Otázky a odpovědi

Audit slouží k ověření, zda jsou prostředky z veřejných rozpočtů, zejména fondů Evropské unie, využívány v souladu s právními předpisy, efektivně, účelně a hospodárně.

V oblasti fondů EU je audit jedním z klíčových nástrojů pro zajištění správného a důvěryhodného fungování celého systému čerpání dotací. Pomáhá předcházet chybám, zneužití prostředků a zajišťuje transparentnost při nakládání s veřejnými financemi.

Jeho činnost je tedy klíčová pro to, aby Česká republika mohla čerpat prostředky z fondů EU. Bez nezávislého auditu by nebylo možné získat ujištění, které požaduje Evropská komise a na jehož základě každoročně schvaluje předložené účty. 

V případě, že je projekt financovaný z veřejných prostředků, je potřeba průběžně ověřovat, jak jsou tyto prostředky využívány. Ověřování čerpání podpory je běžnou součástí systému ochrany veřejných financí a týká se všech příjemců. 

Výběr projektů k ověření probíhá podle metodiky, která vychází z evropských pravidel a pokynů Evropské komise.

Audit operací (projekty příjemců dotací)

Pro výběr projektů k auditu se používá metoda náhodného výběru na základě peněžních jednotek (tzv. MUS). Výběr probíhá automatizovaně podle údajů o výdajích. Cílem je ověřit správnost vykázaných výdajů a zajistit reprezentativnost celého výběru.

Audit systémů (řízení a kontrola programů)

U systémových auditů se výběr provádí podle analýzy rizik. Auditní orgán se zaměřuje na místa, kde může být vyšší pravděpodobnost nedostatků v řízení nebo kontrolních postupech.

Výběr je vždy nezávislý a řídí se odbornými pravidly. Není ovlivněn podněty, osobními zájmy ani žádostmi auditovaných.

Role Auditního orgánu spočívá v poskytování nezávislého ujištění, že systémy pro čerpání evropských a mezinárodních fondů fungují účinně, správně a v souladu s evropskou i národní legislativou.

Auditní orgán je nezávislý útvar zřízený v rámci Ministerstva financí České republiky. Jeho hlavním úkolem je ověřovat, zda jsou prostředky z fondů Evropské unie využívány správně, účelně a hospodárně.

Provádí zejména:

• audity řídicích a kontrolních systémů operačních programů (audit systému),
• audity operací, tedy konkrétních projektů spolufinancovaných z fondů EU,
• ověření výročních účetních závěrek programů a předkládání souvisejících stanovisek Evropské komisi.

Informace o legislativním rámci naleznete v sekci Základní přehled – Zákonný rámec.

Auditní orgán jedná nezávisle na ostatních složkách systému (např. řídicích a zprostředkujících orgánech) a jeho závěry jsou klíčové pro to, aby mohla Česká republika čerpat prostředky z fondů EU v souladu s požadavky Evropské komise.

Cílem auditu není někoho „nachytat“, ale ověřit správnost postupů a nastavení systému, případně upozornit na nedostatky, které je třeba napravit.

Auditní orgán provádí audity, ale jeho činnost zahrnuje i další důležité aktivity v systému fondů EU.

Dělá:

• poskytuje nezávislé ujištění Evropské komisi, že systémy pro čerpání prostředků z fondů EU fungují správně a efektivně,
• vydává auditní zprávy a stanoviska ke způsobilosti výdajů,
• analyzuje a vyhodnocuje zjištění z auditů na systémové úrovni,
• poskytuje konzultační a metodickou podporu subjektům zapojeným do systému čerpání (např. řídicím orgánům, příjemcům),
• přispívá ke zvyšování kvality systému čerpání prostředků, např. formou doporučení nebo prevence rizik.

Nedělá:

• nepřiděluje dotace,
• nerozhoduje o výběru projektů,
• neřeší obsahovou správnost projektů ani jejich hodnocení na úrovni výběrů projektů,
• nenahrazuje činnost řídicích nebo zprostředkujících orgánů.
• auditoři nechodí „na udání“.

Auditní orgán tedy nevstupuje do běžného řízení projektů, ale poskytuje nezávislý dohled a podporu, která přispívá k funkčnímu a důvěryhodnému systému čerpání fondů EU.

