budeme muset přijít s novelou státního rozpočtu pro letošní rok, že novelizovat musíte, když jsou vyšší výdaje, když jsou nižší nebo vyšší příjmy, tak to je prostě výsledek na příjmové straně. Takže ano, výsledek bude odpovídat schválenému schodku státního rozpočtu, a bude to kolem 295 miliard.

Opozice vás v té souvislosti kritizuje, že do schodku státního rozpočtu nezapočítáváte schodek, který jde za Státním fondem dopravní infrastruktury (SFDI). Vy na to říkáte, že to je z toho důvodu, že si Státní fond dopravní infrastruktury na projekty může půjčit výhodněji, než by si mohl půjčit stát, a proto se to objevuje v jeho rozpočtu. Je to ale transparentní touhle cestou?

Transparentní to je. Nepůjčuje si SFDI, ale půjčuje si Ministerstvo financí od Evropské investiční banky. Řekli jsme, že tento nástroj budeme používat nástroj jen, když to bude výhodnější. Takže v čase, kdy to v minulých týdnech výhodnější bylo, a to o zhruba 40 - 45 bazických bodů, tak jsme si půjčovali. V této chvíli je to buď neutrální, nebo je výhodnější financovat pomocí státních dluhopisů, tedy v této chvíli tento finanční nástroj a tento finanční kanál nepoužíváme.

Budete ho používat dále do budoucna?

V případě, že to bude výhodnější, pak ano. V případě, že to bude zhruba stejné, tak to nemá žádný smysl. V případě, že by to bylo více nevýhodné než státní dluhopisy, tak to vůbec nepadá v úvahu. Tedy možné to je a není to jisté. Bude záležet na konkrétní nabídce a na konkrétní výši úrokové míry, a to porovnáváme s tím, když emitujeme státní dluhopisy, za kolik procent jsme je vlastně schopni umístit na trhu.

Když jste nastoupil do funkce, tak jste vyhlásil ambici mít do konce volebního období státní rozpočet se schodkem 150 miliard korun, což se téměř jistě nepodaří, protože střednědobý výhled vašeho ministerstva počítá s tím, že v roce 2025 by měl být schodek, tuším, 235 miliard korun. Je pro vás velké zklamání to, že se nakonec situace vyvíjí tak, že toho svého cíle nedosáhnete?

Není to velké zklamání. Mě to samozřejmě mrzí, protože tehdy jsme nevěděli, že kousek od České republiky bude probíhat válka, kdy Vladimir Putin bude používat energie, respektive suroviny jako zbraň v tom politickém a vojenském zápase. Samozřejmě v té době jsme nikdo z nás, a můžeme se podívat, kdo z expertů, nikoliv z politiků, předvídal tak vysokou míru inflace, která byla v loňském roce, a která bohužel bude i v letošním roce. A proti tomu, co tvrdí opozice, musím říct, že inflace je pro státní rozpočet nevýhodná. Jasně, máme inflační příjmy díky vysoké inflaci, ale máme mnoho valorizačních vzorců, indexace výdajů a ty výdaje jsou díky inflaci prostě vyšší, takže inflační výdaje jsou vyšší než inflační příjmy. Pro státní rozpočet by samozřejmě bylo mnohem lepší, kdybychom se pohybovali v inflačním pásmu České národní banky anebo aspoň v tom tolerančním pásmu do těch 3 %. Bylo by to mnohem výhodnější pro ten poměr výdajů a příjmů.

Máte za sebou poměrně tvrdý souboj o rozpočet na příští rok. Ze začátku ty první varianty, které jste nastínil a představil, byly k řadě resortů velmi přísné a vyvolaly poměrně velké politické napětí. Jak po těch několika měsících souboje o každou miliardu vnímáte nedávný ústupek protestujícím lékařům, kterým jste se nakonec rozhodli, řekněme, ustoupit a kývnout na navýšení základních platů? Bral jste to jako prohru vašeho kabinetu?

Určitě ne. A zkusíme se zeptat i tady auditoria, jak velký ten ústupek je v korunách, aby bylo jasné, o jaké částce mluvíme…

Tak ono to bylo, tuším, necelých 10 miliard korun, ale bylo to nikoliv ze státního rozpočtu, ale z rezerv pojišťoven.

