Náměstek ministra financí Marek Mora pro EURACTIV: Každý chápe, že do obrany se musí investovat
Zdroj: EURACTIV, 5.3.2025
Kolem programu Evropské komise na „znovuvyzbrojení“ Evropy podle náměstka ministra financí Marky Mory zatím panuje řada nejasností. V rozhovoru pro EURACTIV.cz také zmiňuje, že on sám by se nebránil, kdyby se v novém dlouhodobém rozpočtu EU přesunula do obrany část peněz dnes určených na kohezi nebo zemědělství.
Marek Mora je náměstek ministra financí. Dříve působil v Evropské komisi, v Radě EU nebo jako viceguvernér České národní banky. Česká vláda ho navrhla do pozice viceprezidenta Evropské investiční banky (EIB), a pokud bude potvrzen, ujme se nové funkce v říjnu letošního roku. Rozhovor proběhl ve středu 5. března na konferenci EIB Group Forum 2025 v Lucemburku.
Ursula von der Leyen včera představila plán ReArm Europe. Má jít o snahu najít peníze na protivzdušnou a protiraketovou obranu, vojenskou mobilitu a podobně. Jeden z návrhů míří na rozvolnění unijních rozpočtových pravidel pro státy, když budou chtít utrácet za obranu nad limit. Je to něco, co by Česko chtělo a potřebovalo využít?
My o tom zatím s panem ministrem (financí Zbyňkem Stanjurou, pozn. red.) debatujeme. V našem případě nejde jen o evropská rozpočtová pravidla, ale i o naše národní, protože máme zákon o rozpočtové odpovědnosti. Na evropské úrovni se určitě něco stane, a my tomu vývoji, myslím, nebudeme bránit. Každý totiž chápe geopolitický kontext.
Žijeme v opravdu mimořádné době. Podle zpráv, které jsem viděl, se i v Německu velká koalice předběžně domluvila na tom, že výdaje na obranu nad 1 % HDP vyjme z dluhové brzdy. Otázka je, jestli to tak opravdu bude, ale rozhodně vidíme, že se všude hledají výjimky, i v těch fiskálně konzervativních zemích.
Další návrh je nová společná půjčka 150 miliard euro krytá rozpočtem EU. Co říkáte na tento nápad? Česká vláda nové společné půjčky EU většinou odmítá.
Bohužel zatím přesně nevíme, co to je, jestli to má být něco jako Next Generation EU (postpandemický fond obnovy, na který si EU společně půjčila, pozn. red.). Tak to interpretují novináři, ale není jasné, jestli to tak myslí i Evropská komise.
Protože Next Generation EU není krytá rozpočtem EU…
Přesně tak. Jestli tím Komise nemyslí spíše využití zatím neutracených peněz.
I to von der Leyen zmiňovala jako jeden z návrhů – přesměrovat do obrany neutracené kohezní fondy.
Vždy záleží na konkrétní zemi, u nás to moc nejde. Podle informací z MMR (Ministerstva pro místní rozvoj, pozn. red) čerpáme v současném období relativně dobře, i v době povodní, kdy jsme ty peníze potřebovali, jsme měli velkou část kohezních peněz zazávazkovaných. Nevidím tedy prostor, že by se využilo něco na obranu.
Přesuny v dlouhodobém rozpočtu
EU začíná vyjednávat o novém dlouhodobém rozpočtu, víceletém finančním rámci. Můžete přiblížit, jak ta jednání zatím vypadají? Jestli můžeme čekat velké změny, například velké přesuny kapitol právě ve prospěch obrany?
Každý si uvědomuje mimořádnost situace. Já už jsem zažil asi tři víceleté rámce, kdy jsem byl víceméně „u toho“, a vždy se říkalo, že tentokrát přijde revoluce. A nikdy nepřišla, vždy šlo o pokračování téhož.
Tentokrát jsou ale podmínky mimořádnější než kdy předtím, takže tlak na změnu bude podle mě větší. Já bych se jí osobně nebránil, ale nemáme to v Česku ještě vydiskutované. Byl bych pro být otevřenější modernímu přístupu, a klidně se vzdát kusu koheze, kusu zemědělství, a dát peníze do těch nových priorit, jako je obrana, nebo nějak dobře uchopené konkurenceschopnosti. Této debatě bych se nebránil, ale nevím, jak to dopadne. Bude to velmi složitý politický oříšek, a i to načasování není šťastné, protože naše pozice může vznikat v době střídání vlád.
