Vlastnictví strategické infrastruktury zvyšuje energetickou bezpečnost České republiky, říká ministr financí Stanjura

Datum vydání: 6.10.2023 | Zdroj: E15 | Autor: Jan Novotný „Stát by měl koupit zpět i Unipetrol, pokud by byla příležitost, říká ministr financí Stanjura“

Vláda Petra Fialy významně posiluje pozici státu v energetice. Vedle koupě plynových zásobníků nebo přepravce plynu Net4Gas a úmyslu zestátnit ČEZ zamýšlí investovat i do ropné rafinerie v německém Karlsruhe. A pokud by byla dobrá příležitost, ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) by byl připravený jednat i s polským Orlenem o zestátnění Unipetrolu. „V okamžiku, kdy ovládáte strategické majetky, víte, že vám nikdo z politických důvodů nebude dělat problémy,“ říká Stanjura v rozhovoru pro e15.

Jak myslíte, že lidé přijali vaši snahu o reformy?

V ODS jsme si zadali velký průzkum. Zhruba 80 procent voličů vládní koalice bylo pro to, abychom snižovali deficity státního rozpočtu. Pak jsme testovali konkrétních 55 bodů, které jsou součástí našeho balíčku. A ani jeden nezískal většinovou podporu vládních voličů.

Skoro všichni ví, že se to nedá udělat žádným populárním způsobem, že máte jenom dvě možnosti a jejich kombinace. Buď zvýšíte některé z daní, což znamená, že ti, kteří budou platit vyšší daně, jsou samozřejmě nespokojení. Anebo škrtnete některé výdaje, pak naopak ti, kteří byli zvyklí inkasovat peníze ze státního rozpočtu, jsou nespokojení, protože budou inkasovat méně nebo vůbec. My jsme zvolili kombinaci s větším důrazem na úspory. Že to není populární, toho jsme si vědomi.

Odpustí vám vaši voliči zvyšování daní, když jste před volbami slibovali, že daně zvyšovat nebudete?

My jsme i snižovali daně. Složená daňová kvóta loni a letos klesala, příští rok mírně poroste. Když se podíváte na objem daňových příjmů, zvýšení je opravdu nepatrné. Příští rok by bez sociálního pojištění měly být daňové příjmy takřka bilion korun. A my se bavíme o navýšení zhruba v objemu 30 miliard, což je méně než tři procenta. Nemám z toho žádnou radost, byl bych mnohem radši, kdybychom byli schopni najít takový způsob, který by byl výhradně na výdajové straně.

Pokud se podíváme na volební modely, ODS v posledních měsících klesá, zatímco hnutí ANO dlouhodobě procento po procentu roste. Nebere vám voliče Andrej Babiš?

To úplně nevím, myslím, že spíš bere Okamurovi, občas některým jiným, mimoparlamentním stranám. V polovině volebního období obvykle bývá popularita vládních stran, které dělají zodpovědnou politiku, na nejnižším bodě. A je na nás, abychom ty příští dva roky užili k tomu, abychom byli schopni zopakovat volební vítězství, znovu sestavit vládu a mít většinu v Poslanecké sněmovně. Ta situace jednoduchá není, ale máme dva roky na to, abychom to zvládli.

Schodek rozpočtu na konci září klesl na 180,7 miliardy korun ze srpnových 194,6 miliardy korun. To je pro vás dobrý výsledek, ale dá se očekávat, že to vydrží do konce roku?

Máme letos mimořádné příjmy, takže o tom výsledku na konci září říkám, že je dobrá naděje, abychom celkový letošní schodek udrželi v plánované výši 295 miliard. Nebude to automatické. Musíme se věnovat neustálé kontrole, zejména na výdajové straně rozpočtu. Příjmy jsou naplněny zhruba ze 73 procent a výdaje zhruba ze 71.

Ale máte pravdu, ve čtvrtém čtvrtletí se většinou hradí faktury za dopravní stavby a podobně. Takže přestože máme zatím rekordní plnění investic, velké výdaje v oblasti investic nás ještě čekají, takže není vyhráno. Ale máme opravdu slušnou šanci.

