Žádost o poskytnutí informací ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb.

Dotaz:

Ministerstvo financí jako ústřední správní úřad pro oblast hospodaření s majetkem státu zajišťuje tvorbu koncepce finanční politiky státu v této oblasti a metodicky usměrňuje jednotný výkon vlastnického práva státu.

V této souvislosti se Vás tedy ptám:

1. Zda-li je v pořádku, pokud Ministerstvo obrany od dubna 2005 až do dnešních dnů připravuje bezúplatný převod majetku státu - kasárenského areálu v ulici U Sluncové, v Praze Karlíně, a tím v rozporu s 14 zákona č. 219/2000 Sb. stát neodůvodněně ochuzuje o výnos z prodeje tohoto majetku. Ministryně obrany Parkanová totiž bezdůvodně zrušila veřejné výběrové řízení na prodej tohoto majetku vyhlášené dne 30.10.2007, kterého se společnost účastnila, složila požadovanou kauci ve výši 35 miliónů Kč, podle sdělení Ministerstva obrany splnila veškeré podmínky a předložila nejvyšší nabídku ve výši 157 777 777 Kč.
2. Je skutečně věrohodný Pravoslavnou církví v českých zemích deklarovaný a v průběhu let již několikrát měněný záměr na využití předmětného areálu ve veřejném zájmu? Podle nedávných informací z Ministerstva obrany měl veřejný zájem spočívat ve zřízení komunitního, duchovního a humanitárního střediska, azylového ubytování pro bezdomovce a lidi postižené živelní katastrofou, chráněné dílny pro osoby tělesně či mentálně postižené, střediska ženského monastýru, Vysoké školy bohoslovecké, fakulty a semináře, zázemí pravoslavné církve v českých zemích, sídla metropolitního úřadu, metropolitního chrámu a pravoslavného nakladatelství. Výčet jistě obdivuhodný, ale v příkrém rozporu s tím, co má církev uvedeno v rejstříku registrovaných církví a náboženských společností, zvláštní právo ke zřizování církevních škol dle 7 odst. 1 zákona o církvích a náboženských společnostech nemá vůbec. Přebudování areálu pro výše uvedené účely využití by představovalo nejen investici řádově několika stovek milionů Kč, ale zřejmě také zrušení ze strany Pravoslavné církve všech 75 farností a 22 filiálek roztroušených po celém území státu a jejich soustředění v Praze, neboť uváděný veřejný zájem obsahující obdivuhodný výčet činností, zahrnuje nejspíše veškeré možné činnosti, které Pravoslavná církev vykonává, nebo se připravuje vykonávat, a které by se měly podle této informace v tomto areálu vykonávat. Pokud by církev potřebu získání nemovitosti pro konkrétní činnost potřebovala, jistě by se v minulosti i v současnosti našel 1 — či více vhodnějších a přiměřenějších objektů, pro které stát nenašel využití a které by se nacházely v lokalitách, kde má církev větší zastoupení než v Praze. Jak vůbec se zjišťuje pravdivost a objektivnost uváděných důvodů, zvláště v případě bezúplatného převodu majetku státu v hodnotě jistě ne nepatrné.
3. Může se vůbec jednat v tomto konkrétním případě o bezúplatný převod majetku státu ve veřejném zájmu, pokud tato církev představuje jen nepatrnou část české veřejnosti? Podle sčítání osob v roce 2001 to bylo jen 23 053 věřících a nějakých 172 duchovních. Navíc v kontextu s připravovaným zákonem o narovnání vztahu mezi státem a církvi?
4. Jak se prověřuje reálná schopnost církve nevlastnící žádný majetek uhradit případnou smluvní pokutu v případě porušení smluvních podmínek uváděných v těchto případech ve smlouvách o převodu majetku? Pokud postačuje jen závazek přejímajícího uvedený ve smlouvě, pak vymahatelnost této smluvní pokuty je minimální, nebo dokonce žádná.
5. Je obvyklé, že stát vystupující ve smyslu § 6 zákona č. 219/2000 Sb. jako právnická osoba a účastník právních vztahů zasahuje bez právního důvodu do práv a oprávněných zájmů jiných a jedná v rozporu s dobrými mravy? Ačkoliv žádné ustanovení zákona č. 219/2000 Sb. ani vyhlášky č. 62/2001 Sb. nehovoří o povinnosti zájemce skládat kauci, byla tato stanovena ve výši celé jedné poloviny požadované minimální kupní ceny. Povinnost poskytnout k zajištění své nabídky vyhlašovateli kauci, zvláště když byla stanovena nezvykle a mimořádně vysoká, mě vedla v přesvědčení, že nabídka na prodej nabízených nemovitostí je myšlena vážně a že i prodávající je vázán v případě splnění podmínek výběrového řízení a předložení vítězné nabídky. Pokud však Ministerstvo obrany nepřetržitě připravovalo bezúplatný převod předmětného majetku ve prospěch církve, nemohlo současně myslet vážně zveřejněnou nabídku na prodej tohoto majetku a zájemce o koupi předmětného majetku uvádělo vědomě v omyl, ať již s cílem získat pro Ministerstvo obrany, byt‘ krátkodobě, neoprávněný majetkový prospěch, či něco jiného.