Auditní orgán zahajuje audit doručením oznámení o zahájení auditu, které obsahuje základní informace o auditu, předmětu šetření, požadované součinnosti a kontaktní osobě.

Součástí oznámení je obvykle také přehled požadovaných dokumentů a informace o dalším postupu. Auditovaný subjekt je povinen ve stanovené lhůtě reagovat a poskytnout požadované podklady.

Během auditu může být dále vyžadována spolupráce, například při kontrole na místě.

Celý průběh auditu je podrobně popsán v sekci Jdeme k Vám na audit, kde se dozvíte, co očekávat v jednotlivých fázích a jak se na audit připravit.

Délka auditu závisí na jeho rozsahu, typu a připravenosti podkladů ze strany auditovaného subjektu. Běžné audity operací trvají řádově několik týdnů až měsíců od zahájení po vydání závěrečné zprávy.

Je však důležité rozlišovat:

• délku samotného šetření (např. kontrola na místě nebo revize dokumentace),
• a celkový auditní proces, který může zahrnovat i vyhodnocení, komunikaci se subjektem a závěrečné zprávy.

Auditní orgán se snaží postupovat efektivně a v rámci přiměřených lhůt. O dalším postupu je auditovaný subjekt vždy informován.

Audit obvykle hodnotí konkrétní žádost o platbu, nikoli celý projekt. Pokud však řídicí orgán zjistí, že stejná chyba se opakuje i v jiných částech projektu, může zahájit šetření v širším rozsahu.

Spolupráce s auditory by měla být vstřícná, otevřená a založená na vzájemné komunikaci. Cílem auditu není hledat chyby, ale ověřit, že projekt probíhá nebo proběhl v souladu s pravidly, a včas odhalit případná rizika nebo nedostatky.

Auditovaný subjekt by měl:

• včas reagovat na žádosti auditorů o dokumenty a informace,
• poskytnout úplné a pravdivé podklady,
• umožnit přístup na místo realizace projektu, pokud je to požadováno,
• klást doplňující dotazy, pokud si něčím není jistý – komunikace je žádoucí a vítaná.

Auditní orgán poskytuje dostatek informací o postupu, požadavcích i cíli auditu.

Transparentní přístup a ochota ke spolupráci zpravidla urychlují průběh auditu a snižují administrativní zátěž na obou stranách.

Kontradiktorní řízení je důležitá součást auditu, která slouží k zajištění objektivity a spravedlnosti v procesu. Jde o fázi, ve které má auditovaný subjekt (např. příjemce dotace) možnost seznámit se s návrhem zprávy o auditu a vyjádřit se k jejím závěrům ještě předtím, než je zpráva finálně uzavřena.
Auditní orgán po ukončení kontrolních činností vypracuje návrh zprávy, ve které shrne zjištění, případně identifikované nesrovnalosti. Tuto zprávu zašle auditovanému subjektu k připomínkám. Ten má poté možnost:

• předložit doplňující informace a dokumenty, které nebyly dříve k dispozici,
• vysvětlit některé okolnosti projektu, které mohou mít vliv na hodnocení výdajů,
• vyjádřit nesouhlas se závěry auditu a uvést své stanovisko.

Auditní orgán je povinen tyto připomínky vyhodnotit a v případě, že jsou relevantní, zapracovat je do finální zprávy. Pokud se po uzavření zprávy objeví nové skutečnosti (např. nové důkazy, právní výklady nebo informace od jiného kontrolního orgánu), může být ke zprávě vypracován dodatek.

Kontradiktorní řízení tedy:

• slouží k ochraně práv auditovaného subjektu,
• zajišťuje transparentnost a korektnost celého auditu,
• je obdobou tzv. „vyjádření se před rozhodnutím“ známého i z jiných správních procesů.

Auditovanému subjektu se tím dává možnost aktivně ovlivnit výsledek auditu, zejména pokud je schopen doložit další informace, které mohou závěry AO upravit.

