Reakce MF na výroky představitelů Exekutorské komory o převodu vymáhání veřejnoprávních pohledávek na Celní správu ČR
Ministerstvo financí se ohrazuje proti výrokům představitelů Exekutorské komory v tiskové zprávě, které jsou nepravdivé a hrubě zavádějící. S ohledem na to, že převod vymáhání justičních a veřejnoprávních pohledávek na Celní správu ČR byl se zástupci Exekutorské komory opakovaně diskutováno, není zřejmé, proč Exekutorská komora setrvává na šíření nepravdivých informací, jejichž validitu si může každý ověřit z veřejně dostupných zdrojů.
Úvodem je třeba zdůraznit, proč stát zajišťuje vymáhání daní, poplatků, cel a jiných obdobných peněžitých plnění, jako jsou např. pokuty uložené v přestupkovém řízení, prostřednictvím vlastních úředních osob na finančních a celních úřadech formou daňové exekuce upravené daňovým řádem.
Veřejná správa je službou občanům a výběr daní je zásahem do vlastnického práva jednotlivců. Ten je potřeba provádět přiměřeně a s respektem a šetřením práv jednotlivců. Náklady daňové exekuce jsou proto nastaveny tak, aby nebyly ve velkém nepoměru k vymáhané částce. To platí zejména u drobných nedoplatků. Pokud by stát rezignoval na vymáhání zmíněných peněžitých plnění a svěřil toto vymáhání podnikatelům v oboru vymáhání (profesionálním exekutorům), znamenalo by to pro daňové subjekty (dlužníky) razantní zvýšení exekučních nákladů, neboť náklady na vymáhání soudním exekutorem jsou několikanásobně vyšší. Nejmarkantnější rozdíl mezi aplikací daňového řádu a exekučního řádu je ten, že daňová exekuce (a tedy i vznik exekučních nákladů) začíná až poté, co byl dlužník bezvýsledně upomenut na úhradu nedoplatku a správce daně přistoupí k vydání exekučního příkazu. Naopak výzva ze strany soudního exekutora již pro dlužníka, který poté částku dobrovolně uhradí, znamená vznik nemalých nákladů. Opuštění daňové exekuce ve prospěch její privatizace na soudní exekutory by v konečném důsledku znamenalo prohlubování dluhových pastí a narušení sociálního smíru. V souladu s Programovým prohlášením vlády by naopak mělo docházet k omezení rozsahu exekucí a jejich negativních dopadů na dlužníky a společnost jako celek, což odpovídá též dalším krokům přijímaným Parlamentem České republiky v uplynulém období (např. několik zákonů o tzv. milostivém létě, zavádění institutů typu chráněný účet atd.). Jakkoli lze chápat podnikatelský záměr exekutorů lobbovat za zvýšení objemu vlastních zakázek, úlohou státu, coby regulátora, je udržet systém tak, aby nezohledňoval pouze jedno kritérium (výnosnost realizovaných exekucí), ale také další zmíněné aspekty.
Reakce na konkrétní nepravdivé informace uvedené v tiskové zprávě Exekutorské komory:
Nepravda č. 1: „Převedení vymáhání veřejnoprávních pohledávek z exekutorů na Celní správu znamená hrozbu miliardových ztrát pro stát.“
Exekutorská komora tvrdí, že tzv. „celnický balíček“, který je v Poslanecké sněmovně před třetím čtením jako sněmovní tisk 784, výrazně posiluje postavení celní správy při vymáhání pohledávek orgánů veřejné moci, a to především novým zněním § 106 správního řádu. Pravdou ale je, že není navrhována věcná změna oproti dnešnímu stavu a rozsah působnosti celní správy při vymáhání veřejnoprávních pohledávek podle tohoto ustanovení se nemění. Peněžitá plnění, která státní orgány uloží, již v současnosti automaticky předávají k vymožení obecnému správci daně (celnímu úřadu) bez možnosti volby, přičemž tento systém je nadále zachován. Celnický balíček obsahuje rozšíření působnosti celní správy k vymáhání pouze ve velmi omezeném rozsahu v rámci několika speciálních zákonů, které dosud vylučovaly aplikaci uvedeného obecného principu správního řádu. Jedná se o okrajové agendy, kde kvantita i objem vymáhaných částek je velmi nízká. Hovořit o řádu miliard Kč je proto hrubě zavádějící. V čem je naopak působnost celní správy významně rozšiřována, je působnost k vybírání pohledávek (tj. k přijímání jejich dobrovolné úhrady), což je agenda, kterou soudní exekutoři vůbec nevykonávají. Cílem centralizace vybírání uvedených peněžitých plnění je větší efektivita i úspora spočívající v úbytku agend na jednotlivých úřadech, pro které je tato oblast spíše okrajovou záležitostí.
