Ministr Stanjura poskytl rozhovor Deníku N

Zdroj: Deník N, 6. března 2025

Vláda potvrdila, že chce dál navyšovat výdaje na obranu. Bude se ale jednat o pozvolný proces, na tři procenta HDP by se mělo Česko dostat v průběhu pěti let. Také proto ministr financí Zbyněk Stanjura neplánuje zavedení mimořádné válečné daně, škrtat chce především výdaje. Nevylučuje nicméně, že se Česko bude více zadlužovat. „I při třech procentech na obranu můžeme plnit maastrichtská kritéria,“ říká v obsáhlém rozhovoru o české i mezinárodní politice ministr financí.

Chystá Česko s ohledem na kroky Bílého domu nějakou mimořádnou pomoc Ukrajině?

Hlavní je, jak zvýšit odpovědnost Evropy i České republiky za vlastní bezpečnost. Musíme reagovat velmi rychle. Samozřejmě bude fajn, když najdeme dohodu na evropské úrovni. Pokud ne, stejně musíme dělat kroky doma.

Minulý týden začala Evropa jednat jako kontinent. Velmi důležité jednání bylo v Londýně na pozvání britského premiéra. Není to tedy otázka Evropské unie, ale v oblasti bezpečnosti Evropy jako kontinentu.

Potřebujeme transatlantické vazby, je to výhodné pro obě dvě strany, nicméně tlak na zvyšování výdajů na obranu v Evropě není něčím, co přišlo s Donaldem Trumpem. Děláme to pro sebe, ne proto, že to chce americký prezident. Děláme to kvůli tomu, co dělá Rusko. To musíme nechat tam, kde je, nedovolit mu, aby si bralo území.

Součástí toho je samozřejmě pomoc Ukrajině. Aktuálně debatujeme o formě pomoci, ladíme to i s našimi partnery. Na jednání v Londýně byly i další státy, relativně bohaté, jako je Norsko.

Co je aktuálně v možnostech Česka? Jak aktuálně můžeme Ukrajině pomoci?

Rozhodně není v možnostech Česka nahradit americkou pomoc.

To se asi ani neočekává.

V možnostech Evropy to ale je. Naším cílem je, aby americká pomoc pokračovala, zatím je jen pozastavená. Máme dělat všechno pro to, aby byla obnovena. V krátkodobém horizontu není Evropa ve vojenské oblasti schopna nahradit Spojené státy.

Co je ale v možnostech Česka? Materiální, nebo spíše finanční pomoc?

To je v zásadě jedno, i materiál platíte. Bavíme se o objemu pomoci a nedá se nyní říct, co je preferovaná varianta.

Většinu prostředků pro vedení obranné války si už Ukrajina vyrábí sama. Daří se ale finanční pomoc, využili jsme dohody na úrovni G7, kdy můžeme financovat Ukrajinu z výnosů zmražených ruských aktiv. A na stole je debata, jestli bychom nemohli použít aktiva jako taková. Já jsem rozhodně pro.

Nevidíte v tom právní překážky v podobě třeba Mezinárodního měnového fondu nebo Evropské centrální banky?

Ne, nevidím. Oni nemají na starost bezpečnost Evropy.

Pokud se vrátíme k akutní pomoci Ukrajině, co je z finančního hlediska aktuálně možné Ukrajině poskytnout? Jaký objem?

Pokud mluvíme o koalici ochotných, to znamená zemí, které jsou připraveny dát finanční pomoc, jsme každý v jiné situaci. Mně přijde rozumná dohoda, aby se dávalo stejné procento výkonu ekonomiky, je to spravedlivé. Koalice ochotných se formuje na základě dobrovolnosti, ne na základě nějakého příkazu. A to mi přijde logické. 

Řešíte také tlak na navýšení výdajů na obranu na tři procenta HDP. Je to při současném mixu výdajů a příjmů reálné?

Je to reálné, ale platí obecné pravidlo: pokud máte novou prioritu, nemůžete dělat všechno jako doposud. Pak byste musel hledat nové příjmy, tedy zvýšit daně. To určitě nepreferuju.

Takže zavedení válečné daně neplánujete?

Ne. Není ale možné financovat dekarbonizaci a zároveň i zvýšené výdaje na obranu. Evropa, Česká republika si musí vybrat. Pro mě je ta volba jasná.