Nikoliv. Původně schválené zdravotně pojistné plány pro příští rok v sobě obsahovaly navýšení platů ve zdravotnictví o 6,8 miliardy a výsledek vyjednávání je 9,8 miliardy. Takže ten kompromis nebo dohoda o třech miliardách, které jdou ze systému veřejného zdravotního pojištění, když si řekneme, že celkový objem veřejného zdravotního pojištění, abych to zaokrouhlil, je půl bilionu, přes 500 miliard, tak vidíte, že procentuálně to není nějak vysoké a ten ústupek je méně než 1 % celkových výdajů tohoto systému. Tedy to považuji za rozumnou dohodu, i když jsem se těch jednání neúčastnil. Rozdíl mezi původním plánem a tou konečnou dohodou jsou tři miliardy korun, a jak jste správně řekla, půjde to ze systému veřejného zdravotního pojištění a ne ze státního rozpočtu.

Co jste si potom s kolegy na vládě říkali, když velmi záhy poté přišli odboráři, kterým jste kývli na jeden požadavek, s požadavkem dalším s výsluhami pro lékaře?

Nejdřív jsem si myslel, že to je fake. Nechtěl jsem tomu věřit. Myslím ale, že reakce veřejnosti byla natolik silná, že ti, kteří ten požadavek vznesli, pochopili, že přestřelili.

Lékaři nebyli jediní, kteří se vymezovali proti škrtům, úsporám a podobě rozpočtu na příští rok. Bouřily se hlavně školy, možná i proto nebo alespoň ředitelé nebo představitelé škol tvrdili, že to je proto, že se tedy jednak původně měl poměrně významně snižovat rozpočet rezortu školství, zároveň vaše vláda opakovaně říkala, že právě školství je její priorita. Nakonec ale přece jenom k některým škrtům došlo. Například školy dostanou o něco méně peněz na nepedagogické pracovníky, kde bude muset docházet k úsporám a škrtům neobsazených míst…

Škrtneme neobsazené místo, to je ale přece úplně logické.

Já tomu rozumím, pane ministře, ale ředitelé argumentovali tím, že si těmi penězi pomáhali, aby dokázali vůbec zaplatit personál, který do těch škol hledali, protože za peníze, které jsou na jejich platy vyčleněny, nebyli schopni dané místo obsadit.

Mám na to úplně jednoduchou odpověď: Nemáme ještě výsledky, ale v této chvíli ministerstvo školství porovnává pro tyto profese platy ve veřejné a privátní sféře, abychom zjistili, jestli je tam nějaký rozdíl. Podle prvních výsledků, ale nejsou ještě konečné, tam žádný rozdíl není. Tedy tyto profese a jejich odměňování je stejné ve veřejné i v soukromé sféře.

Takže když tady mám přichystaný dotaz, co byste vzkázal kuchařkám, které vaří třeba s desetiletou praxí ve školních jídelnách za 23 tisíc hrubého, tak byste jim vzkázal, že jsou na tom stejně jako v privátu?

Určitě bych jim nic nevzkazoval. Přijde mi poměrně arogantní, když někdo takto cokoliv vzkazuje. Musel bych znát ten konkrétní příběh a pak bych nějak komunikoval, ale určitě bych nic takto plošně nevzkazoval.

Tak to pojďte jen plošně okomentovat. Těch příběhů je spousta…

Řeknu pravdu, která není úplně příjemná. Máme průměrný plat nebo průměrnou mzdu a je tedy logické, že ji neberou všichni. To bychom měli všichni stejné platy nebo mzdy. A jsou profese, které jsou na trhu práce žádanější a mají tak nadprůměrné mzdy, a pak máme ty, kteří je mají podprůměrné. Když si řekneme, kolik máme pedagogů, a že podle zákona mají dostat 130 % průměrné mzdy, tak stejné množství lidí musí brát 70 % průměrné mzdy, anebo dvojnásobný počet těch pedagogů musí brát 85 % průměrné mzdy, aby to vyšlo. A tak to prostě je. To neurčuje vláda, ale pracovní trh. Některé profese jsou prostě honorovány lépe a některé hůře.

Jinými slovy, takto je to v podstatě dostatečné a není to něco, co by mělo vládu přimět k tomu, aby nějakým zásadním razantním způsobem přidala peníze? Ptám se proto, že ředitelé škol říkají, že za ty peníze nejsou schopni ty pozice obsadit.