Nepravda č. 2: „Celní správa převzala loni vymáhání justičních pohledávek, ale podle dat je však desetkrát méně efektivní, než byli dříve soudní exekutoři.“
K převodu kompetence k jejich vymáhání na celní úřady došlo tzv. konsolidačním balíčkem, avšak nikoli k jeho účinnosti k 1. lednu 2024, ale v návaznosti přechodná ustanovení v průběhu celého roku 2024. Jelikož během tohoto roku nebyla agenda vymáhání justičních pohledávek vykonávána celními úřady v plném rozsahu, z povahy věci nelze efektivitu vymáhání porovnávat na základě údajů z tohoto období, které pro tento účel fakticky nejsou plně relevantní. Ministerstvu financí navíc není známo, z jakých databází jsou uvedené údaje čerpány, neboť neodpovídají skutečnosti.
Současně platí, že způsoby vymáhání prostřednictvím daňové exekuce umožňují šetrnější a dlouhodobější formu realizace exekucí, což odpovídá principům proporcionality a šetření práv jednotlivců, takže nelze porovnávat daňovou exekuci s exekucí podle exekučního řádu, která nutí exekutora postupovat razantněji.
Nepravda č. 3: „Zatímco soudní exekutoři vymáhají civilně a diskrétně, zásah uniformovaných celníků například při zpeněžování movitého majetku neúměrně společensky poškodí dlužníka.“
Agendu vymáhání u Celní správy České republiky nevykonávají uniformování celníci, ale civilní zaměstnanci. Asistenční služba Policie ČR, popřípadě uniformovaní příslušníci Celní správy ČR, nastoupí pouze v případech, kdy je toho zapotřebí s ohledem na rizikovost prostor, ve kterých je potřeba některé způsoby exekuce provést. V tomto ohledu se tedy daňová exekuce v principu neodlišuje od exekuce prováděné soudními exekutory.
Nepravda č. 4: „Dalším rizikem je upřednostnění věřitelů, kdy stát a samosprávy budou mít přednost při vymáhání dluhů Celní správou, zatímco rodiče samoživitelé, zdravotní pojišťovny či oběti trestné činnosti zůstanou čekat 'na druhé koleji'.“
Jak bylo uvedeno výše, v oblasti vymáhání v důsledku přijetí celnického balíčku dojde pouze k nepatrnému nárůstu situací, kdy pravomoc k vymáhání bude z vybraných orgánů (typu ministerstvo), které pro to ani nemají vhodný aparát, předána celnímu úřadu. Není pravda, že by mělo dojít k upřednostnění státu či samospráv jako věřitelů, pokud pohledávky bude (tak jako dosud) vymáhat celní úřad. Daňovým pohledávkám vymáhaným daňovou exekucí není s ohledem na zásadu rovnosti věřitelů přiznána vyšší priorita, než pohledávkám ostatních věřitelů, které daňovou exekucí vymáhat nelze. Při vymáhání více pohledávek u téhož dlužníka rozhoduje okamžik zahájení exekuce, popřípadě další okolnosti jako je např. případné zajištění pohledávky (např. zástavním právem). Navrhovaný celnický balíček v tomto ohledu nic nemění.