Z hlediska objemu peněz máte spočítané, že vám to vyjde? Na ochranu životního prostředí šlo loni 36 miliard korun. To ale na navýšení o procento HDP nestačí.

Neříkám, že to je jedna ku jedné. Ale ani mnohem bohatší země jako Německo nejsou schopné financovat obojí. Také některé další členské země NATO nejsou v tuto chvíli na dvou procentech. Bavíme se o zvyšování výdajů v horizontu několika let, není to skokové z roku na rok.

Podstatnější ale je, jestli bude evropský průmysl mít kapacitu, jestli bude mít dostatečnou produkci. Pro nás jako Českou republiku jde o velkou příležitost, máme tradici, máme na co navazovat. Může nám to přinést prosperitu do regionů, více pracovních míst.

Jakou roli by v tom měl hrát stát?

Klíčovou, bude platit ty výdaje.

To ano, ale z hlediska podpory průmyslu. Není v plánu například vznik fondu, skrze který by stát mohl vstupovat do zbrojovek?

To si nemyslím, neměly by být státní zbrojovky, to ne.

V Evropě je to ale docela časté.

Stát je vždycky hrozně pomalý, my potřebujeme rychlou akci. Máme tady úspěšné firmy, nepřemýšlíme o tom, jak u nás založit obranný průmysl. Firmy potřebují jiné věci.

Například zrychlit povolovací procesy, pokud chtějí rychle stavět. Máme šanci rozšiřovat výrobu, stavět nové továrny. Nemůžeme byrokraticky čekat tři roky na povolení. Tady máme velkou šanci.

I s ohledem na to, co se nyní děje v automobilovém průmyslu? Bude částečně nahrazen zbrojaři?

Částečné řešení v evropském automotive to být může. Nicméně to je až druhá věc. My si podřezáváme větev v automobilovém průmyslu. Vždy byl výkladní skříní evropské i naší ekonomiky. Pokud ale předepisujeme další a další předpisy a nedělá to zbytek světa, zhoršujeme konkurenční prostředí i českým automobilkám.

Když ale probíhala poslední jednání v EU ohledně roku 2035, tedy konce prodeje spalovacích motorů, automobilky nezvedly, že to je něco, co aktuálně požadují.

Já nechci mluvit za automobilky, chci mluvit za vládu. Vidím zde nebezpečný trend. Copak my víme, o co budou mít zákazníci zájem v roce 2031 nebo 2032? To mi vadí. Může se klidně stát, že si lidé budou kupovat jenom elektromobily, aniž je k tomu bude kdokoliv nutit.

Je namístě tomu obětovat životní prostředí?

Není to jedno, nebo druhé. Bez svobody není prosperita, a když nebudeme bezpečná země, tak co? Není to tak, že se vykašleme na životní prostředí. Já mluvím o šílených cílech do roku 2040 snížit emise o 90 procent. Všichni odborníci říkají, že to je nemožné.

Ale já chci dokončit myšlenku. Můžeme si totiž na misku vah dát třeba výdaje na ochranu životního prostředí a na druhou stranu třeba zrušení superhrubé mzdy.

Je legitimní řešit zvýšené výdaje zvýšením daní. My to ale nepodporujeme. Můžete se víc zadlužit, můžete seškrtat jiné výdaje nebo můžete zvýšit daně, případně to nějak kombinovat. My máme mnohem větší fiskální prostor než jiné členské země, i při třech procentech na obranu můžeme plnit maastrichtská kritéria.

Navíc bylo oznámeno rozvolnění fiskálních pravidel na evropské úrovni. Je možné, že se prostředky z evropského fondu nebudou započítávat do fiskálních evropských pravidel.

Probíhá debata, kolik peněz by se mohlo odečíst. Jedna možnost je, že kdybychom na obranu dali tři procenta, započítávala by se třeba jen dvě.

Vrátím-li se k průmyslu, přijde mi, že vy i řada dalších politiků hovoříte především o zbraních, obrněných vozidlech, prostě oceli nebo pancíři.

Bez toho ale nejste schopni vyzbrojit armádu.

Když se ale podívám na čerstvou zprávu OECD, ta říká, že české firmy málo inovují. Není právě toto příležitost masivně investovat do inovativního průmyslu?