Máme za to, že naše žádost o poskytnutí odpovědi na tyto otázky je oprávněná a je v souladu s působností oddělení schvalování dispozic se státním majetkem, podle které‚ mimo jiné zpracovává stanoviska týkající se dispozic s majetkem státu pro ostatní útvary ministerstva, pro organizační složky státu a státní organizace v působnosti zákona č. 219/2000 Sb. a pro právnické a fyzické osoby na základě jejich žádostí a dotazů. Žádost není v rozporu ani se zákonem č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, v platném znění, když nepožadujeme informace, u nichž je toto právo omezeno.

Odpověď:

K Vašemu podání ze dne 17. září 2008 č.j. 4623/2008 v záležitosti postupu při nakládání s areálem býv. kasáren v Praze — Karlíně, ul. U Sluncové, sděluji z hlediska působnosti Ministerstva financí následující.

Ministerstvo financí se naložením s předmětným majetkem státu zabývalo již dvakrát, a to v roce 2006 a 2007, kdy opakovaně nevyhovělo žádosti Ministerstva obrany o schválení smlouvy o bezúplatném převodu tohoto majetku do vlastnictví nestátního subjektu, a to primárně pro nedostatečné doložení existence veřejného zájmu ve smyslu § 22 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, na bezúplatnosti převodu do vlastnictví uvažovaného nabyvatele.

Ministerstvo obrany se do současné doby s další žádostí o schválení smlouvy, která by se týkala předmětných nemovitostí, na Ministerstvo financí neobrátilo. Ke krokům, které Ministerstvo obrany v mezidobí podnikalo a podniká ve směru naložení s tímto majetkem, Ministerstvo financí nedisponuje ucelenými informacemi a nemůže je tedy ani relevantně hodnotit.

V reakci na Váš dotaz ad 1 mohu proto pouze uvést, že je na Ministerstvu obrany, aby s předmětným státním majetkem naložilo způsobem, který je v souladu s platnou právní úpravou, a aby pro ten účel vhodnou majetkoprávní dispozici dostatečně připravilo a její volbu zdůvodnilo. Tento proces podle všeho zatím stále není ukončen a Ministerstvo financí v dané fázi nemá zákonem č. 219/2000 Sb. založenu žádnou působnost.

Obdobně Ministerstvu financí v dané fázi nepřísluší předjímat posouzení případné existence veřejného zájmu na využití areálu na základě údajů, které zmiňujete ve svém dotazu ad 2.

K dotazu ad 3 lze jedině uvést, že veřejný zájem ve smyslu § 22 odst. 2 zákona č. 219/2000 Sb. je vždy primárně třeba spojovat s konkrétním způsobem využití určitého bezúplatně převáděného majetku, nikoli pouze s osobou jeho nabyvatele.

Pokud jde o Váš dotaz ad 4, je možno toliko obecně poukázat na běžné postupy, které by v daném směru měla příslušná organizační složka státu zajistit a v návaznosti na to zvážit případná rizika.

Pod bodem 5 se zjevně dotazujete na názor, jehož se však povinnost poskytovat informace netýká (srov. 2 odst. 4 zákona č. 106/1999, o svobodném přístupu k informacím). V dané věci nelze zaujmout ani relevantní stanovisko, nebot‘ Ministerstvo financí není seznámeno s konkrétním postupem Ministerstva obrany ve Vámi sledovaném směru a nedisponuje potřebnými podklady, nehledě k tomu, že závazně by věc mohl zhodnotit jen soud. Poznamenávám proto pouze obecně, že výběrové řízení v procesu zjišt‘ování vhodného zájemce o koupi státního majetku, tak jak s ním počítá zákon č. 219/2000 Sb. a v základních parametrech prováděcí vyhláška č. 62/2001 Sb., nezakládá samo o sobě pro přihlášené zájemce žádné nároky na uskutečnění prodeje a vztahy mezi prodávajícím a kupujícím upravuje až následně sjednaná kupní smlouva (potřebuje-li tato smlouva ke své platnosti podle zákona č. 219/2000 Sb. schválení příslušným ministerstvem, je platně uzavřena teprve dnem, kdy byla schválena). Toto následné jednání je dvoustrannou záležitostí a v jeho průběhu nebo dokonce ještě před jeho započetím nepochybně kterákoli ze stran může ustoupit od svého záměru; je však třeba počítat s tím, že i pro tuto fázi zde existuje právní rámec daný obecnou právní úpravou občanského zákoníku se všemi případnými důsledky.