Lékem na problémy, které máme, není, že stát nasype víc peněz. To může fungovat krátkodobě v jednom rozpočtu, možná ve dvou, ale lékem to není. Já si myslím, že se musíme podívat na ten systém, a teď budu mluvit o regionálním, nikoliv vysokém školství. Pravidla jsou nastavená neefektivně. Pokud máte 600 škol, kde je méně než 50 žáků, a máte 1000 škol, kde je méně než 100 žáků, ale současné ty obslužné profese a ty povinnosti jsou všude stejné - od účetnictví, auditu GDPR, správy majetku, stravování a podobně. Určitě je cesta, abychom slučovali ty obslužné profese. To neznamená, že budeme stavět gigantické budovy a převážet děti z jedné vesnice do druhé, ale myslím, že je zde velký prostor k potenciálním úsporám. A pak máte šanci, když tam bude o něco méně lidí, aby měli i vyšší platy. Kapitola ministerstva školství je jednou ze čtyř, která dostala více peněz než v předchozích letech. To jasně ukazuje, že školství pro vládu prioritou je.

Včera jste jako vláda oznámili, že jste se rozhodli pomoci firmám s energeticky vysoce náročnými provozy. Vyčlenili jste, nebo řekli jste, že vyčleníte 3,5 miliardy korun na to, abyste těm firmám pomohli. Mělo by se to týkat, tuším, zhruba 23 nebo 21 tisíc společností…

Počet opravdu nevíme. Máme 25 tisíc odběrných míst a nejsme schopni v této chvíli přepočítat odběrná místa na počet firem. Bezesporu ale to číslo bude nižší než 25 tisíc.

A proč je důležitější dát ty peníze právě sem než třeba na pomocný personál ve školách nebo do školství?

Tak za prvé chci říct, že to nejsou dotace. Ty dotace bere někdo jiný, a to ti, kteří provozují obnovitelné zdroje a platí je daňoví poplatníci formou buď přes státní rozpočet anebo přímo jako domácnosti či zaměstnavatelé, firmy nebo podnikatelé. Příští rok po tomto snížení budou platit napřímo bez státního rozpočtu zhruba 23 miliard. Před 10 lety to bylo 26 miliard. A na to, jaká byla v té době cenová a mzdová hladina, to číslo není nějak vysoké.

Tak proč jim tedy pomáháte?

Mluvím o domácnostech a firmách. A teď budu mluvit o té druhé části, tedy o tom, co platí daňoví poplatníci systémem přerozdělování přes státní rozpočet, a to bude příští rok zhruba 12,5 miliardy. Jen připomínám, že do roku 2022 se to číslo pohybovalo od 20 do 27 miliard a letos to bude kolem 25 miliard. Číslo je i tak výrazně nižší, než co byly obvyklé výdaje rozpočtu na platbu za obnovitelné zdroje. V zásadě poloviční oproti tomu, co bylo v průměru za posledních let.

Je ta pomoc nastavena anebo bude nastavena, nebo je ambice, aby byla nastavena třeba i ve vztahu k budoucím ziskům těch společností, které tu pomoc budou čerpat? A tady se ptám trochu s odkazem na to, že my jsme v minulých měsících sledovali plošnou pomoc, kterou dostaly společnosti, firmy v souvislosti s růstem cen energií, protože říkaly, že ji potřebují, že je nezbytně nutná, aby zůstaly konkurenceschopné, přežily a udržely pracovní místa. Pak jsme u mnohých firem viděli výroční zprávy se zisky, které narůstaly v řádu často desítek procent oproti době předchozí, a na velkou část veřejnosti to působilo velmi nespravedlivě.

Je to nespravedlivé. Když si odpovíme na otázku, která firma čerpala objemově největší pomoc v době covidu – byla to Škoda Auto Mladá Boleslav. Objemově nejvíc peněz a taky se můžeme podívat do výroční zprávy za ty covidové roky. Ale já tu chybu nevidím na straně těch, kteří čerpají, ale na straně státu, protože stát dává pravidla a čerpání umožňuje. Nemůžeme vyčítat někomu, že ta pravidla, která nastavil stát, využívá a dotace čerpá. Klíčová otázka, na kterou si musíme odpovědět, je, jestli máme dotovat ziskové firmy. To je klíčová otázka. Nabízí se úplně jednoduchá odpověď, kterou kdybych mohl, tak podepíšu, že ne. Ale pak se podíváte na ten mezinárodní kontext a můžeme být přísnější než okolní státy, ale v rámci konkurenceschopnosti ne o mnoho. Myslím, že se na evropské úrovni poctivě snažíme, aby státní pomoc a státní zásahy byly co nejmenší. Že čím jsou větší, tím je to větší výhoda pro ty nejbohatší ekonomiky. My jsme středně bohatý evropský stát, nepatříme mezi ty nejvíce bohaté. Takže když povolíme závod v dotacích, tak jej určitě nevyhrajeme. Všimněme si třeba, že u našeho souseda v Německu vstoupil do debaty o výši dluhu a používání státní pomoci i Ústavní soud. U nás bohužel zákon o rozpočtové odpovědnosti ústavním zákonem není. Mimochodem v celé dlouhé debatě o ozdravném balíčku nebyla ani jedna věta o tom, že jsme docela výrazně zpřísnili zákon o rozpočtové odpovědnosti, což je bezesporu dobrý krok. Sami sobě, ale i příštím vládám, jsme ztížili výchozí pozici, a nikdo si toho v té veřejné debatě vlastně nevšiml. Chybí nám jedna věc a my na základě toho budeme transformovat i Národní rozvojovou banku. Vlastně nemáme legislativu pro finanční nástroje, abychom v případě krizí měli systém finančních nástrojů neboli půjček. Možná tam může být podmínka, pokud tu dotaci využijete například na snížení energetické dotace, tak buď budete vracet jenom část, nebo s nižším úrokem. V této chvíli na to legislativu bohužel nemáme, ale určitě je to cesta do budoucna, protože nám stejně nic jiného nezbývá.

