Ministr Stanjura poskytl rozhovor Hospodářským novinám: Státní rozpočet musí na povodně reagovat již letos
Zdroj: Hospodářské noviny, 19. 9. 2024
Podle ministra financí Zbyňka Stanjury (ODS) by se Česko do roku 2030 mohlo dočkat vyrovnaného rozpočtu. Znamenalo by to snižování schodku asi o 40 miliard korun ročně. Podle ministra by ale musela nastoupit vláda, která bude mít zájem toho vůbec dosáhnout.
Pokud chce Česko začít stavět nové přehrady bránící povodním, podle ministra financí a místopředsedy ODS Zbyňka Stanjury potřebuje rychlou změnu zákona. Šéf státní kasy zároveň dodává, že peníze na takové projekty nejsou překážkou. Podle něj nikdy nebyl problém sehnat finance na protipovodňová opatření například na řece Opavě. Právě ta o víkendu zalila stejnojmenné město, ve kterém Stanjura působil v první dekádě tisíciletí jako primátor. „Překážkou vždycky byla veřejná soutěž na zakázku a spuštění stavby,“ řekl ministr v rozhovoru pro HN.
Pocházíte z Opavy. Jak vám bylo, když jste viděl své město pod vodou?
Hned jsem si vzpomněl na rok 1997. Vypadá to hodně podobně. Škody budou obrovské. Respekt ke všem občanům, kteří se v těchto a příštích hodinách starají o svůj majetek. Je to smutný pohled. Nicméně mnohem lépe než v roce 1997 funguje integrovaný záchranný systém. Pamatuji si, že tehdy už byl Krnov zaplavený a v Opavě jsme to ještě nevěděli. Teď jsme se mohli díky meteorologům připravit, například abychom minimalizovali ztráty na lidských životech.
Dáte teď víc peněz na stavbu přehrad, což by právě ve vašem regionu byla zásadní pomoc?
To nikdy nebyla otázka peněz. Potřebujeme legislativní změnu. Už v roce 2008 jsem byl coby opavský primátor na veřejném slyšení v Nových Heřminovech, kde tu stavbu přehrady nechtěli. Bohužel situace je taková, že příprava se neúměrně protahuje. Doufám, že i současná situace nás povede ke změně zákona. Vím, že to zní tvrdě, ale v tomto okamžiku obec, která má zhruba 300 obyvatel, svým referendem brání ochraně minimálně 100 tisíc lidí. Když sečtu jen počet obyvatel Opavy a Krnova, jsme na 80 tisících, plus další obce na toku řeky Opavy. A tato většina má mít právo na ochranu. Myslím, že stát nabízel těm, kteří by kvůli stavbě přehrady museli opustit svůj domov, velkorysé podmínky.
Přijdete s návrhem ještě v tomto volebním období? A co bude obnášet?
Musíme to dobře promyslet. Zákony člověk nemůže psát v den, kdy je plný vzteku. Ale musíme zrychlit povolovací procesy. Myslím, že ohledně toho ani nebude střet s opozicí, věřím, že zde budeme zajedno. Musíme být opatrní, ten nástroj musí být výjimečný – nemůže to být tak, že každá stavba se prohlásí za veřejně prospěšnou a nemusí se ohlížet na zájmy těch, kteří tam žijí. Ale toto výjimečný příklad je. Podle zpráv, které mám z Povodí Odry, jsme v Krnově a Opavě měli víc než stoletou vodu. Kdyby stála přehrada v Nových Heřminovech, bavili bychom se o pětileté vodě. Výstavba by měla být zahájená v roce 2027 a my uděláme vše pro to, abychom to o rok zkrátili. Ale i pak bude dalších pět nebo šest let trvat výstavba.
Máte už představu o celkovém rozsahu povodňových škod?