Vy sám jste řekl, že byste si dovedl představit i schodek pod 200 miliardami, pokud by byla poptávka po větších škrtech. Co byste tedy ještě škrtal, kdyby to šlo?

Škrtal bych ve třech oblastech, o kterých mluvíme neustále: provozní výdaje, personální výdaje a národní dotace.

Příští rok chcete propustit tisíce státních zaměstnanců. Byl byste ještě přísnější?

Poprvé po letech otáčíme trend a musíme v něm pokračovat. Ono to není tak, že přijdete a rozdáte deste tisíc výpovědí. V mnoha organizacích je přirozená fluktuace 8 až 10 procent ročně. Někdy stačí nenabírat, rušit nějakou agendu, a pak můžete snižovat stovky pracovních pozic. Investujeme do digitalizace i proto, aby bylo méně agend a méně úředníků. To je pravý důvod digitalizace. A pak se to musí začít projevovat i v tom, že klesají počty zaměstnanců, kteří pracují pro veřejný sektor. Z těch dvou modelů, buď mít více lidí s nižšími platy, nebo méně lidí s lepšími platy, já budu vždy pro tu druhou variantu.

Tak volíte vy, ale toto rozhodnutí bude i na ostatních ministrech nebo správcích úřadů. A nevíme, jak to přesně dopadne.

Já doporučuju všem svůj přístup. Pokud si někdo zvolí cestu, že bude mít více lidí s menšími platy, pak si nemůže stěžovat, že má nižší průměrné platy než jinde.

Jak přesně byste byl ve škrtání pracovních pozic ve státní správě aktivnější? Dokážete to vyčíslit?

Za posledních deset let stoupl počet státních zaměstnanců o 75 tisíc a já myslím, že dobrou ambicí je vrátit se do stavu roku 2013. Nejde to z roku na rok, ale musíme se mnohem víc soustředit na škrtání agend. Máme pocit, že se služby státu o tolik zkvalitnily? Musíme to měřit spokojeností a kvalitou služeb. Pokud dáváte víc peněz a kvalita je v zásadě stejná, pak neděláte něco dobře.

Bývalá ministryně financí Alena Schillerová tvrdí, že úřady v boji s daňovými úniky zvolnily. Naše země by podle ní mohla být bohatší o 50 miliard korun každý rok. Neděláte něco špatně?

To číslo nemá žádnou relevanci. To jsou takové laciné politické útoky, které nemají reálný základ. Pořád slyším EET, EET, EET. Kdysi to přinášelo tři miliardy, pak pět, a teď už slyšíme, že to je 50 miliard. My se naopak snažíme zavést proklientský přístup finanční správy pro poctivé daňové poplatníky, kterých je naprostá většina. Vůči těm, kteří se organizovaně a opakovaně vyhýbají placení daní, ale budeme nekompromisní. Tam ty drakonické pokuty a nemilosrdný přístup jsou na místě.

K dobrému zářijovému výsledku rozpočtu pomohlo mimo jiné inkaso z windfall tax, kterou platí velké banky či energetické firmy. Její výběr ale zaostal za očekáváním. Podle poradkyně premiéra Heleny Horské by se do konce roku na této dani mělo vybrat 32 miliard. To zásadním způsobem zaostává za původně plánovanými 85 miliardami. Není to pro vás zklamání?

Víte, že ty odhady se v čase lišily, protože pak se zvolil druhý nástroj, to znamená odvody z každé vyrobené megawatthodiny elektrické energie podle typu zdroje. Když jsme zavedli druhý nástroj, odhadovali jsme, že z windfallu přijde kolem 40 až 45 miliard. A ty odhady trvají.

Takže poradkyně premiéra má špatná čísla?

Já jsem to nezaznamenal, má to v rukou finanční správa, ne ministerstvo financí. Z informací, které máme, zatím odhad revidovat nemusíme. Naposledy jsme to udělali někdy na konci července letošního roku.