Na to jsem se vás chtěla zeptat, jestli není možné ta pravidla předělat tak, aby to byla forma půjček, které jsou vratné?

Je to možné. My v této chvíli finišujeme s návrhem zákona o Národní rozvojové bance, protože ta dnes vlastně pořád funguje jako Českomoravská záruční banka. Inspirujeme se v zahraničí, u obdobných úspěšných institucí v Německu, v Rakousku, ve Francii, a chceme tam zvýšit jak kapitálové vybavení, tak likviditu tak, abychom mohli ty finanční nástroje mnohem více využívat.

Když ještě přejdu ke konsolidačnímu balíčku. Investovali jste do něj jako vláda ohromné množství politického kapitálu. Páteří úspor mělo být seškrtání dotací, které nakonec v té podobě, kterou jsme viděli, čítá seškrtání zhruba 84 miliard korun, pokud se nepletu. Nejvyšší kontrolní úřad letos na jaře ve svých výročních zprávách konstatoval, že Česko se stalo ekonomikou dotační a že v Česku je více než 760 dotačních titulů. Kolik titulů jste seškrtal?

Já všechny. Měl jsem na ministerstvu financí jen 2 a zůstalo 0.

A v rámci toho konsolidačního balíčku, pane ministře, kolik z těch 760 titulů zmizí?

Já jsem z těch dvou škrtl dva, tedy pokud se ptáte, kolik jsem škrtl já osobně jako ministr financí, tak jsem seškrtal všechny. Měl jsem 2, mám 0.

Rozumím, ale vy jste určitě rozuměl té mé otázce, kolik těch titulů zmizí.

Ministra financí ani tak nezajímá počet dotačních titulů, ale objem poskytnutých dotací. A na to nedokážu odpovědět.

Ptám se právě i s odkazem na ten objem, protože jste za to velmi kritizováni.

Kým jsme kritizováni? Každý, komu jsme sáhli na dotace, nás kritizuje. Dnes a denně čtu v tisku o konkurenceschopnosti. Vy sama jste říkala, že tady a tady je třeba zvýšit výdaje…

Vy jste kritizováni, že jste těch dotací zdaleka tolik neseškrtali, jak jste tvrdili, protože objektivně vzato úplně největší část těch seškrtaných dotací dělají dotace na obnovitelné zdroje, což je platba, kterou převádíte tedy zpět na spotřebitele, na firmy a na plátce. Je fér to do toho zahrnovat?

Řekli jsme, že seškrtáme asi 54 miliard. Uvedli jsme, že to je přes 80, ale hned jsme řekli, že 38 jsou dotace na distribuci. Splnili jsme tedy ten původní slib, že to bude cca 50 miliard. Je to férové. Jestli jsem říkal, že byly dotace na POZE až 27 miliard ročně, a příští rok i po tom včerejším rozhodnutí vlády to bude 12,5 miliard ročně, tak rozdíl je 15 miliard ročně. Já jsem byl připraven nést politické riziko a politické náklady, že omezíme objem dotací, ale zůstal jsem ve výrazné menšině. Byla zde velká obava z arbitráží, soudních sporů státu. Jsem dodneška přesvědčen, že by to za to stálo to zkusit a případně to riziko ustát a dobře se na ty arbitráže připravit, ale opravdu jsem byl ve výrazné menšině. To si nestěžuju, jenom konstatuji, ale i tak v této oblasti jsme měli 15 miliard. On je vlastně paradox, když si řekneme, co to je v okamžiku, kdy jsou vysoké ceny energií, tak ta platba za obnovitelné zdroje vlastně nižší, protože platíte rozdíl mezi tržní cenou a cenou vyrobenou z těch obnovitelných zdrojů, takže paradoxně v letošním roce ten celkový objem bude mnohem nižší než v předchozích letech nebo v příštím roce, protože když padají ceny tržní, tak se zvyšuje rozdíl mezi cenou z obnovitelných zdrojů a cenou tržní.

