Cíle a kritéria
1. Základní cíle řízení státního dluhu
Hlavním cílem politiky řízení státního dluhu Ministerstva financí je zajištění výpůjčních potřeb vlády a jejích platebních závazků při dosahování co možná nejnižších nákladů ve střednědobém a dlouhodobém horizontu a při uvážlivém stupni akceptovaného rizika. S realizací hlavního cíle souvisí odvozené cíle spočívající v aktivní roli při rozvoji všech součástí tržní infrastruktury zabezpečující rozvoj domácích finančních zdrojů, pokud nejsou v rozporu s hlavním cílem. Obdobně jako u většiny vyspělých zemí nepatří mezi cíle dluhové politiky např. podpora měnové politiky nebo spoření domácností.
Podpora efektivnosti domácího finančního trhu se odráží především v úsilí prostřednictvím emisní činnosti vybudovat likvidní benchmarkové emise s cílem konstituovat kompletní výnosovou křivku státních dluhopisů.
Pro potřeby praktické implementace těchto obecně definovaných standardních cílů je nutná komunikace s veřejností a finančním trhem. Ministerstvo financí poté přistupuje k jejich konkretizaci. Výsledkem jsou základní kvantitativní kritéria formulovaná v rámci dluhové strategie odrážející porovnání mezi riziky a očekávanými náklady dluhového portfolia.
První kritéria byla zveřejněna v roce 2000 v souvislosti s vyhlášením nové emisní strategie Ministerstva financí. Především se jednalo o cíl postupného snížení podílu státních pokladničních poukázek na obchodovatelném dluhu z hranice přesahující 60% směrem k hranici jedné třetiny, tj. jinak řečeno zvyšovaní podílu poměru nominálního objemu střednědobých a dlouhodobých dluhopisů vůči objemu státních pokladničních poukázek směrem k úrovni 2:1. Zároveň byl vyhlášen záměr dalšího snižování podílu neobchodovatelného státního dluhu, který ke konci roku 1999 dosahoval cca 9% celkového státního dluhu. Bez bližší kvantifikace byl vyhlášen také záměr prodlužování doby do splatnosti a durace státního dluhu, který byl logickým důsledkem snižování podílu státních pokladničních poukázek v dluhovém portfoliu.
V souvislosti se zahájením využívání derivátových operací ve čtvrtém čtvrtletí roku 2002 došlo k rozhodnutí zveřejňovat cílové pásmo pro modifikovanou duraci dluhového portfolia na každý následující rok. První toto pásmo bylo vyhlášeno v listopadu 2002 na rok 2003 v rozpětí 3 až 4 roky. Od té doby Ministerstvo financí stanovovalo a uveřejňovalo hranice tohoto pásma vždy na každý následující kalendářní rok s cílem dalšího zvyšování transparentnosti a zodpovědnosti politiky dluhového managementu.
Počínaje rokem 2016 přistupuje Ministerstvo financí k novému konceptu řízení rizik, když strategické cíle a limity refinančního a úrokového rizika jsou vyhlašovány ve střednědobém horizontu. Tento koncept umožní Ministerstvu pružnou reakci na krátkodobé tržní podmínky a zájem investorů o instrumenty v určitém segmentu doby do splatnosti či doby do refixace.
Komunikace Ministerstva financí v oblasti strategických cílů se neustále vyvíjí a je považována za klíčový prostředek posilování kredibility dluhového managementu. Její další zintenzivnění a explicitnější formalizace je jedním z hlavních cílů Odboru Řízení státního dluhu a finančního majetku, který bude záviset především na postupném budování jeho kapacit v oblasti kvantitativního modelového rámce a možnostech formulovat benchmarkový systém aktivního řízení dluhového portfolia.
Ministerstvo pečlivě monitoruje situaci na domácím i zahraničních finančních trzích a aktivně využívá případných příznivých tržních podmínek za účelem co nejefektivnějšího řízení emisní činnosti a likvidity státní pokladny s pozitivním dopadem na státní rozpočet či rozšiřováním portfolia nabízených operací. Například v průběhu roku 2016 zahájilo Ministerstvo financí pilotní provoz výměnných operací střednědobých a dlouhodobých státních dluhopisů prostřednictvím transparentní elektronické obchodní platformy MTS Czech Republic, čímž dále rozšířilo portfolio nabízených operací dostupných v rámci sekundárního trhu státních dluhopisů, a zařadilo se tak mezi vyspělé státy jako je například Německo, Švédsko, Francii či Rakousko, které tyto operace běžně provádějí.
2. Způsoby řízení dluhu
Praktické řízení státního dluhu je prováděno od roku 2004 pomocí strategických cílů, které určuje Ministerstvo financí na základně nejlepších zkušeností zemí OECD a na základě vlastních finančních analýz dluhového portfolia. Samostatným plněním těchto cílů se vymezuje prostor pro řízení portfolia státního dluhu v dlouhodobém horizontu. Jádrem koncipování alternativních dluhových strategií je řízení rizik a stanovování jejich kvantitativních kritérií a limitů. Řízení rizik zajišťuje, že minimalizace nákladů je realizována v rámci dlouhodobě udržitelných limitů. Úkolem těchto limitů je minimalizovat negativní národohospodářské dopady struktury dluhového portfolia v případě krizového vývoje ekonomiky a extrémních turbulencí na finančním trhu. Ministerstvo nastavuje všechny limity v souladu s nejlepší mezinárodní praxí. Zvolená dluhová strategie se v žádném případě nesmí stát primární příčinou generování finanční a ekonomické krize země.
Základní střednědobé cíle
- Aktivní podpora efektivity a likvidity domácího finančního trhu vydáváním emisí podél celé výnosové křivky s cílem zavedení tzv. benchmarkových emisí, při současném navyšování jmenovitých hodnot emisí již vydaných za účelem podpory jejich likvidity.
- Stabilizace refinančního rizika, která spočívá zejména ve snižování podílu krátkodobého dluhu a vyhlazování splatnosti státního dluhu v rámci jednotlivých let.
- Stabilizace tržního, zejména úrokového, refinančního a měnového rizika.
- Institucionální (státní dluhopisy podle typu držitele) a geografická diverzifikace investorské báze.
- Zvyšování transparentnosti, flexibility a efektivity řízení státního dluhu.