Byl byste otevřený i vůči navýšení národních příspěvků do společného rozpočtu?
To už ne. Já bych se nebránil navýšení společných zdrojů, když si řekneme, že chceme přesunout některé priority z národní úrovně na tu evropskou. To je legitimní debata. Znamenalo by to ale snížit daně doma a zvýšit ty evropské. Nebo budeme vybírat stejně, ale část z nich neutratíme doma, ale přeneseme je do Evropy.
Dnes se o tom ale přemýšlí tak, že se zvýší daňová zátěž, ale nad rámec toho, co už se vybírá. To se mi nelíbí, tam už vidím problém.
A pokud jde o nové vlastní zdroje EU? Například evropská korporátní daň.
Já si pořád myslím, že to je nereálné, a že stále můžete pracovat se stávajícími zdroji. Když bude potřeba, tak se u zdroje počítaného podle HND může zkrátka „zvýšit procento“. Nemusíte nutně zavádět zdroj nový. Myslím si, že EU se na tom jen těžko shodne.
Signály Evropské investiční banky
Jsme na akci Evropské investiční banky. Nebudu se Vás ptát na nic, co nemůžete komentovat, ale hodně se řeší její politika ohledně investic do bezpečnosti a obrany. Ta se postupně rozvolňuje, ale zaznívá kritika, že to tempo není dostatečné. Myslíte si, že se pod tlakem geopolitických okolností změny urychlí?
Už se urychlují. Včera (úterý 4. března) kromě zveřejnění ReArm Europe Evropskou komisí ještě prezidentka EIB Nadia Calviño poslala evropským lídrům dopis, kde to avizuje (zmíněno např. zde, pozn. red.).
Pokud jde o politiku EIB v oblasti obranného průmyslu, tak ta má dvě omezení. První je shoda akcionářů (státy EU), ale to asi ve světle posledních dnů nebude problém. Samozřejmě máme různé členské státy, Rakousko nebo Irsko z toho (investice do obrany) nikdy nadšené nebyly.
V tomto ohledu není potřeba jednomyslnost, ne?
Není, přesně tak. I tak ale platí, že ta politická rezistence je slabší a slabší.
Druhé omezení je to, že EIB se financuje externě vydáváním dluhopisů na kapitálových trzích všude po světě, v Asii, v Americe, a investoři její politiku hodně sledují. EIB tvrdí, a já to nedokážu zvenku posoudit, že kdyby na investice do obrany tlačila moc, například platila munici, mohla by přijít o investory a o svůj nejvyšší investiční rating AAA. I podle toho dopisu to ale vypadá, že se postupně rozšiřují oblasti, do kterých bude možné investovat. Mandát EIB se určitě posouvá, i peníze se posouvají.
Nesmíme ale zapomínat, že EIB je jako banka už z principu konzervativní instituce, a chápu, že za žádnou cenu nechce ztratit ten svůj investiční rating. Je to na hraně.
Řada komerčních bank tvrdí, že se v tomto ohledu řídí právě politikou EIB, a proto třeba odmítají půjčovat peníze na některé obranné projekty. Vedení EIB říká, že přímá návaznost neexistuje.
To si myslím také, že přímá návaznost tam není. Tam jde spíš o signalizační efekt, že EIB ukazuje, že to je důležitá sféra, a chce tam dělat víc. To mění i atmosféru na globálních trzích a ochotu investorů.
Některé soukromé banky se před začátkem války na Ukrajině dokonce chlubily tím, že na tuto oblast nedávají ani korunu. To se dramaticky změnilo, třeba česká ČSOB a její matka KBC zcela otočily. Nezaznamenal jsem ale, že by se někomu zhoršil rating. Pořád ale samozřejmě platí, že i komerční banky mají svoje seznamy nefinancovatelných produktů.
Každý se bojí být první, aby si nenatloukl nos, a proto je chování EIB tak důležité.