Dobrá zpráva je, že ceny silové elektřiny jsou mnohem nižší, než se loni očekávalo. My jsme tehdy odhadovali, že se na druhém nástroji vybere 80 až 100 miliard. Počítali jsme s cenou elektrické energie na světových trzích kolem 250 eur za megawatthodinu, ale naštěstí ta realita je mnohem nižší, což se projevilo i na výdajové straně. Na zastropování cen dáváme mnohem méně, než jsme odhadovali.

My jsme přiznávali, a myslím, že to nikdo jiný nezpochybňoval, že těch nejistot v září 2022, kdy se připravoval návrh státního rozpočtu, byla velká řada. A mimořádné příjmy mají pokrýt mimořádné výdaje. V této chvíli víme, že se to letos úplně nepovede, že mimořádné výdaje budou vyšší o nižší desítky miliard než mimořádné příjmy. Můžeme vést debatu, jestli mimořádně vysokou dividendu z ČEZ zařadit taky mezi mimořádné příjmy, nebo ne. Já myslím, že část z ní se dá zahrnout.

Má vůbec smysl windfall tax udržovat až do roku 2025, když už není taková potřeba tyto výdaje pokrýt příjmy?

To vyhodnotíme někdy v prvním druhém čtvrtletí příštího roku. Uvidíme, kolik budou letos mimořádné výdaje a mimořádné příjmy. V ideálním stavu by to měla být nula. Pokud tomu napomůže například výběr daně v roce 2024, je možné, že windfall tax zůstane zachována. A pokud se ukáže, že se bilance vyrovná dřív, budu navrhovat, abychom mimořádné příjmy už neměli. Měly opravdu sloužit pouze k pokrytí mimořádných výdajů, neměly se stát standardní součástí příjmů státního rozpočtu.

Domácnosti i firmy platí nižší účty za elektřinu, situace na energetickém trhu je příznivá. Je to důvod od příštího roku znovu zavést poplatky za obnovitelné zdroje?

Čeština je kouzelný jazyk. Říkáte znovu zavést. My jsme oznámili loni v září, že na 15 měsíců budeme hradit tyto poplatky místo odběratelů. Na tom se nezměnilo vůbec nic, to jsme rozhodli už loni v září.

Ale teď jste přece debatovali o tom, v jaké podobě a jestli vůbec tyto poplatky vrátit.

A zůstali jsme na svém původním rozhodnutí ze září loňského roku. Debatovalo se o lecčems.

Ministr průmyslu Jozef Síkela prosazoval, aby stát zaplatil za domácnosti a firmy celých 36 miliard, které podporované zdroje v příštím roce spolknou. Čím jste ho přesvědčil, že nakonec ustoupil?

Klíčové je rozhodnutí vlády. Vláda rozhoduje jako celek. Na tom není nic tajného, jeden ministr nic nezmůže, musí získat podporu pro své stanovisko ve vládě. Já myslím, že rozhodly také rozpočtové důvody. A, řekněme si otevřeně, politicky je mnohem snazší něco dočasně snížit a mnohem náročnější pak vytrvat anebo to případně vrátit na původní úroveň. Moje obava byla, že kdybychom to prodlužovali na další a další měsíce či roky, tak se z toho v zásadě stane mandatorní výdaj státního rozpočtu.

Nezatíží vrácení poplatku v neúměrné výši firmy?

Nedá se říct, že je to zatíží plošně. Museli bychom si vždycky říct, kolik procent tvoří náklady na energie v nákladovém mixu konkrétní společnosti. Může se stát, že přestože poroste regulovaná část koncové ceny, pokles ceny silové energie bude vyšší a koncová cena pro domácnosti bude nižší, než je dneska. To samé bude platit pro firmy, které jsou na nízkém napětí. U těch, které jsou na vysokém nebo velmi vysokém napětí, se to jen velmi těžko říká plošně. Tyto firmy mají většinou speciální kontrakt se svým dodavatelem, kde neplatí žádné ceníkové ceny, takže se velmi těžko odhaduje, jaký bude dopad na konkrétní firmu.

