TTIP - Transatlantická dohoda o obchodu a investicích mezi EU a USA
Transatlantická dohoda o obchodu a investicích mezi EU a USA („Dohoda TTIP“) si klade za cíl zajištění plné liberalizace vzájemného obchodu a investic mezi oběma partnery, čímž by mělo být dosaženo odstranění přetrvávajících obchodních bariér. Vyjednávání o této dohodě byla zahájena v červenci 2013, mandát pro Evropskou komisi ke sjednání Dohody TTIP byl Radou schválen o měsíc dříve. Dle tohoto mandátu by Dohoda TTIP měla obsahovat rovněž ustanovení týkající se ochrany investic a mechanismus řešení sporů mezi investorem a státem. Zároveň s jejím vstupem v platnost mají být nahrazeny i současné bilaterální investiční dohody, jež mají jednotlivé členské státy, včetně České republiky, s USA sjednány.
Právě probíhající 12. kolo jednání je prvním kolem, v němž EU bude s USA diskutovat o konkrétní úpravě ochrany investic a podobě mechanismu řešení sporů mezi investorem a státem („ISDS“). S ohledem na skutečnost, že tradiční podoba ISDS v současné době čelí kritice ze strany některých nevládních skupin, došlo ještě před předložením textových návrhů k pozastavení vyjednávání o této kapitole a Evropská komise dne 27. 3. 2014 zahájila veřejnou konzultaci k ochraně investic v TTIP, která byla ukončena dne 13. 7. 2014. Dne 13. 1. 2015 pak Evropská komise představila Zprávu o výsledcích veřejné konzultace, ve které identifikovala čtyři oblasti investiční ochrany, jež vnímá jako nejvíce problematické. Na základě výsledků následné diskuse byl Komisí vypracován návrh konkrétních ustanovení investiční kapitoly, který byl dne 12. 11. 2015 zveřejněn. Vypracovaný reformní návrh se dotýká především práva státu na regulaci, zřízení a fungování rozhodčích tribunálů, odvolacího mechanismu a vztahu mezi ISDS a domácími soudy. Na konci minulého roku byl tento návrh oficiálně předán USA, přičemž oficiální projednání tohoto návrhu by se mělo uskutečnit v rámci dalšího kola jednání.
Co se týče změn v řešení investičních sporů v návaznosti na kritiku mechanismu ISDS, text návrhu EU zejména předpokládá vytvoření dvoustupňového kvazisoudního systému, sestávajícího z prvoinstančního tribunálu s 15 institucionálně jmenovanými soudci a šestičlenného odvolacího tribunálu. Jmenování soudců splňujících stanovená kritéria a dostupných vždy v případě potřeby proběhne v rámci zvláštního výboru zřízeného Dohodou TTIP, který se bude skládat ze zástupců Evropské unie a Spojených států. Investiční spory mají být řešeny před tříčlenným senátem, jehož členové budou vybíráni předsedou tribunálu na rotační bázi, tak aby složení senátů bylo náhodné a nepředvídatelné. Za účelem vyloučení podezření ze střetu zájmů budou soudci podléhat přísným etickým normám a po jmenování do funkce jim bude výslovně zakázáno poskytovat právní služby v jiných investičních sporech. Po vydání rozhodnutí prvoinstančního tribunálu se bude moci každá strana sporu odvolat do 90 dní od jeho vynesení. V rámci přezkumného řízení by odvolací tribunál měl mít pravomoc přezkoumávat jak právní pochybení prvoinstančního tribunálu, tak i zjevně chybná posouzení skutkového stavu.
Návrh EU také do budoucna počítá se zřízením stálého multilaterálního investičního tribunálu, jehož pravomoc by se vztahovala i na řešení sporů plynoucích z ostatních dohod uzavřených na úrovni EU, jakož i na spory vyplývající z dohod členských států se třetími zeměmi a dohod třetích zemí. Nově zřízený tribunál by měl postupně nahradit současný mechanismus řešení takovýchto sporů před arbitrážními tribunály zřizovanými podle jednotlivých dohod.
Pro zvýšení právní jistoty je EU rovněž navrhováno, aby investor nemohl podat žalobu v situaci, kdy svou investici zřídil podvodným způsobem či na základě korupce. Dochází rovněž k zohlednění nákladnosti řízení u malých a středních podniků a navržení pravidel, která by měla usnadnit jejich přístup k arbitrážnímu řízení.
Návrh obsahuje i ustanovení, které explicitně zakotvuje právo státu na regulaci a deklaruje právo přijímat nutná opatření k dosažení legitimních politických cílů. Dále je výslovně stanoveno, že žádné ustanovení dané části kapitoly nebude interpretováno jako závazek k neměnnosti právního a regulatorního rámce. Novinku také představuje výslovné vyjmutí aktů všech rozhodnutí hostitelského státu ve vztahu k poskytování veřejné podpory z působnosti pravidel ochrany investic, a to včetně nařízení jejího navrácení ze strany příslušných orgánů.
Vzhledem k tomu, že návrh EU byl poprvé formálně představen USA až nyní, v současném 12. kole jednání, a intenzivní diskuse o něm bude mezi stranami pokračovat v kolech následujících, je pochopitelně obtížné předjímat konkrétní podobu mechanismu řešení investičních sporů v dohodě TTIP. Z pohledu Ministerstva financí je však důležité, aby Dohoda TTIP obsahovala investiční kapitolu i funkční mechanismus řešení sporů mezi investorem a státem, který je klíčovou součástí ochrany investic - bez něj jsou na mezinárodní úrovni práva spojená s ochranou investic prakticky nevymahatelná. Z hlediska České republiky rovněž považujeme za podstatné, aby se investoři nemohli u mezinárodní arbitráže domáhat závazků týkajících se přístupu na trh, aby byly vyloučeny paralelní či navazujících spory a také aby do Dohody TTIP byly zahrnuty pojistné mechanismy proti tzv. neopodstatněným žalobám. Ministerstvo financí rovněž v souladu se svou stávající politikou i dlouhodobým přístupem EU podporuje, aby Dohoda TTIP obsahovala ustanovení týkající se transparentnosti řízení.
Česká republika na základě zkušeností Ministerstva financí s řešením arbitrážních sporů aktivně upozorňuje na skutečnost, že některé z předložených návrhů mohou být problematické z hlediska jejich praktické aplikace a jejich právnímu ošetření je proto třeba věnovat zvýšenou pozornost. Jedná se např. o proces jmenování soudců do prvoinstančního a odvolacího tribunálu, koncepci odvolacího mechanismu či otázku celkových nákladů na provoz navrhovaného systému řešení investičních sporů.
V kontextu bilaterálních vztahů mezi Českou republikou a Spojenými státy považujeme za zásadní, aby Dohoda TTIP nahradila stávající dohodu o vzájemné podpoře a ochraně investic mezi ČR a USA uzavřenou v roce 1991, a to bez nutnosti aplikace desetileté ochranné lhůty.
Dokument ke stažení