Teprve je budeme sčítat. Vymysleli jsme to tak, že bude jedno místo – ministerstvo financí –, kam budou hejtmani posílat data na základě informací od starostů. V této chvíli ještě nemůžeme mít kvalifikované odhady. Spíš vycházíme ze zkušeností z let 1997 a 2002, které nám říkají, že zhruba 25 procent objemu škod nakonec sanoval státní rozpočet. Celkové škody budou určitě vysoké, v řádu vyšších desítek miliard.
Jestliže z toho tedy čtvrtina dopadne na státní rozpočet, tak budete potřebovat nižší desítky miliard. A ve státních rezervách je momentálně ani ne jedna. Odkud vezmete zbytek?
Zákonná rezerva je zhruba 7,5 miliardy na rok a jsme na konci třetího kvartálu. I kdybychom za prvních devět měsíců nepoužili nic a měli ji tak celou, tak by to nestačilo. Na takovéto katastrofy ty rezervy nejsou a samozřejmě ani nemohou být. To by nebylo efektivní rozpočtování.
Kde tedy miliardy budete hledat?
Nejpravděpodobnější je, že přijdeme do sněmovny s žádostí o novelu státního rozpočtu na rok 2024. Protože kdybychom to dali do rozpočtu na příští rok, tak se dají peníze čerpat až v lednu 2025. Za chvíli mě čeká první jednání s opozicí, kdy se domluvíme na postupu.
Cítíte u opozice vůli se dohodnout?
Předpokládám, že vůle bude. Zatím jsem nezaznamenal, že by v tomto byl nějaký politický souboj. Jde o to si přiznat, že ta čísla budou stále odhady, budu tedy žádat veřejnost i opozici o jistou toleranci. Ale měli bychom mít pokryty všechny výdaje na letošní rok. Samozřejmě výdaje na infrastruktuře nebudou zdaleka jen v letošním roce, ale minimálně i v příštím a možná některé zásahy budou nutné ještě později. Ale náš cíl je mít to v letošním rozpočtu, ať nemusíme říkat: V listopadu to nejsme schopni uvolnit, počkejte do 3. ledna.
Uvažujete i o jiných cestách financování? Například vydání povodňových dluhopisů, jako to udělala vláda Václava Klause v roce 1997, nebo převedení větší odpovědnosti na municipality, v jejichž pokladnách jsou více než dostatečné přebytky?
Já úplně nevidím rozdíl mezi standardním a povodňovým dluhopisem. Standardní dluhopisy samozřejmě v případě zvýšení schodku vydáme. Jeden z nápadů je, že by to mohly být ESG zelené bondy, které by měly o něco výhodnější úrokovou míru. Zatím o tom přemýšlíme. A samozřejmě budeme mobilizovat všechny veřejné zdroje. Jak rozpočty měst, obcí, krajů a státu, tak i zdroje z Evropské unie. U těch ale není pravděpodobné, že by přišly v letošním roce.
Co se týká jednání s nespokojenými ministry o rozpočtu na příští rok…
To jsou všichni ministři.
Ale opravdu výrazné navýšení svých kapitol požadují jen ministr školství Mikuláš Bek (STAN) a místního rozvoje Ivan Bartoš (Piráti).
Myslím, že to je řešitelné, máme vše vydiskutované, debatu jsme vedli mnoho týdnů a mnoho měsíců a rozpočet školství zvedneme výrazným způsobem. A to nejen mandatorní výdaje, ale i výdaje na vysoké školy a vědu, výzkum a inovace. Zvýšíme i provozní výdaje vysokých škol o čtyři miliardy korun. Je to meziroční zlepšení o více než deset procent. Každý ministr chtěl více, musím říct, že mnohdy nároky byly oprávněné, ale vytyčili jsme asi čtyři nebo pět priorit rozpočtu a to podle mě stačí. Když jich dáte třicet, tak prostě žádná priorita není. Ale třeba školství jsme přidali miliardu.