V poslední době sledujeme nezvykle silnou intervenci státu do energetické infrastruktury. Stát chce ovládnout minimálně část ČEZ, koupil plynové zásobníky od RWE, kupuje provozovatele plynovodu Net4Gas, a dokonce se zajímá i o podíl v rafinérii v německém Karlsruhe. Co na to jako dlouhodobý člen ODS říkáte, že tato vláda, která si říká středopravicová, posiluje účast státu v jednom konkrétním odvětví?

Ve strategickém odvětví. Během probíhající války se ukázalo, že Rusko používá své suroviny vlastně jako zbraň, že je nepoužívá ve standardním ekonomickém vztahu mezi odběratelem a dodavatelem. Když se podíváte do okolních zemí, s výjimkou Slovenska tyhle strategické majetky patří státu. Není to žádná česká cesta, není to nic překvapivého, nic, co bychom neznali ze států západní Evropy.

Pro zvýšení energetické bezpečnosti České republiky, tím pádem i domácností, ale i firem, je dobře, když tyto investice provedeme. Nedáváme na to žádné peníze ze státního rozpočtu. U zásobníků se odhaduje doba návratnosti zhruba na osm let, u firmy Net4Gas se odhaduje mezi 10 až 15 lety, ale záleží na mnoha vnějších okolnostech, které samotná Česká republika není schopna ovlivnit.

Říkáte, že financování nejde ze státního rozpočtu. Ale přece státem ovládaný ČEPS, který zásobníky nebo Net4Gas kupuje, by mohl ty peníze využít i jinak.

Ale to je úplně stejná logika, jako když máte nějaký majetek a uděláte si pojistku. Taky byste nemusel pojistit auto a ty peníze použít jinak. Dokud se nic nestane, tak jste vlastně ušetřil. V okamžiku, kdy se to stane, si ale řeknete: proč jsem neinvestoval do pojištění? Obecně bezpečnost a také energetická bezpečnost něco stojí. V případě strategických věcí není úkolem státu, aby podnikal, generoval zisk, ale aby je zabezpečil.

A je skutečně nutné udělat to tak, že stát vstoupí majetkově do těchto společností? Nelze tu pojistku vyřešit legislativně?

Tak proč to Německo či Rakousko dělají? Všichni to dělají špatně, že ovládají strategické firmy? My se inspirujeme na Západě, jakou kritickou infrastrukturu tam vlastní, a jsme podrobováni kritice, proč to vlastně chceme. Loňský rok ukázal, že stát nemůže být bezbranný, že je povinnost státu zařídit dodávky energií. Je to minimálně poloveřejný statek. A jak firmy, tak domácnosti loni očekávaly, že zajistíme dostatek dodávek plynu.

V okamžiku, kdy ovládáte strategické majetky, víte, že vám nikdo z politických důvodů nebude dělat problémy. Ne z ekonomických důvodů, ale z politických důvodů. A tady platíme za bezpečnost. Neplatíme nepřiměřenou cenu, ty podniky si na to vydělají. Za pár let se ukáže, jestli plány o návratnosti byly reálné, nebo ne. Já věřím tomu, že reálné jsou.

Takže podle vás může být problém třeba to, že Unipetrol vlastní společnost Orlen, která je z poloviny vlastněna polským státem, takže je závislá na cizím státě?

Samozřejmě to problém je. Když to řeknu otevřeně, kdyby to vlastnil čistě soukromý majitel, tak ten podniká za účelem zisku a máte s ním normální obchodní jednání. Pokud takhle významnou firmu vlastní jiný stát, pak v okamžiku, kdy ten stát bude mít vnitřní problémy s nějakým nedostatkem komodity, samozřejmě nejdřív upřednostní zájmy svých obyvatel. Je to naprosto logické, to nekritizuji, to jenom konstatuji. Podle mě to nebyla ze strany českého státu povinná privatizace, ale stalo se, teď už s tím nic neuděláme.

Pokud by byla příležitost, měl by se podle vás stát do Unipetrolu vrátit?

Pokud by byla příležitost a dobré podmínky, a vždycky to musí dávat ekonomický smysl, ale i bezpečnostní, byl bych na takové jednání určitě připravený.