Žádost o poskytnutí informací ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb.

Dotaz:

V souladu se zákonem č. 106/1999 Sb., ze dne 11. května 1999 o svobodném přístupu k informacím ve znění pozdějších předpisů, Vás žádám o poskytnutí následujících informací:

1. Je na smlouvy o stavebním spoření podle 5 zákona č. 96/1993 Sb. ze dne 25. února 1993 o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření (dále jen „zákon o stavebním spoření), aplikovatelná směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále jen směrnice 93/13/EHS“), resp. česká právní úprava, která tuto směrnici provádí? Pokud je odpověď na výše uvedenou první otázku záporná, žádám Vás o odůvodnění?
2. Zkoumá Ministerstvo financí při schvalování všeobecných obchodních podmínek stavebních spořitelen podle § 7 odst. 1 věty druhé zákona o stavebním spoření soulad těchto všeobecných obchodních podmínek s požadavky spotřebitelského práva vyplývajícího z práva Evropského společenství a zejména soulad těchto podmínek se směrnicí Rady 93/13/EHS, resp. s ustanoveními českého právního řádu, které tuto směrnici provádějí?
3. Pokud je Vaše odpověď na výše uvedenou druhou otázku kladná: zkoumá Ministerstvo financí soulad těchto podmínek se směrnicí 93/13/EHS jen s ustanoveními českého právního řádu, které tuto směrnici provádějí?
4. Na moji žádost o překlenutí stavebního spoření do meziúvěru (naspořil jsem 50% cílové částky za cca. 30 měsíců) jsem byl svojí stavební spořitelnou informován o nesplnění tzv. hodnotícího čísla a byly mi navrženy tři varianty.
   • Varianta 2 zní: „ splácení meziúvěru naspořenou částkou v tomto případě se dlužná částka na meziúvěrovém účtu poníží o naspořenou částku (pokud neuplynulo 5/6 let od uzavření smlouvy o stavebním spoření, bude účtován poplatek 0,5% z cílové částky a připsaná státní podpora by byla vrácena na Ministerstvo financí).“
• (i) Žádám Vás o informaci, zda požadavek uplynutí 5/6 let od uzavření smlouvy o stavebním spoření přímo vyplývá ze zákona o stavebním spoření?
• (ji) Pokud je Vaše odpověď na předchozí otázku záporná: jaké požadavky, při jejichž nesplnění by stavební spořitelna mohla vyžadovat vrácení příspěvků na stavební spoření, si mohou stavební spořitelny z hlediska zákona o stavební spoření stanovit samy?‘
• (iii) Je možnost stavebních spořitelen stanovit požadavky nad rámec zákona o stavebním spoření neomezena? Pokud ne, kde je stanovena hranice?
• (iv) Je požadavek uplynutí 5/6 let od uzavření smlouvy o stavebním spoření v rozporu ze zákona o stavebním spoření?
5. Brání nějaké další podmínky (než je podmínka naspoření nutné částky během 24 měsíců podle 5 odst. 4 zákona o stavebním spořeni) tomu, aby byly z hlediska zákona o stavebním spoření splněny podmínky pro překlenutí stavebního spoření do meziúvěru (při zachování příspěvků na stavební spoření) umožňující tak skutečné splácení meziúvěru a nikoliv pouze úroků.

 

Odpověď:

K Vašim dotazům ze dne 25. května 2009, zejm. zda je na smlouvy o stavebním spoření aplikovatelná směrnice Rady 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (dále jen "směrnice"), resp. která česká právní úprava tuto směrnici provádí, sdělujeme následující.

Česká republika implementovala uvedenou směrnici do zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a to zákonem č. 367/2000 Sb., který zapracoval směrnici (a další příslušné předpisy Evropských společenství) a upravil ochranu spotřebitele ve spotřebitelských smlouvách a některé další povinnosti při uzavíraní spotřebitelských smluv s účinností od 1. 1. 2001. Směrnice tedy byla a je konkrétně zapracována do občanského zákoníku, v hlavě páté o spotřebitelských smlouvách. Pro řádnou implementaci směrnice se vyžaduje, aby byla implementace provedena právními nástroji (předpisy) nezpochybnitelné právní síly, což bylo transpozicí do občanského zákoníku nepochybně podle judikatury evropského soudního dvora splněno.