Stačí to? Ministr Bek chtěl více…
Já jsem opravdu nešťastný z mezinárodních srovnání, protože velmi často se komentují bez znalosti systému. My máme čísla z Evropské unie z roku 2022 v oblasti veřejných výdajů. A tam je Česká republika nad průměrem EU v oblasti školství, zejména v sekundárním a terciárním vzdělávání. Byť se to v Evropě počítá jinak a do sekundárního vzdělávání se nepočítají jen střední školy jako u nás, ale i druhý stupeň základních škol. Ale vycházíme nad průměrem EU ve výdajích vůči HDP. Velmi často se však zjednodušeně vezme výdaj státního rozpočtu a ten se porovnává, ale to jsou výdaje veřejných rozpočtů, tedy měst i krajů. Například v oblasti dopravy jsme druzí v EU, protože tím, jak máme kvalitní veřejnou dopravu, na které se nemalými výdaji podílí i kraje a města, tak pak to číslo je druhé nejvyšší vůči HDP.
Nepočítáte s výdaji navíc pro ministerstvo pro místní rozvoj kvůli digitalizaci stavebního řízení, která se zatím nedaří?
Možná se jedná o zatím neveřejnou informaci, ale ve středu má být na programu vlády zpráva expertů, kteří nám dají zpětnou vazbu, jak vypadá samotný systém, co je potřeba udělat v příštích měsících a čtvrtletích. Ale určitě na to nejsou částky v řádu miliard, které by byly potřeba dodat.
Nabídl jste nějakou pomoc panu Bartošovi? Jste jeden ze tří ministrů, kteří mu mají „pomáhat“.
Ano, ale není to tak, že se čtyři ministři sejdou a začnou programovat, a to ani když jsem bývalý programátor. Já jsem mu poskytl podle mě ty nejlepší lidi, které mám na IT systémy. Ministr dopravy Martin Kupka nabídl zase nejlepší experty, které má, jak na IT systémy, tak na samotné stavební řízení. To znamená, že jsme pomáhali spíš na té expertní bázi.
Zvládá to podle vás pan ministr Bartoš, nebo by měl vyvodit osobní odpovědnost?
Co by se změnilo, pokud by ji Ivan Bartoš vyvodil? No nezmění se nic. Podle mě to nejdříve musíme dát dohromady a pak se k tomu můžeme vrátit. Myslím, že teď to je ve fázi řešení.
Nemělo to být do konce srpna?
To říkali jiní a ti mají nyní na konci září vysvětlovat, proč to ještě není. Já bych ten problém popsal tak, že stavební řízení u nás nefungovalo dobře ani před 30. červnem. Byla ale obrovská naděje i mojí osoby, že se to od července výrazně zlepší. A to se zatím nepovedlo. To je velké zklamání. A my vlastně musíme zjistit, co se nepovedlo. Já osobně, ale i moje politická strana jsme měsíce nabízeli pomoc, pokud by byla potřeba. Byli jsme ujišťováni, že ne. A když vás kolega ve vládě ujistí, že všechno funguje dobře, tak nemáte důvod mu nevěřit. Takže myslím, že radost z toho nemá vůbec nikdo.
A měl by tedy pan ministr Bartoš odstoupit?
Nejprve to musíme dát do pořádku, pak se k tomu můžeme vrátit.
Když se ptáte, co by se změnilo, tak třeba to, že by si voliči vlády řekli, že tady existuje politická kultura a její členové dokážou vyvodit politickou odpovědnost.
To je možné, ale já v této chvíli upřednostňuji nalézt funkční řešení.
Jak se díváte na možné zavedení regulovaného trhu s konopím?
Jsem pro. Na koaličních jednáních to hájím, těch důvodů je několik. A ten fiskální není hlavní. Je to prostě realita, nejsme jediní, kdo o tom uvažuje. Také dáme na názor odborníků, a je třeba si proto přiznat, že droga, která v Česku nejvíce škodí, je alkohol. Ten je u nás ve společnosti přijímán s velkým pochopením, ale škody v rodinných vztazích a ve zdravotním systému jsou zdaleka největší. A je přitom legální.