Nekritizuje vás v tomto případě jenom opozice a vaše předchůdkyně Alena Schillerová, jak tomu ve všech jiných případech bývá zvykem. Je to ale také například Petr Musil, člen Národní rozpočtové rady, který říká, že, cituji, že 12 miliard z těch dalších seškrtaných úspor představují podle propočtů škrty teprve plánovaných výdajů, s nimiž vláda počítala ve střednědobých plánech. Dalších devět miliard, které se týkají hlavně dopravy, budou muset zaplatit jiné veřejné rozpočty - obce, kraje a různé fondy. To se týká například oprav silnic. Takovou rošádu podle něj nelze považovat za úspory.

A co tedy navrhuje? Škoda, že tady nesedí. Zeptal bych se ho, jak to myslí. Jestli máme ty dotace vyplácet nadále? Úplně tomu nerozumím a nevím, co tím přesně myslel.

Myslíte ale, že tomu rozumí voliči, že to jsou ty dotace, které si voliči představovali, když premiér vyhlašoval, že zastavíte dotační ekonomiku, že zastavíte tu závislost na dotacích, tak tohle myslíte, že si vaši voliči představovali?

Já jsem přesvědčený, že ano. Kdo jiný chce zachovat ty dotace než voliči? Musíme si vždycky říct, kdo ty dotace čerpá a jsou to bezesporu voliči. Takže obecně platí, že všichni jsou proti zrušení či omezení dotací, ale ne tohoto dotačního titulu, z kterého čerpám já, moje organizace, moje město, moje firma. Podívejte se a škrtněte dotaci někde vedle. To tak prostě obecně platí. Já myslím, že ten příběh nekončí a určitě budu apelovat na ostatní ministry, že tím práce neskončila, ale naopak začala. Myslím, že bychom tu debatu měli celou otočit. Za prvé si připomenout, proč vznikly dotace? Podle mě vznikly proto, aby se snižovaly regionální rozdíly. Ale pokud to chceme dělat, tak nemůžeme nabídnout ty samé dotace pro celé území, protože je nesnižujeme. A myslím si, že každý člen vlády by měl otočit tu optiku a měl by umět obhájit, proč máme některý dotační titul a nikoliv to, proč některý škrtl.

Jak bude váš audit revize dotací, dotačních titulů probíhat a pokračovat? My jsme měli zrovna dnes dopoledne jako hosta prezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu pana Kalu a on nám popisoval takové ty dotační tituly, u kterých třeba třetinu celé té dotace tvoří administrativní nebo administrační náklady vůbec na zprocesování těch dotací. Popisoval nám dotační tituly, u kterých nikdo nehlídá, jaký efekt ty získané dotace měly, k čemu vedly, jestli byly vynaloženy správně anebo ne.

Hned dneska napíšu panu prezidentovi mail, ať mi konkrétně napíše, na kterých ministerstvech tomu tak bylo a nebojte se, že bych důrazně nepožádal členy vlády, aby takové programy zrušili. Obecně se to dobře poslouchá, ale potřebuju vědět, který program to tak má a pak si myslím, že je potřeba na měj nasvítit a ten, který chce, aby program pokračoval, musí také veřejně obhájit, že má smysl.

Jakou máte ambici dalších škrtů, dotacích třeba na příští rok?

Já myslím, že v tom musíme pokračovat.

A co to konkrétně znamená? Řekněte mi nějaký cíl, aby až zas budete za rok hostem našeho pořadu, abych mohla říct, že jste na ekonomické fakultě 14. prosince 2023 sliboval to a to, a teď mě zajímá, jestli jste to dodržel?

Já budu tlačit na ministry, abychom návrh rozpočtu na příští rok měli ambicióznější, než je dneska ve střednědobém výhledu. A je to jedna z oblastí, kde se podle mě ušetří nejsnáze. To znamená, budu se snažit, aby ty výdaje dále nerostly, letos poprvé od roku 2016 klesají celkové výdaje státního rozpočtu a bylo by dobré, abychom tento trend udrželi. A přitom jsme loni a letos přijali tři legislativní změny, které přidaly nové výdaje - obrana, valorizace plateb za státní pojištěnce, 130 % průměrného platu pedagogům.

