Konvergenční program České republiky (duben 2017)
Konvergenční program ČR je zásadním strategickým dokumentem zpracovávaným Ministerstvem financí ČR. Dokument specifikuje základní souhrnné fiskální údaje a nejvýznamnější připravovaná opatření s rozpočtovým dopadem formou střednědobé fiskální strategie vlády.
Konvergenční program České republiky (duben 2017)
Od velké recese v roce 2009, kdy reálný hrubý domácí produkt poklesl o 4,8 % a deficit sektoru vládních institucí se prohloubil na 5,5 % HDP, docházelo k průměrnému ročnímu zlepšování hospodaření sektoru vládních institucí o téměř 0,9 procentního bodu. Trajektorii úspěšné konsolidace završil téměř 28 mld. Kč (0,6 % HDP) vysoký přebytek v roce 2016. Rekordní výsledek hospodaření sektoru vládních institucí nebyl dán pozicí ekonomiky v hospodářském cyklu, ale byl primárně výsledkem strukturálního zlepšení hospodaření veřejných financí. Situaci v minulém roce dokresluje absolutní pokles dluhu sektoru vládních institucí o 81 mld. Kč na 37,2 % HDP, doprovázený fenoménem nízkých, na sekundárním trhu u dluhopisů se zbytkovou splatností do 6 let dokonce záporných, výnosů.
Obezřetné hospodaření sektoru vládních institucí a dlouhodobě udržitelné veřejné finance by měly být zabezpečeny i přijetím zákonů týkajících se rozpočtové odpovědnosti. V letošním roce se poprvé připravují výdajové rámce státního rozpočtu a státních fondů na základě numerického fiskálního pravidla kompatibilního se střednědobým rozpočtovým cílem ČR. Tím by mělo dojít k završení procesu implementace směrnice Rady EU 2011/85/EU a zároveň k posunutí fiskálního rámce na moderní úroveň.
Předkládaná aktualizace Konvergenčního programu ČR pro období 2017–2020 byla schválena vládou ČR dne 24. dubna 2017 a je konzistentní s Národním programem reforem ČR. Konvergenční program ČR je plně v souladu s pravidly stanovenými v aktualizovaném stanovisku Hospodářského a finančního výboru Rady k obsahu a formátu programů stability a konvergenčních programů. Dokument byl rovněž v dubnu 2017 představen a diskutován ve věcně příslušných výborech Poslanecké sněmovny a Senátu Parlamentu ČR a vzat oběma komorami na vědomí. Stanovisko Rady ke Konvergenčnímu programu ČR z května 2016 bylo vzato na vědomí ve věcně příslušném výboru Poslanecké sněmovny a Senát jej projednal s doporučením vládě, aby doporučení pro ČR zohlednila.
Konvergenční program ČR je rozdělen do sedmi provázaných kapitol. Kapitola 1 prezentuje záměry a cíle fiskální politiky vlády ČR, základní prvky strukturálních politik, jakožto i rámec měnové politiky.
Makroekonomický scénář Konvergenčního programu, vycházející z dubnové Makroekonomické predikce MF ČR, je podrobně představen ve 2. kapitole. V roce 2016 odezněly jednorázové faktory, které byly příčinou silného růstu v roce 2015. V důsledku toho ekonomika zpomalila svůj růst a reálný HDP se za celý rok zvýšil o 2,4 %. Výrazně působil zejména propad investic spolufinancovaných z prostředků EU, což byl typický průvodní rys v celé řadě členských států EU využívajících programové financování. Inflace na konci roku 2016 významně zrychlila a postupně přesáhla inflační cíl České národní banky. Míra nezaměstnanosti pokračovala v poklesu a aktuálně je nejnižší v celé EU.
Hospodaření sektoru vládních institucí v roce 2016, predikce pro rok 2017, stejně jako fiskální strategie vlády v budoucích letech, jsou předmětem 3. kapitoly. Kapitola vychází z výsledků notifikace vládního deficitu a dluhu, potvrzené Eurostatem dne 24. dubna 2017, a z již blíže rozpracovaných hospodářskopolitických záměrů vlády známých do uzávěrky datových zdrojů. Pro rok 2016 byl notifikován přebytek sektoru vládních institucí na úrovni 0,6 % HDP a vládní dluh na úrovni 37,2 % HDP. Predikce pro rok 2017 počítá s nižším přebytkem ve výši 0,4 % HDP a poklesem přebytku na hodnotu 0,3 % HDP v roce následujícím. Strukturální saldo by ve stejném období mělo setrvávat kolem vyrovnané bilance. ČR by tedy měla nadále bezpečně plnit svůj střednědobý rozpočtový cíl.
Makroekonomický a fiskální scénář jsou ve 4. kapitole ověřeny srovnáním s predikcemi ostatních veřejných a soukromých nezávislých institucí včetně vyhodnocení makroekonomické predikce panelem nezávislých expertů. Stejně tak je scénář doplněn analýzou citlivosti, ve které jsou simulovány dopady alternativních scénářů ekonomického vývoje, založených na odlišné úrokové míře, nižším hospodářském růstu hlavních ekonomických partnerů v EU a vyšší dolarové ceně ropy. Neméně podstatnou částí této kapitoly je i rozbor odchylek současného scénáře oproti scénáři z minulé aktualizace Konvergenčního programu ČR.
V 5. kapitole jsou sledovány aspekty dlouhodobé udržitelnosti. Kapitola přináší informace o stavu důchodového systému a systému veřejného zdravotního pojištění v ČR. V rámci dlouhodobé udržitelnosti jsou popsány i aktuální penzijní projekce v rámci pracovní skupiny pro stárnutí populace a udržitelnost při Výboru pro hospodářskou politiku. Rovněž je v této kapitole věnována pozornost velikosti a struktuře záruk sektoru vládních institucí.
Kapitola 6 postihuje kvalitativní stránku příjmů a výdajů sektoru vládních institucí. Jde především o popis zamýšlených i realizovaných změn v daňové oblasti, které by měly vést k zamezení daňových úniků a lepšímu výběru daní. Dále jsou zde představena opatření na racionalizaci výdajů sektoru vládních institucí.
Poslední kapitola 7 se zabývá realizovanými či plánovanými změnami v institucionálním prostředí fiskální a rozpočtové politiky, transparentností veřejných financí či posílení jejich efektivnosti. Důraz je zde kladen na implementaci opatření souvisejících s pravidly rozpočtové odpovědnosti, na rozsah a kvalitu publikovaných údajů či protikorupční opatření.