Ustanovení směrnice se na smlouvy uzavírané podle § 5 zákona č. 96/1993 Sb., o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o stavebním spoření"), vztahují v rozsahu, v jakém se směrnice vztahuje na spotřebitele, tj. podle čl. 2 písmo b) směrnice je spotřebitelem fyzická osoba, která jedná pro účely, které nespadají do rámce její obchodní nebo výrobní činnosti nebo povolání. Avšak vzhledem k tomu, že tuzemská právní úprava transponující směrnici šla ve vymezení spotřebitele nad rámec směrnice, budou se ustanovení § 55 a 56 občanského zákoníku vztahovat i na smlouvy o stavebním spoření uzavřené právnickou osobou nejednající v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.

Podle § 5 odst. 1 zákona o stavebním spoření se osoba, která uzavře se stavební spořitelnou písemnou smlouvu podle občanského zákoníku, stává účastníkem, a součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky stavebního spoření (dále jen "VOP"). Ministerstvo financí (dále jen "ministerstvo") schvaluje VOP a zkoumá zejména, zda VOP obsahují údaje, které podle § 7 odst. 3 zákona o stavebním spoření musí obsahovat, a samozřejmě zkoumá obecně i soulad se zákonem o stavebním spoření a dalšími obecně závaznými právními předpisy. Pokud schválené VOP nebo uzavřená smlouva odkazuje na právní předpisy a v těchto právních předpisech dojde ke změně, která by nebyla zapracována v příslušných dokumentech, musí se stavební spořitelna (poskytovatel služby) a účastník stavebního spoření (spotřebitel) řídit aktualizovaným právním předpisem (včetně implementovaných evropských směrnic), není-li stanoveno jinak.

Z Vašich dotazů dovozujeme, že patrně sledujete situaci, kdy stavební spořitelna nevyhověla Vašemu návrhu ve věci poskytnutí úvěru podle § 5 odst. 2 a ani podle § 5 odst. 5 zákona o stavebním spoření. K tomu sdělujeme následující.

Podle § 5 odst. 2 zákona o stavebním spoření účastník má právo na poskytnutí úvěru ze stavebního spoření na financování bytových potřeb po splnění podmínek zákona o stavebním spoření a podmínek stanovených stavební spořitelnou ve VOP, zejména po splnění předpokladů zajištění jeho návratnosti. Zákon o stavebním spoření stanoví právo účastníka na úvěr, ale současně stanoví, že účastník musí splnit podmínky zákona, minimální čekací dobu, která nesmí být kratší než 24 měsíců, a dále stanoví, že musí být splněny podmínky VOP stanovené stavební spořitelnou.

Samotný základ pro splnění podmínek stanovených VOP se odvíjí již od rozhodnutí účastníka, který na počátku smluvního vztahu, při uzavření smlouvy o stavebním spoření, navrhl (určil) výši cílové částky, kterou hodlá uspořit, a VOP pouze stanoví procentní podíl, který musí účastník z cílové částky naspořit, aby splnil jednu z podmínek pro právo na poskytnutí úvěru (např. 40 % z cílové částky, hodnotící číslo, atd.).

Délka čekací doby na poskytnutí peněžních prostředků z úvěru ze stavebního spoření, tj. 24 měsíců od počátku doby spoření, je dobou minimální. Pokud tedy účastník uzavře smlouvu s vyšší cílovou částkou, stanovený procentní podíl z cílové částky může dosáhnout např. po třech letech (resp. i později). Délka čekací doby se odvíjí nejen ze samotného zákona o stavebním spoření, ale také od konkrétního smluvního ujednání mezi stavební spořitelnou a účastníkem od samého počátku smluvního vztahu a smluvní podmínky, včetně právního řádu, kterými se řídí byly známé nejen stavební spořitelně (poskytovateli služby), která akceptovala požadavek účastníka (např. ohledně cílové částky), ale i účastníkovi (spotřebiteli).

Stavební spořitelna by měla účastníkovi vysvětlit, z jakého důvodu nemůže (s účastníkem) uzavřít úvěrovou smlouvu a jaké podmínky musí být splněny. Předpokladem poskytnutí peněžních prostředků z úvěru je především uzavření smlouvy další, tj. smlouvy úvěrové, a teprve poté mohou být peněžní prostředky poskytnuty (po předložení daňových dokladů, atd.).

