Definice a měření
DEFINICE A MĚŘENÍ STÁTNÍHO DLUHU
Odbor Řízení státního dluhu a finančního majetku spravuje hrubý státní dluh, který je hlavní položkou dluhu centrální vlády a který tvoří více jak 90 % celkové hrubé zadluženosti sektoru vládních institucí národního hospodářství.
Definice státního dluhu vychází z § 36 odst. 7 a 8 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů, který vymezuje státní finanční pasiva, která jsou do státního dluhu zahrnuta. Jedná se o:
a) dluhy státu odpovídající jmenovitým hodnotám jím vydaných dluhopisů; do státních finančních pasiv však nevstupují dluhy státu z dluhopisů, které byly při jejich vydání zapsány nejprve na majetkový účet státu jako jejich emitenta v příslušné evidenci, po dobu, co jsou na tomto účtu zapsány, jakož i vlastní dluhopisy nabyté státem jako jejich emitentem před datem jejich splatnosti, vlastní dluhopisy poskytnuté státem jako jejich emitentem v rámci zápůjček poskytnutých v cenných papírech a vlastní dluhopisy, které jsou předmětem finančního zajištění nebo srovnatelného zajištění podle práva cizího státu,
b) dluhy státu odpovídající původní výši jmenovité hodnoty dříve vydaných státních dluhopisů po datu jejich splatnosti nebo po datu, ke kterému vlastník státních dluhopisů požádal o jejich splacení před stanoveným datem splatnosti v souladu s příslušnými emisními podmínkami a způsobem těmto emisním podmínkám odpovídajícím, a to maximálně po dobu, než dojde k promlčení práva spojeného s dluhopisy ve lhůtě stanovené zvláštními právními předpisy platnými v době, kdy mohlo být právo uplatněno poprvé,
c) dluhy ze státem přijatých zápůjček a úvěrů,
d) dluhy ze státem vystavených směnek.
Do národní evidence státního dluhu není zařazen dluh mimorozpočtových fondů, fondů sociálního a zdravotního pojištění a dalších jednotek centrální vlády (Česká exportní banka, atd.), krajů a obcí. Do státního dluhu nevstupují rovněž ani státní záruky a to ani v případě kdy je zřejmé, že původní dlužník není schopen dostát svým dluhům. Státní dluh není konsolidován s jeho držiteli v rámci sektoru vládních institucí.
Celkový státní dluh lze rozdělit:
I. dluh domácí a dluh zahraniční (podle místa vzniku dluhového nástroje)
Domácí dluh je tvořen:
• státními pokladničními poukázkami,
• střednědobými a dlouhodobými státními dluhopisy vydanými na domácím trhu,
• dalšími domácími instrumenty, např. přijatými krátkodobými zápůjčkami a úvěry, zápůjčními facilitami ve formě repo operací a státem vydanými směnkami.
Zahraniční dluh je složen:
• střednědobými a dlouhodobými státními dluhopisy vydanými na zahraničních trzích denominovanými v cizích měnách,
• přijatými úvěry od Evropské investiční banky či jiné mezinárodní instituce,
• směnkami vydanými k úhradě členství v IBRD a EBRD.
II. dluh obchodovatelný a dluh neobchodovatelný (podle obchodovatelnosti na finančních trzích)
Obchodovatelný dluh:
• státní pokladniční poukázky,
• střednědobé a dlouhodobé státní dluhopisy,
• případně ostatní zdroje krytí.
Neobchodovatelný dluh:
• Po rozdělení Československa v roce 1993 Česká republika převzala 2/3 bývalých federálních dluhů na knihy státního dluhu. Od vzniku České republiky nevznikly nové tuzemské kategorie netržních závazků.
• Do roku 1998 se neobchodovatelný dluh podílel i na domácím dluhu (např. přímý úvěr od centrální banky a přímé úvěry od obchodních bank). Po jistou dobu se do neobchodovatelného dluhu počítaly i korunové směnky pro úhradu majetkové účasti u IBRD. V současnosti již tyto instrumenty ministerstvo nevyužívá.
• Zahraniční neobchodovatelný dluh představují především přijaté zápůjčky a úvěry od mezinárodních finančních institucí (např. Evropské investiční banky) a počínaje rokem 2011 i spořicí státní dluhopisy, které ministerstvo nabízí drobným investorům.