Určitě je. Ve zprávě OECD jsou věci, které dlouhodobě víme a politická třída, ať už vláda, nebo opozice, je akcentovat nechce. Nejsou to tedy překvapení.

A nyní víme, že budeme mít desítky miliard v obraně navíc. To je příležitost. Na tom, že inovativní průmysl musí být lepší, se shodnou snad všichni, ne?

Přemýšlíme o tom. Není to tak, že to máte za tři hodiny nebo tři dny vymyšlené. I ve Spojených státech platí, že špičkový výzkum dělá armáda a pak se výsledky uplatňují v soukromém sektoru. Zatím to řešíme, nechci střílet od boku nápady, na kterých se pracuje.

Předpokládám, že kontinuálně s ministerstvem obrany probíhají debaty, jak s penězi naložit. Ministerstvo obrany nyní investuje asi 40 procent svého rozpočtu, nakupuje novou techniku. Zároveň ale ministryně akcentuje, že armádě chybí lidé. Půjdou peníze právě na platy?

Odpověď není vůbec jednoduchá. Přemýšlíme o tom, jak zvýšit atraktivitu, je to ale těžké povolání. Navíc riskantní v okamžiku, kdy se zhoršuje bezpečnostní situace. Nemyslím si, že vše vyřešíme jen tím, že budeme mít vyšší náborový příspěvek. Je to na širší debatu.

Takže zvýšení platů? Což by podpořilo možná i ANO, jak říkal jeho stínový ministr Lubomír Metnar.

Škoda že to nedělal, když byl ministrem. Je to určitě k debatě, ale není to tak, že když zvýšíte o deset procent platy, budete mít o deset procent víc zájemců. Obecně vidím riziko hlavně v kapacitě evropského průmyslu než v tom, že bychom to nebyli schopni ufinancovat.

Zatím není jasné, kdo bude příští premiér. Plánujete proto vyšší výdaje na obranu zabetonovat do legislativy?

Neplánujeme. Nestihneme to. Je vlastně trochu trapné, že jsme museli náš spojenecký závazek uzákonit. Udělali jsme to, ale mělo by to být normální.

Klíčová je bezpečnost České republiky, může na tom být dohoda, a nemusí. I kdyby neexistovala dohoda v rámci NATO, jsem pro to, abychom zvyšovali výdaje. Je to logické.

Čím blíž jsme Rusku, tím víc cítíme nebezpečí a tím víc považujeme otázku bezpečnosti za potřebnou. Geografie je jeden rozměr. A historická zkušenost druhý.

Je reálné nebo vůbec představitelné, že byste kvůli dění na Ukrajině upravovali už letošní rozpočet?

Když se podíváme na akviziční procesy a na to, co chceme investovat, myslím si, že skoro ne.

Můžete změnit rozpočet a poslat na obranu více peněz. Ale bylo by to spíš politické gesto. Musíme se ptát, jestli jsme schopni nárůst výdajů – dejme tomu 17 až 20 miliard – rozumně investovat do konce roku. Jsme na začátku března a problém je, že v rámci obrany nejde o zboží, které je na skladech.

Na sofistikované zbraňové systémy navíc mnohé státy stojí fronty.

Máte aktuálně spočítáno, jaký dopad by na českou ekonomiku mělo zavedení amerických cel?

Nemáme. Poprvé jsme se to pokoušeli odhadnout v lednové makroekonomické prognóze. Pesimistický scénář byl, že to bude mít dopad na úrovni 0,4 procenta HDP. Bavili jsme se o tom nicméně i s OECD, vše jsou ale jen modely, nevíme podrobnosti.

Že by to byla špatná zpráva pro evropskou i českou ekonomiku, je fakt. Hlavně je to špatná zpráva pro zákazníky. Každá celní válka vede v konečném důsledku ke zvýšení cen pro koncové zákazníky.

Jak by měla Evropská unie na celní válku reagovat? Recipročně?

Jedna věc je celní válka mezi Čínou a Spojenými státy. Tady by Evropa měla zkopírovat americký přístup k Číně. USA zabrání vstupu levného čínského zboží na svůj trh, my ale nechceme, aby ten evropský zaplavilo čínské zboží.

Co se týče sporu Evropa versus Spojené státy? Nejsem v této chvíli příznivcem okamžitého recipročního opatření. Spíše věřím v trpělivé jednání.