Ale za to si můžete sami, že jste si je přijali.

Já to jen konstatuju, nestěžuju si. Nebudu si přece stěžovat na něco, pro co jsem hlasoval.

A ten závazek ohledně dalšího škrtání dotací jste schopen říci, nebo ne?

Nemůžu. Já jako ministr financí žádné dotace nemám a dávat závazky, co udělá jiný člen nebo členka vlády prostě nemůžu. Budu na ně apelovat, aby snižovali buď objem těch dotací, nebo zvyšovali spoluúčast tak, aby mohla být celková účast státního rozpočtu nižší. Myslím, že bychom neměli říkat, že dotace dává stát, ale že jsou to daňoví poplatníci, vaši sousedé. Ti se skládají na dotaci. A když se jich zeptáme, jestli se chtějí složit na takové dotační tituly, o kterých mluvil pan prezident Kala, tak podle mě nechtějí. Takto povedu debatu s ostatními členy vlády, a jak budu úspěšný, to se uvidí.

Tak o krok dále. Nelitujete, pane ministře, že jste v rámci konsolidačního balíčku snížili o tři procentní body DPH na potraviny, když teď slyšíte výrobce potravin a řetězce atd., kteří už nám oznámili, že potraviny budou zdražovat od ledna. Není to vyhozených zhruba 12 miliard příjmů pro státní rozpočet?

Nelituju. A není to 12 miliard příjmů, to zaprvé. 

Tak kolik to je?

Je to mnohem, mnohem méně, ale to není v této chvíli důležité. Možná to říkají ti samí, kteří říkali, že ten rozpočet bude mít větší schodek než 300 miliard. Vraťme se k tomu v červnu nebo v únoru nebo v březnu a podívejme se, jaká bude realita. Jak s oligopoly bojuje Evropa a Amerika? Je to úplně jiný přístup, my to pořád regulujeme a Američané to rozbíjejí. Já jsem určitě připraven spolupracovat na změně zákona, abychom oligopoly rozbíjeli. A co je třeba říct u těch cen potravin, a nechci obhajovat řetězce, že jsou zde tři velcí hráči a my tu naši pozornost musíme upřít na všechny tři - velké zemědělce, velké potravináře a velké řetězce.

Já tomu rozumím, ale komu zůstanou ta 3 % snížené daně z přidané hodnoty v kapsách? Vy jste na tiskových konferencích říkali, lidé, to zůstane vám v kapsách, my jsme přesvědčeni o tom, že potraviny skutečně zlevní a vy to uvidíte v těch obchodech, a neuvidíme nic. Jen to, že se zdraží.

Jak to víte?

Já myslím, že to poměrně jasně řekli jak zástupci řetězců, tak ale i těch dodavatelů, výrobců, já myslím, že jednoznačně avizovali zdražení. Vy myslíte, že si dělají legraci?

Já nevím, jestli si dělají legraci? Já jen říkám, počkejme na data a fakta.

Pan ministr zemědělství Výborný z toho vypadá dost špatný a přešlý.

Já jsem po těch výrocích také naštvaný, ne, že ne, ale musíme dělat všechno pro to, aby ta tři procenta zůstaly v kapsách spotřebitelů. Od toho máme vládu, v prvním okamžiku se sice můžeme naštvat, ale pak s tím musíme něco dělat.

Nebyla to chyba, když mnozí ekonomové říkali, že se vám to prostě nevyplatí? Že někdy, když k takovému snížení daně z přidané hodnoty došlo, že to prostě spotřebitelé nepocítili, že si to nechali ty různé články toho řetězce pro sebe?

Současně jsme byli kritizováni celou dobu, že máme nejvyšší DPH v Evropě na potraviny. Podle mě si opravdu musíme vybrat - buď kritizujeme stát, nebo vládu, že máme nejvyšší sazbu DPH za potraviny, to je legitimní kritika, anebo řekneme, že když to snížíme, tak je to také špatně. Obě dvě tvrzení nemohou platit dohromady.

Jak jsem ale říkala, vy jste do toho investovali velký politický kapitál. Tohle měla být jedna z plusových stránek konsolidačního balíčku. A ztratí se, nebude.

