Působnost zákona a výjimky z působnosti
Působnost
Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se vztahuje na každý spotřebitelský úvěr poskytnutý či zprostředkovaný podnikatelským způsobem. Jedná se tak o jakoukoli odloženou platbu, peněžitou zápůjčku, úvěr nebo obdobnou finanční službu, pokud je jejím adresátem spotřebitel, a to bez ohledu na výši půjčené částky, bez ohledu na účel použití půjčené částky a bez ohledu na to, zda je či není vrácení půjčené částky zajištěno hypotékou, tedy zástavním právem k nemovitosti. U placení na základě vystavené faktury s běžnou dobou splatnosti (tzv. dodavatelský úvěr) pak platí, že nejde o finanční službu, tedy o spotřebitelský úvěr, ale pouze o specifický způsob úhrady kupní ceny.
Spotřebitelem je přitom podle občanského zákoníku každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Spotřebitelem je tedy i osoba samostatně výdělečně činná, pokud v daném smluvním vztahu financuje pořízení zboží či sjednání služby pro svou spotřebu, mimo rámec své podnikatelské činnosti.
Zákon rozlišuje 3 typy spotřebitelských úvěrů:
-
spotřebitelský úvěr na bydlení (běžná hypotéka, úvěr ze stavebního spoření, účelově určený nezajištěný úvěr určený např. k výstavbě či rekonstrukci)
-
spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení (běžný spotřebitelský úvěr, nezajištěný hypotékou a neurčený pro účely spojené s bydlením)
-
vázaný spotřebitelský úvěr (účelově určený spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení, obvykle např. prodej zboží na splátky).
Výjimky z působnosti
Jelikož za odloženou platbu, tedy spotřebitelský úvěr, by mohly být považovány i některé běžné způsoby placení – například úhrada na základě zálohových plateb, je výslovně stanoveno, že se zákon nepoužije na průběžné poskytování služby nebo dodávání zboží stejného druhu, za které spotřebitel může platit v průběhu jejich poskytování nebo dodávání formou pravidelných plateb, včetně těch zálohových (dodávky elektrické energie, telekomunikačních služeb atp.). Z působnosti zákona jsou výslovně vyloučeny spotřebitelské úvěry sjednané poskytovateli investičních služeb určené na financování jimi poskytnutých investičních služeb a dále spotřebitelské úvěry poskytované zastavárnami – tedy takové, kde dlužník přenechá zastavárně movitou věc oproti poskytnutí úvěru (zajišťovací převod vlastnického práva) a zastavárně nevzniká právo na vrácení peněz.
Vzhledem k tomu, že zákon reguluje poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru ve všech jeho fázích, od reklamy, přes osobní jednání včetně poradenství před poskytnutím úvěru, až po poradenství při změně úvěru či jeho vymáhání věřitelem, obsahuje zákon i výjimky pro některé již regulované profese, které se zabývají právním poradenstvím jako takovým – tedy advokáty, notáře, insolvenční správce, bezplatné dluhové poradenství (občanské poradny) v rámci dobrovolnické služby nebo v rámci sociální služby regulované zákonem.
Zákon se nevztahuje ani na příležitostné poskytování informací o produktech spotřebitelského úvěru v rámci jiné profesní činnosti a na tzv. tipařství – tedy pouhé poskytování obecných informací o produktech spotřebitelského úvěru, nebo obdobných informací o poskytovatelích nebo zprostředkovatelích za předpokladu, že účelem takové činnosti není napomáhat uzavření nebo plnění ze smlouvy o spotřebitelském úvěru.
Omezená působnost
Omezená působnost znamená, že na některé druhy spotřebitelských úvěrů nedopadá celý zákon, ale jen jeho výslovně vyjmenovaná ustanovení, a to buďto proto, že vynechaná ustanovení na daný druh spotřebitelského úvěru nelze vůbec použít, nebo proto, že by jejich použití pro daný druh spotřebitelského úvěru bylo zbytečně zatěžující a odrazující.
Pouze ustanovení regulující postup při vymáhání dluhu ze spotřebitelského úvěru včetně omezení sankcí z prodlení se použijí na úvěry poskytnuté bez úroku a jakékoli úplaty jiné než úhrady účelně vynaložených nákladů přímo spojených se zajištěním spotřebitelského úvěru, na bezplatné odložení platby stávajícího dluhu, zvýhodněné zaměstnanecké úvěry, zvýhodněné úvěry jiné než na bydlení poskytované na základě jiného právního předpisu omezenému okruhu osob ve veřejném zájmu, úvěry obsažené ve smíru uzavřeném před soudem nebo jiným příslušným orgánem a některé nájemní a leasingové smlouvy, tedy takové, které v sobě obsahují prvek odložené platby, úvěru, zápůjčky nebo obdobné finanční služby. Běžný nájem nebo operativní leasing (tj. nájemní vztahy nepředpokládající budoucí změnu vlastníka předmětu nájmu) za spotřebitelský úvěr považovány nejsou.
Na zvýhodněné spotřebitelské úvěry na bydlení poskytované omezenému okruhu osob ve veřejném zájmu na základě jiného právního předpisu (typicky úvěry poskytované městy a obcemi svým občanům) se použije pouze povinnost poskytovat zákonem požadované informace bezplatně, v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, regulace reklamy na takové úvěry, plnění předsmluvních informačních povinností, a regulace postupu při vymáhání dluhu včetně omezení sankcí.
Na dohody týkající se předcházení důsledků prodlení dlužníka (dohody o tzv. rozesplatnění dlužníka), které ve svém celkovém dopadu nezhoršují postavení dlužníka oproti původní smlouvě, se nepoužije především část zákona obsahující institucionální regulaci – při splnění podmínek výluky není třeba oprávnění k činnosti poskytovatele nebo zprostředkovatele takové dohody, dále se nepoužijí některá obecná ustanovení týkající se pravidel jednání, povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (dlužník by kvůli své situaci řešené danou dohodou běžným posouzením úvěruschopnosti nemohl projít), soukromoprávní sankce za porušení požadavků na formu a obsah takové dohody, doba na rozmyšlenou, odstoupení od smlouvy a zánik vázaného spotřebitelského úvěru.
Pro spotřebitelské úvěry ve formě možnosti přečerpání a překročení (typicky kontokorentní úvěry, naopak nikoli kreditní karty) je vyloučeno především použití některých informačních povinností pro daný druh úvěru nepoužitelných.
U spotřebitelských úvěrů na bydlení, u nichž je odměnou poskytovatele podíl na výnosu z budoucího prodeje nemovité věci a úplné splacení úvěru je podmíněno určitou právní skutečností (zpravidla smrtí majitele nemovité věci; tzv. reverzní hypotéky), není možné kvůli odlišným finančním tokům oproti běžnému úvěru použít ustanovení týkající se roční procentní sazby nákladů.