Uzavřením smlouvy o stavebním spoření však v žádném případě nevzniká stavební spořitelně povinnost uzavřít úvěrovou smlouvu, poskytnout úvěr, a z případného neposkytnutí úvěru nelze automaticky dovozovat porušení právní povinnosti (či neaplikovatelnost a nedodržení právních předpis EÚ Evropského společenství). Ze smlouvy o stavebním spoření vyplývá povinnost stavební spořitelny zejména řádně vést vkladový účet ke smlouvě, za účastníka včas a ve správné výši požádat o zálohu státní podpory, včas zálohu evidovat na účtu, připisovat vklady, úročit, atd., a na druhé straně povinnost účastníka řádně plnit smluvní ujednání - ukládat vklady ve smluvené výši, informovat stavební spořitelnu o změnách (příjmení, adresy), atd. Ze smlouvy o stavebním spoření nelze v případě neuzavření Úvěrové smlouvy dovodit nějaké omezení nebo nepřiměřené zbavení spotřebitele zákonitých práv, které by nebyly oběma stranám známé od začátku smluvního vztahu, a nelze z toho dovodit ani žádnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, protože smluvní podmínky byly individuálně sjednány řádně smlouvou o stavebním spoření, jejíž nedílnou součástí jsou VOP, které jsou v souladu s právním řádem.

Pokud účastník nemá ještě nárok na poskytnutí úvěru ze stavebního spoření, stavební spořitelna může Účastníkovi poskytnout úvěr do výše cílové částky podle § 5 odst. 5 zákona o stavebním spoření. V těchto případech může stavební spořitelna úvěr poskytnout, i když nejsou splněny žádné podmínky zákona o stavebním spoření a VOP, je to pouze na úvaze a momentální obchodní strategii banky, zda účastníkovi vyhoví nebo ne (nemusí vysvětlovat proč neposkytne).

Zákon o stavebním spoření nepoužívá pro úvěry podle § 5 odst. 5 žádný legislativní pojem, tzn. meziúvěr, nebo způsob překlenutí stavebního spoření do meziúvěru nijak neupravuje a tento pojem používají stavební spořitelny.

Poskytování úvěrů je v plné pravomoci a působnosti stavebních spořitelen (bank), jako samostatných podnikatelských subjektů, které z této obchodní činnosti mají plnou odpovědnost, vč. zisku nebo i případného rizika. Ministerstvo financí nemá žádné kompetence v úvěrové oblasti stavebních spořitelen, neschvaluje a ani nemá žádnou možnost ovlivnit úvěrové podmínky.

Podle § 5 odst. 10 zákona o stavebním spoření doba spoření začíná dnem uzavření smlouvy a končí dnem uzavření smlouvy o úvěru, nejdříve však uplynutím čekací doby. Podle § 12 odst. 2 zákona o stavebním spoření zálohy státní podpory, připsané na účet účastníka do konce doby spoření, vyplatí stavební spořitelna účastníkovi, pokud účastník po dobu šesti let (resp. pěti let u smluv o stavebním spoření uzavřených před 1. 1. 2004) ode dne uzavření smlouvy nenakládal s uspořenou částkou, nebo pokud účastník v období do šesti (pěti) let ode dne uzavření smlouvy uzavřel smlouvu o úvěru ze stavebního spoření a použije uspořenou částku, peněžní prostředky z úvěru na bytové potřeby.

Ze zákona o stavebním spoření tedy přímo pro nárok na státní podporu vyplývá důležitá podmínka, že účastník nesmí nakládat s uspořenou částkou po dobu šesti (resp. pěti) let, nebo v uvedeném období uzavře smlouvu o úvěru ze stavebního spoření a úvěr použije na bytové potřeby. Protože do doby vyplacení účastníkovi jsou připsané zálohy státní podpory na účtu účastníka pouze evidovány, pokud by došlo k nakládání s vkladem (vlastním nebo exekucí), stavební spořitelna je povinna připsané zálohy státní podpory vrátit ministerstvu.

Dále v případech, pokud již byl poskytnut úvěr, a došlo i k vyplacení státní podpory účastníkovi, a stavební spořitelna následně zjistí, že úvěr ze stavebního spoření byl použit v rozporu se zákonem o stavebním spoření, je oprávněna požadovat vrácení úvěru nebo jeho části. V každém případě je stavební spořitelna povinna vrátit státní podporu (kterou již účastníkovi vyplatila) ministerstvu.

Závěrem lze tedy konstatovat, že zákon o stavebním spoření stanoví základní podmínky, které musí být účastníkem splněny, aby mu mohl být poskytnut úvěr ze stavebního spoření a následně vyplacena státní podpora. Jak bylo již výše uvedeno, konkrétní podmínky a předpoklady pro získání úvěru si každá stavební spořitelna určuje sama ve svých VOP, vždy však pouze v zákonem stanoveném rámci.