Obdivuji vaši jistotu, že už teď víte, že to nebude. Za půl roku si vezmu přepis dnešního rozhovoru a porovnám to s realitou, i když vím, že mi pak řeknete, že jste jen citovala. Já jen říkám, abychom počkali. A jsem připraven přispět k tomu, abychom rozbíjeli oligopoly. Abychom zvyšovali konkurenci na trhu. Není úkolem vlády něco dotovat, ale zajistit pokud možno zdravé konkurenční prostředí. Myslím si, že máme příliš mnoho oligopolů v těch jednotlivých třech sektorech, o kterých jsem mluvil. Když se podívám na různé ceny potravin v různých státech, tak vliv DPH je mnohem menší než vliv menší konkurence v České republice, a to je úkolem zákonodárců, aby vytvořili podmínky pro větší konkurenci.

Poslední otázka k agendě ministerstva financí. V létě jsem vám dávala otázku, jestli to nebude jenom ČEZ, kdo bude platit tzv. windfall tax. Vy jste mi na to odpověděl, že samozřejmě nebude a těch společností bude víc. Otázka tedy zní: nejste zklamán tím výsledkem z windfall tax, když se ukázalo, že banky, od kterých jste si slibovali možné příjmy až v řádu desítek miliard korun, nakonec zaplatí možná jen pět miliard korun? Není to zklamání?

Není. Protože v okamžiku, kdy byly první kalkulace, tak ty říkaly, že ten zvýšený zisk nebude povýšen o 20 % proti průměru za poslední čtyři roky, ale že to vezme jako opravdu všechno nad průměr čtyř let. My jsme tu hranici zvedli o 20 %. Banky pak zareagovaly podle mě způsobem, který státu vadit nemusí. Měly dvě možnosti - buď nechat nízké procenta na úložkách a zaplatit větší windfall tax, anebo zvednout úložky a tím potěšit své klienty. A právě to udělaly. Zaprvé to mělo mírně protiinflační dopad, protože při těch úložkách se snižovala pravděpodobnost, že lidi to vyberou a utratí, a za druhé, my z toho máme 15 % daně ze závislé činnosti, srážkové daně. Když se podíváte na plnění této daně, tak je přeplněno proti loňskému roku, takže stát dostal ty peníze možná jinou cestou. Byl to mimořádný nástroj, ale je třeba si říct, když jsme ho konstruovali, ale podívejte se na ty katastrofické titulky loni v srpnu, v září…

Ty například říkaly, že nevyberete tolik, kolik si slibujete…

Když jsme zavedli ten druhý nástroj, tak jsme řekli, že odhadujeme, že z windfall tax bude 40 miliard a z toho zastropování cen vyrobené z každé vyrobené megawathodiny bude tak 70 a víc. Díky tomu, že ty ceny nejsou tak vysoké, jsou příznivější, tak mnohem méně vybíráme z toho druhého nástroje, to znamená, bude to nějakých 18 - 19 miliard, ale mnohem méně platíme za zastropované ceny, takže to má vliv na obě dvě strany v rozpočtu. A mimochodem, když jsme projednávali ten druhý nástroj, tak my jsme říkali, že výnos z windfallu bude 40 miliard a ono to tak bude.

Jenom ty banky toho moc nezaplatí…

To nemůžeme vědět, dokud se ty jednotlivé platby za windfall tax nezveřejní. Navíc to jsou zálohy na příští rok, ale moc toho asi nezaplatí.

Ale hlavně, že jste na ministerstvu financí spokojení…

Jak jste na to přišla?

Vy jste říkal, že jste spokojen.

Ne. Vy jste se mě ptala, jestli to nelituju, já jsem řekl, že toho nelituju. To je úplně něco jiného něčeho litovat a být spokojen (smích).

Když teď na chvíli opustím palác Ministerstva financí…

Vy tomu říkáte palác? Přijďte se tam někdy podívat. To je depresivní kancelářská budova, žádný palác (smích).

Myslela jsem, když z resortu financí přejdu do sídla ODS.

No to také není palác (smích)…

To jsem ani neřekla (smích). Když přijdu do sídla ODS. Seznam Zprávy si nechaly zpracovat jeden z čerstvých průzkumů předvolebních preferencí. Není nijak překvapivý, ukazuje slábnoucí pozici jednotlivých vládních stran, což není v polovině funkčního období kabinetu nic výjimečného. Průzkum ale ukazuje také poměrně velký odliv voličů vládní koalice. Zhruba čtvrt milionu voličů koalice SPOLU, by ji už volit nechtělo nebo by k volbám prostě nepřišlo. Nemrzí vás to?

Mrzí a ještě víc by mě to mrzelo, kdyby to platilo i za dva roky, kdy budou v roce 2025 volby.