Dá se ale s Donaldem Trumpem trpělivě jednat?

To se mě neptejte.

Přece jste viděl, co se v pátek dělo v Oválné pracovně.

Americká administrativa není jenom prezident. Když budeme ekonomicky a vojensky silní, budeme mít ve vztahu se Spojenými státy větší šanci, než když budeme rozhádaní a slabí. To je realita.
Americká administrativa zatím nechce jednat s reprezentací Evropy. Nicméně cla si nemůžeme vyjednávat samostatně, cla musí vyjednávat Komise.

Jak dění ve Spojených státech ovlivní předvolební strategii Spolu?

Mění se světový řád. A to má dopad i na Česko. Musíme přinést plán a program pro naše občany, aby věděli, jak reagujeme na změněnou politickou situaci a kde vidíme Českou republiku. Bezesporu to ovlivní volební kampaně všech stran, které budou kandidovat v letošních volbách.

Může mezinárodní situace nějak poškodit Spolu? ODS se vždy upínala ke Spojeným státům jako klíčovému partnerovi a k západnímu spojenectví. To se nyní hroutí a ze západního partnerství vypadávají Spojené státy.

Nemyslím si, že by nás to mělo ohrozit.

Ani postoj některých vašich spolustraníků k Republikánské straně nebo Trumpovi? Nepochybně je to téma, které stranu štěpí.

Štěpí je příliš silné slovo.

Považuji to, že jsme jedna z mála stran, které mají členy, víc za výhodu než za nevýhodu. Někdy nám vnitřní debata trvá déle. Na mnohé dílčí otázky máme různé názory, základní pohled na svět máme ale stejný. To je klíčové. A to, že občas zazní názory, které jsou menšinové – a možná o to silněji rezonují ve veřejném prostoru –, považuji za naši přednost.

Bude bezpečnost klíčovým tématem voleb?

To nikdo neví. Nebudu říkat ano ani ne. Bezesporu vypadá v těchto dnech jako mnohem důležitější, než bychom řekli před dvěma měsíci.

Jakou roli v komunikaci zahraničních témat bude hrát Jan Lipavský, který se objeví na kandidátce Spolu?

Velmi důležitou. Když máte aktivního ministra zahraničí, je to určitě posila kandidátní listiny. Bude hrát v celé oblasti jednu z klíčových rolí.

Jak jsem pochopila, pustil ho před sebe Marek Benda, předseda vašeho poslaneckého klubu.

Marek Benda to navrhl. Není to tak, že by mu to někdo nařídil a on ustoupil. Jako šéf pražské ODS, který má zodpovědnost za volební výsledek v Praze, je přesvědčen – a to s ním sdílím –, že je to posila kandidátní listiny.

A byl přesvědčen, že tak kvalitní kandidát má být někde vpředu.

Mohlo by vám to naopak pomoci? Může strach o bezpečnost přesvědčit voliče, které jste v průběhu těch tří let ztratili, aby přišli k volbám?

Nejsme v bodě nula, výdaje na obranu jsme zvyšovali kontinuálně. Největší skok jsme udělali v letech 2023 a 2024, kdy jsme to meziročně zvedli o 60 miliard, tedy zhruba o 0,7 % HDP. Tak dramatický skok nás v příštích letech nečeká.

Pokud se ukáže, že voliči na to budou klást větší důraz, než bychom si mysleli, může to být přednost.

Budete na tento vývoj spoléhat?

Budu spoléhat na dobrou kampaň. Kampaň musí být komplexní, má mnoho forem. Svět se mění, i formy kampaní se mění.

Co stačilo na vítězství v roce 2021, teď nestačí. Musíme na to jít trošku jinak, musíme něco přidat, volit jiné formy, reflektovat změny, které se staly. A určitě musíme reflektovat dění ve světové politice.

Ale vaše situace není moc dobrá. Pan premiér sliboval 30 % ve volbách. Ale průzkumy tomu moc neodpovídají. Jste zkrátka v jiné situaci.

Víte, kolik jsme měli v průzkumech v srpnu 2021?

Nechci to srovnávat.

22 procent.

Ale vy jste v jiné situaci než v roce 2021. Tehdy jste šli z opozice v době, kdy Andrej Babiš moc dobře nezvládal pandemii. Ale vaše nynější vláda není příliš populární a premiéra Petra Fialu si část lidí spojuje s drahotou. Před 4 lety jste měli v rukou docela dobré karty. Jaké karty máte v rukou teď?