Evropské instituce

• Evropská komise (EK) – kontroluje, jak jsou využívány prostředky z fondů EU. Provádí auditní mise v členských státech, přezkoumává fungování systému řízení a kontroly a posuzuje závěry Auditního orgánu.
• Evropský účetní dvůr (EÚD) – nezávislý externí auditor EU, zaměřuje se na účelnost a efektivitu výdajů.
• Evropský úřad pro boj proti podvodům (OLAF) – vyšetřuje podezření na podvody, korupci nebo jiné nesrovnalosti.
• Úřad evropského veřejného žalobce (EPPO) – zajišťuje trestní stíhání závažných trestných činů poškozujících rozpočet EU.

Národní kontrolní instituce

• Auditní orgán Ministerstva financí (AO) – provádí nezávislé audity fondů EU, dohlíží na správnost systémů a výdajů vůči pravidlům EU.
• Řídicí orgány / poskytovatelé dotací – kontrolují přímo příjemce během celého životního cyklu projektu. 
• Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) – kontroluje hospodaření se státními prostředky včetně evropských dotací.
• Finanční úřad (GFŘ) – řeší porušení rozpočtové kázně u dotací, zejména na základě podnětu poskytovatele. Kontroluje také plnění daňových a účetních povinností příjemce, případně dopady přijaté dotace z daňového hlediska.
• Policie ČR (např. odbor  hospodářské kriminality) – řeší případy podezření na trestnou činnost související s dotacemi. Vyšetřuje zejména podvody, zneužití dotace, korupci a další závažná pochybení.
• Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) – kontroluje veřejné zakázky a dodržování pravidel hospodářské soutěže, i u zakázek spolufinancovaných z dotací. Zaměřuje se na soulad s účinným zněním zákona o zadávání veřejných zakázek (ZZVZ) a řeší přestupky v oblasti veřejného zadávání.

Každý kontrolní orgán má svou působnost a kontroluje jiný aspekt projektu. Všechny kontroly by však měly být vedeny tak, aby se vzájemně nepřekrývaly a nezatěžovaly zbytečně příjemce.
 

Zásada jednotného auditu (Single Audit Approach) je přístup, který je dlouhodobě legislativně zakotven v § 25 Kontrolního řádu a upravuje spolupráci kontrolních úřadů. Vyplývá také z obecné povinnosti spolupráce správních orgánů podle správního řádu.

Tato zásada neukládá povinnost převzít výsledky předchozích kontrol, ale stanovuje povinnost analyzovat a vyhodnotit jejich závěry. Kontrolní orgány tedy musí předchozí výsledky prostudovat, posoudit jejich využitelnost a rozhodnout, zda a jak jsou relevantní pro jejich vlastní kontrolu. Součástí tohoto procesu je i porovnání kontrolních závěrů s předchozími audity a ověření, zda byly položeny stejné kontrolní otázky.

Zásada jednotného auditu je nejviditelnější na evropské úrovni, kde Evropská komise ověřuje ve svých auditech to, co již auditoval Auditní orgán (AO), a posuzuje, jak jsou tyto závěry doložené ve spisech. Na národní úrovni není využívání této zásady tak patrné, ale princip spolupráce a využití předchozích auditů platí i zde.

Ne, samotný výsledek auditu automaticky neznamená, že příjemce nebude moci žádat o dotaci v budoucnu.

Pokud audit odhalí pochybení, může to mít finanční nebo administrativní důsledky pro konkrétní projekt, ale neznamená to vyloučení z dalších výzev.

Výjimkou mohou být závažná nebo opakovaná porušení pravidel, která:

• vedou k pochybnostem o důvěryhodnosti subjektu,
• nebo naplňují podmínky pro vyloučení žadatele podle konkrétní výzvy nebo programu (např. zapsání do rejstříku nesrovnalostí nebo systémů varování).

Při posuzování budoucí žádosti pak může řídicí orgán zohlednit historii žadatele, ale vždy individuálně a na základě platných pravidel konkrétního programu.

Za rok 2024 vykazujeme data za období 2014 – 2020 u uzavřených operačních programů a za období 2021 – 2027 za všechny provedené audity v roce 2024. V roce 2024 v rámci programového období 2014 – 2020 proběhly audity i ostatních OP, ale ty budou předmětem vykazování až dojde k uzavření operačních programů. 

Chybovost operačních programů se vypočítává pro Evropskou komisi a je součástí výroční kontrolní zprávy, kde je popsán i způsob výpočtu. Aktuálně je trend chybovosti dostupný za uzavřené operační programy.