Jste si jistý, že to platit nebude? Respektive co pro to uděláte, aby to neplatilo?

Nejsem si samozřejmě jistý, jak bych mohl říct, že jsem si jistý? Uděláme všechno pro to, abychom ty volby vyhráli, protože pokud nevyhrajeme a předáme moc stávající opozici, tak to budeme považovat za naše selhání. Z toho průzkumu, pokud si dobře pamatuju, tak rozdíl mezi hlasy pro opoziční a vládní strany byly čtyři nebo pět procentních bodů. A to je věc, která se dá dohnat. Netěší mě to, nic nepodceňuji, ale není nic, co by se nedalo dohnat. Vy jste na začátku říkala, že balíček byl politicky třaskavé téma, a já myslím, že to v tomto volebním období bylo politicky nejsložitější téma. Čeká nás ještě hlasování o úpravě parametrů penzijního systému, které taky nebude jednoduché. Pokud konsolidujete veřejné finance, tak neznám recept, který by byl populární, protože máte jenom dva nástroje a jejich kombinaci: buď zvyšujete příjmy, neboli daně, a to kritizují daňoví poplatníci, oprávněně, anebo snižujete výdaje, což kritizují zase ti, kteří byli doposud zvyklí tyto výdaje inkasovat. A většinou, my jsme to udělali také, se zvolí kombinace obou dvou. Neznám a byli bychom hrozně rádi, kdybychom znali taková politická řešení, která jsou populární a současně snižují schodek státního rozpočtu. My jsme si toho byli vědomi, věděli jsme, že to bude nepopulární. Jsme ale přesvědčeni, že jsme to udělat museli a teď máme dva roky čas na to, aby se ukázalo, že ty dopady toho balíčku nebudou tak katastrofické, jak to vykresluje opozice nebo odbory. A abychom vysvětlovali ty důvody, proč jsme to udělat museli, protože z objektivních důvodů je nás v koalici pět, tak jsme asi věnovali příliš mnoho času vnitrokoaličním vyjednáváním, a chyběl nám tak čas na argumentační souboj s opozicí a na vysvětlování našich kroků veřejnosti, zejména našim voličům. Věřím ale, že tohle zlepšíme.

Říkáte to v podstatě už dva roky, že máte nedostatky v komunikaci, mnozí ministři to přiznávají, vy také, a ono je to ale bohužel neustále znovu a znovu.

Zvu Vás do vládních služeb. Přijďte a poraďte nám s tím.

Když řeknete stávkujícím, že jim nerozumíte. Školám, že nemají důvod stávkovat. Lidem, kteří nemohou sehnat léky, ať obvolají 100 lékáren…

Tak k tomu se ale vraťme. Já jsem důvodům stávky ve školství opravdu nerozuměl, a to jsem schopný si obhájit. Četl jsem dopis šéfa školských odborů rodičům a s nadsázkou jsem řekl, že jediné pravdivé v něm bylo jeho jméno a funkce. A teď příklad, systém PHmax - před třemi nebo dvěma měsíci o něm nikdo pomalu nevěděl, dneska mu rozumí kdekdo. Na základních školách jich je 75 tisíc. Návrh ministra Beka a jeho týmu je změna 600 ze 75 000. A to ne, že je škrtneme, ale že je přesuneme v rámci škol z jednoho typu na druhý. Jde tedy o méně než 1 %. Je normální říct, že méně než 1 % změny zapříčiní to, že budou slučované třídy, nebudou rozdělené hodiny, budou přeplněné třídy? Nic z toho není pravda. Kdyby to byla pravda, tak bych třeba důvodům té stávky nebo těch protestů rozuměl. Já jsem říkal, že vidím chybu na naší straně, že jsme to nebyli schopni veřejnosti v tom školství vysvětlit, že to opravdu není nic dramatického. Mohu použít pár čísel, když jsme na půdě ekonomické školy…

Teď už je pozdě, stávka už proběhla…

To nevadí, že proběhla, ta debata ale nekončí. Za poslední čtyři roky nám přibylo 7,5 % žáků a studentů a 20 % pracovních míst. Tam nevidíte souvislost. Systém nastavili socialisti, financování základních škol, a je socialistický, tudíž neufinancovatelný. Není normální systém, že pokud máte jednu třídu, kde je 15 žáků a rozdělíte ji třídu na dvě, 8 a 7 žáků, tak ten systém vám dá víc úvazků a víc peněz.

Pane ministře, díky moc. Hostem dnešního večera byl šéf resortu financí a první místopředseda ODS Zbyněk Stanjura.

Děkuji za rozhovor.