Finanční a ekonomické informace 6/2023

Drtivá většina vyspělých zemí se poslední desetiletí s větší či menší mírou úspěšnosti snaží vyřešit problémy spojené se stárnutím populace. Důchodová reforma se stala mantrou politických špiček především na kontinentu, který sám sebe příznačně nazývá starý. Bohužel ve většině států neexistuje síla, která by dokázala stohy návrhů odborníků přetavit v konkrétní řešení a realizovala udržitelné financování penzí i dalším generacím. Poslední pokus vypořádat se s tímto problémem pochází momentálně z Francie a věnujeme mu náš přehledový článek z rubriky podrobně k tématu s názvem „Francouzská penzijní reforma: fiskální, politický i kulturní kontext.“ Geneze důchodové reformy v zemi galského kohouta jakoby demonstrovala typické problémy podobných reforem. Přichází vlastně již opožděně; pokud by nedošlo k jejímu prosazení tak by deficit penzijního účtu brzy dosahoval závratných výšin; jedním z jejích základních kamenů je navýšení věku odchodu do penze, což ovšem naráží na všeobecný (a ve Francii tradičně radikální) odpor těch, kterých se týká. Francouzi se s reformou rozhodně nevypořádali, a i když ji stvrdila i francouzská Ústavní rada odpor proti ní přetrvává. A to vše v situaci, kdy Francie svůj penzijní systém reformovat prostě potřebuje.