To se uvidí, jaké máme karty. Ale není to hra. Vy si vzpomínáte, co se o Spolu psalo před volbami 2021. Podívejte se na komentáře z té doby. Já si pamatuji titulek: Už ani manželka Petra Fialy nevěří, že bude premiérem.

Trochu se vyhýbáte otázce.

My samozřejmě víme, že nejdeme z opozice, jdeme z vlády. Věděli jsme, že musíme udělat nepopulární věci. Nevykašlali jsme se na to, udělali jsme věci potřebné pro naši zemi.

Jak porazíte Babiše v Moravskoslezském kraji, kde proti sobě kandidujete? Máte nějaký plán? Na rozdíl od šéfa ANO tento region znáte dobře.

Uděláme dobrou kampaň. Jasně že Andrej Babiš o našem kraji neví vůbec nic, ale nevím, jestli to bude rozhodující faktor kampaně. Jsou to celostátní volby.

Není nic neobvyklého, že někdo kandiduje v jiném kraji. Andrej Babiš prostě ani minule neměl, ani letos nemá odvahu kandidovat v kraji, ve kterém žije. Vybral si kraj, kde má hnutí ANO dlouhodobě výborné výsledky.

Ono je to dané koncentrací levicových voličů v regionu, kde měla vždy nadpoloviční většinu hlasů ve volbách levice. ANO se podařilo velmi dobře koncentrovat hlasy levicových voličů, v roce 2021 marginalizovali sociální demokracii i komunisty. Letos v evropských volbách byli sociální demokraté pod pěti procenty bez ohledu na to, kdo za ně kandidoval.

Naší odpovědí na koncentraci levicových voličů je projekt Spolu, kde sjednocujeme hlasy středopravých voličů. Je náš úkol, aby se nám to povedlo i ve volbách v roce 2025.

Jaké bude hlavní heslo kampaně Spolu?

To vám neprozradím. V pravý čas vám to řeknu.

Je to pár týdnů, co jsme popisovali, jak chce ODS částečně stavět kampaň na tématu bydlení. Je třeba tohle věc, kterou byste v kraji více akcentovali?

Budeme to více akcentovat v celé České republice.

Na co tedy budete klást větší důraz? Máte něco připraveného?

Mám.

A co?

To vám nepovím.

V lednu jste říkal, že kdyby se makroekonomické prognózy nenaplňovaly, dovedete si představit, že ještě v letošním roce představíte návrhy další konsolidace.

Přeskupili bychom výdaje a některé bychom ušetřili. Z časového hlediska bych vyloučil jakékoliv legislativní změny. Teď budeme rádi, když stihneme zákony, které jsou ve Sněmovně v prvním čtení.

Jsme o měsíc později. A ten měsíc byl turbulentní, ať už z hlediska výdajů na obranu, z hlediska hrozby uvalení cel ze strany USA.

Z hlediska státního rozpočtu byl vlastně úspěšný – relativně. Po dvou měsících nemůžete dělat předčasné soudy, že už je jasné, že to dopadne dobře, nebo naopak špatně. Pokud se zhorší příjmová strana, budeme muset některé výdaje oželet. Takhle to je.

Máte představu, kde byste je oželel?

Ano, ale nechci vyděsit kolegy ve vládě.

Kdo by měl být ve vládě nejvíce vyděšený?

Nikdo. Myslím, že ve vládě máme shodu na obraně. Možná vedeme detailnější debatu, jak rychle a ve kterém roce se mají bezpečnostní výdaje zvedat, ale základní shoda je.

Zatím to vypadá, že by se měl bát hlavně ministr životního prostředí Petr Hladík, kterého by se to mohlo dotknout.

Jestli se bavíme o mimorozpočtových zdrojích, možná ano. Bavíme se o výdajích na dekarbonizaci.

Máme zelené povolenky, čím dražší povolenka, tím víc máme peněz v modernizačním fondu, tím víc můžeme dotovat podniky na transformaci ekonomiky.

Když budou nižší povolenky, což mnozí přivítají, budeme mít nižší příjmy v modernizačním fondu a budou nižší prostředky na investice.