Proti jsou lidovci, myslíte, že se jimi podaří „pohnout“?
Doufám, že ano. Asi to nebude v takovém rozsahu, jak by si představovaly ostatní vládní strany, ale já jsem pro.
Když jsme u alkoholu, je spotřební daň z tichého vína stále aktuální věc v tomto volebním období, nebo se s tím už nedá nic dělat?
Nemáme shodu ve vládní koalici, to je fakt. Pochopil bych tu vášnivou debatu, kdybychom daň na tiché víno skutečně zavedli. To se ale nestalo. A pamatuje si vůbec někdo v minulých volebních obdobích, kdy pořád byla nulová daň na tiché víno, že by se to někde aspoň mírně debatovalo? Vůbec. Debata přišla poté, co vznikl jeden z pracovních návrhů, což je logické, když hledáte konsolidaci a díváte se, kde byste ještě něco mohl udělat. Ten fiskální dopad je tam v zásadě malý, jde spíš o elementární spravedlnost.
Od jihomoravské ODS přišel také požadavek na financování MotoGP z veřejných rozpočtů. Není to vyhazování peněz v době konsolidace podporovat velkou cenu v Brně desítkami milionů?
Byl bych mnohem radši, kdyby to bylo z veřejných peněz pouze kraje a třeba Brna, tím se netajím. Na druhou stranu alokujeme ročně 7 až 8 miliard do Národní sportovní agentury (NSA) a vláda jí neříká, kterou akci má podpořit, na to jsou určité mechanismy. Myslím, že tato akce má podporu NSA. A je třeba říct, že to je marginální částka.
Když premiér a váš stranický šéf Petr Fiala slíbil, že na závody dá vláda vyšší desítky milionů, měl k tomu vaše požehnání? Může takhle slibovat, kam půjdou desítky milionů?
Předseda strany nepotřebuje požehnání ostatních členů.
Ani ministra financí?
Určitě ani jeho ne.
Okamžitě se objevily názory, proč má být Národní sportovní agentura zdrojem peněz pro „byznys jihomoravské politiky“. Je to úkol státu a NSA?
Já bych byl rád, kdyby se NSA podařilo definovat preferované sporty v České republice, protože nejsme tak bohatí. Podle mě jich je pořád moc. Když se podíváte na státy naší velikosti, tak tam jsou opravdu vybrané preferované sporty, které odpovídají tradici v té zemi. To bych určitě přivítal. Ale to bychom mohli zpochybnit mistrovství světa v cyklokrosu, v biatlonu, v ledním hokeji, všesokolský slet, tam všude šly desítky či stovky milionů korun prostřednictvím NSA. A nemyslím si, že bychom to měli určovat podle osobní preference.
Kdyby bylo na mně, tak podporuji zejména basket, přiznám se, že jsem basketbalový fanoušek, mám basket nejraději ze všech sportů a je to nejrozšířenější sport na světě. Počet členů basketbalové federace je větší než fotbalové federace. Ale nemůže to být tak, že když se ve vládě sejdou příznivci basketu, tak se podporuje basket. Pak se sejdou příznivci florbalu a tak bych mohl pokračovat. Tohle je úkol NSA.
Na závěr jedna v podstatě povinná otázka – kdy je reálné, že se dostaneme na vyrovnaný rozpočet?
Kdybychom šli tempem zhruba 40 miliard ročně, tak asi za šest let. Zhruba do roku 2030. A jak říkám, záleží na tempu růstu HDP. A současně musí být u moci vláda, která to chce. Když to nebude chtít, tak k vyrovnanému rozpočtu směřovat nebudeme, to je logické. Je takové oblíbené heslo, které nemám rád, že se k němu proškrtáme. Což jsme aplikovali. Ale je tu i opačný argument, že k prosperitě se neprodlužíte.