Když se ale vrátíme k výdajům na zelenou politiku. Jak moc je v možnostech českého rozpočtu tohle ovlivnit? Často jde o evropské peníze. Anebo očekáváte, že debata v následujících měsících v Bruselu bude tak intenzivní?

Platí obojí. Máme to v rukou a bylo by to samozřejmě lepší, když se nám podaří změnit evropská pravidla.

Petr Macinka by chtěl být ministr životního prostředí s tím, že by to celé seškrtal. Takového ministra byste v příští vládě možná potřebovali.

Nechci ve vládě ministra, který říká, že chce být béčko ANO. To fakt ne, to určitě není můj sen.

Byli by Motoristé pro Spolu případný partner?

Ne.

Může se stát, že v podzimních volbách Spolu neuspěje. Ostatně průzkumy zatím nejsou moc dobré. Jak případný neúspěch zasáhne vás a Petra Fialu? Bude to znamenat váš konec v čele ODS?

To já nevím. Je ale spravedlivé hodnotit vedení strany po volbách. Já si ovšem nepřipouštím, že neuspějeme. Když neuspějeme, pravděpodobně buď nebudeme chtít, anebo své funkce neobhájíme. To mi přijde logické.

Měl byste chuť vrátit se do opozice?

Ne, mám chuť vyhrát volby a pokračovat, abychom zlomili tradici v České republice, kdy se s krátkou výjimkou druhé vlády Václava Klause nestalo, že by premiér pokračoval v dalším volebním období.
To je docela neobvyklé, když se podíváte na ostatní demokratické země.

Možná je to vzkaz voličů politickým zástupcům. Asi nejsou spokojeni s tím, jak vláda pracuje.

To platí pořád. Voliči ve vládě vyzkoušeli snad už všechny relevantní politické strany.

Možná to máte dělat lépe.

Nikdy jsme neříkali, že se to nedá dělat lépe a že jsme neudělali žádnou chybu. Děláme, co umíme a co je potřeba. A děláme chyby, což je u pracovitého, aktivního člověka normální. Neznám nikoho, kdo by neudělal žádnou chybu.

Koaliční vládnutí je o to složitější, že máte pět, dneska čtyři subjekty. A jejich voliči očekávají něco jiného.

Když budu pokračovat v černém scénáři, který si nepřipouštíte: byl by to konec i pro koalici Spolu?

To opravdu nevím. Záleželo by na tom, jak by ten výsledek vypadal.

Kolik mandátů chcete letos ve volbách získat?

Více než jedenasedmdesát. Nemůžete mít nižší cíl než minule.

Vy máte velmi blízko k panu premiérovi. Bavili jste se o tom, jakým způsobem budete reagovat a postupovat, kdyby volby pro Spolu dopadly špatně?
Ne.

Vůbec jste si nepřipustili variantu, že by to nemuselo dopadnout tak, jak si představujete?

Mám vlastní představu, kterou jsem zatím neprobíral s Petrem Fialou. Ale není důvod přemýšlet, co se stane, když jsme nažhavení na kampaň a těšíme se na ni.

I v ODS je napětí. Ve straně se hovoří, kdo by mohl být příštím předsedou po Petru Fialovi. Zatím ale nikdo nesebral odvahu a neřekl veřejně, že by se toho případně chopil. Vy vidíte osobnost, které byste stranu jednou svěřil?

Jasně. Nejsem tak nafoukaný, že bych si říkal, že to bez nás nepůjde a neumím si nikoho jiného představit na svém místě. To samozřejmě není pravda, umím si to představit.

A kdo by takovým novým šéfem ODS mohl být?

Nebudu vám to říkat. Není to jeden člověk. Nejsme tak personálně vyprázdnění, že bychom měli jednu možnou variantu.

A co pan ministr dopravy Martin Kupka? Tomu byste stranu někdy v budoucnu svěřil?

Klidně. Ale nevím, jestli Martin Kupka chce. To je otázka na něj, určitě se tím ale nebude zabývat do voleb. Je členem volebního štábu, je plný energie a stejně jako já věří, že máme šanci vyhrát.

A jihočeský hejtman Martin Kuba?

Platí to samé, ten člověk musí chtít. Martin Kuba se v těchto letech rozhodl angažovat na regionální úrovni. Když se rozhodne, bude záležet na tom, jestli osloví ODS.