Mezinárodní daňové vztahy s Rakouskem
Ve věci zdaňování příjmů, které pobírá český daňový rezident ze zaměstnání vykonávaného na území Rakouska v zásadě platí, že je nutno postupovat v souladu s platnými daňovými předpisy, tj. v ČR se zákonem č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v platném znění (dále jen ZDP), a v souladu s existující smlouvou o zamezení dvojího zdanění.
V současné době se ve vzájemných daňových vztazích mezi ČR a Rakouskem uplatňuje Smlouva mezi Českou republikou a Rakouskou republikou o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku, včetně Protokolu k ní, jež byla podepsána v Praze dne 8. června 2006. Uvedená smlouva vstoupila v platnost dne 22. března 2007. Publikována je ve Sbírce mezinárodních smluv pod číslem 31/2007.
Dnem, kterým se začala provádět tato nová smlouva, t.j. 1. ledna 2008, přestala být v platnosti a přestala se provádět ve vztazích mezi Českou republikou a Rakouskou republikou Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku, která byla podepsána ve Vídni dne 7. března 1978 (č.78/1979 Sb.).
V prvé řadě je třeba obecně uvést, že nová smlouva, obdobně jako i jiné smlouvy tohoto typu, vychází z daňových zákonů obou zemí, tzn. že nestanovuje daňovým subjektům žádné povinnosti, které by již nebyly v daňových zákonech České republiky a Rakouska obsaženy.
Jednotlivá ustanovení smlouvy stanoví pro jednotlivé druhy příjmů a majetku právo toho kterého státu zdaňovat příjem (popř. majetek) mající zdroj v jednom smluvním státě, pobíraný příjemcem (skutečným vlastníkem), který je daňovým rezidentem ve státě druhém. Za předpokladu umožnění aplikace zdanění ve státě zdroje, má druhý smluvní stát standardně povinnost provést opatření vedoucí k zamezení mezinárodního dvojího zdanění příjmu, popř. majetku. Smlouva tak zajišťuje objektivní rozdělení práva na vybrání daní z příjmů mezi oba státy v těch případech, kdy příjmy mají zdroj na území jednoho státu a plynou příjemci se sídlem nebo bydlištěm na území státu druhého.
Podání daňového přiznání v jednom či v obou státech se v zásadě váže na skutečnost, jakého státu je osoba tzv. daňovým rezidentem, jaký příjem pobírá, zda tento příjem může být ve státě svého zdroje také zdaněn apod. V prvé řadě je tedy vždy třeba rozhodnout, jakého státu je osoba tzv. daňovým rezidentem, a to v kontextu čl. 4 konkrétní smlouvy o zamezení dvojímu zdanění mezi ČR a daným státem.
Za předpokladu, že je osoba tzv. daňovým rezidentem České republiky ve smyslu článku 4 výše uvedené smlouvy, má podle ustanovení § 2 odst. 2 ZDP vůči České republice tzv. neomezenou daňovou povinnost, což znamená, že zde musí přiznávat ke zdanění všechny své příjmy plynoucí jí ze zdrojů na území ČR, tak i příjmy plynoucí ze zdrojů v zahraničí, tedy i z Rakouska. Z toho vyplývá povinnost přiznat tyto příjmy za příslušné daňové období ke zdanění v ČR v souladu s českými právními předpisy a daň z nich odvést, a to i pokud nemá žádné příjmy z ČR.
Článek 22 nové smlouvy určuje postup v daňovém řízení ve státě, ve kterém je skutečný vlastník konkrétního příjmu nebo majetku daňovým rezidentem, aby nebyl podruhé zdaněn příjem nebo majetek, který byl podle příslušných ustanovení smlouvy zdaněn ve druhém smluvním státě (tj. ve státě zdroje).
Poplatník - daňový rezident České republiky - který měl v roce 2008 příjmy ze zaměstnání vykonávaného v Rakousku pro rakouského zaměstnavatele, tedy má za splnění všech podmínek, na rozdíl od předchozích roků, nově povinnost podat v České republice daňové přiznání. Dle předchozí smlouvy o zamezení dvojímu zdanění, publikované ve Sbírce zákonů č. 48/1979, se příjmy českých daňových rezidentů ze zaměstnání vykonávaného v Rakouské republice vyjímaly v České republice ze zdanění.
V nové mezinárodní daňové smlouvě je pro případ rezidentů České republiky s účinností od 1.1.2008 zakotvena tzv. metoda prostého zápočtu. Při této metodě se obecně vychází z předpokladu, že daň zaplacená v zahraničí v souladu se zahraničními zákony a modifikovaná mezinárodní smlouvou o zamezení dvojího zdanění se započte na daňovou povinnost poplatníka v České republice, ale jen do výše daně, kterou je z těchto příjmů poplatník v České republice povinen zaplatit. To znamená, že tyto příjmy v ČR nově nejsou vyňaty ze zdanění podle § 38f ZDP a poplatník má z titulu své celosvětové daňové povinnosti v ČR povinnost podat přiznání k dani z příjmů fyzických osob.
Relevantní je tedy současně i § 38f ZDP, přičemž v daném kontextu nelze opomenout problematiku tzv. superhrubé mzdy (viz § 6 odst. 14 uvedeného zákona ve znění platném pro rok 2008). Podle tohoto ustanovení se při stanovení základu daně u poplatníka s příjmy ze závislé činnosti plynoucími ze zdrojů v zahraničí (rezidenta ČR) jeho příjem z této činnosti vykonávané ve státě s nímž Česká republika uzavřela smlouvu o zamezení dvojího zdanění, zvýší o částku odpovídající příspěvkům zaměstnavatele na pojištění jím povinně placeného podle § 6 odst. 13 ZDP (tzn. též o příspěvky placené rakouským zaměstnavatelem na zahraniční pojištění stejného druhu jako v ČR).
Daň zaplacenou v Rakousku doloží poplatník potvrzením rakouského správce daně. Prokázat musí současně i výši příjmu pobíraného ze zdrojů na území Rakouska. Pro účely vypořádání daňové povinnosti v ČR (stanovení základu daně z příjmů ze závislé činnosti), prostřednictvím přiznání k dani z příjmů je třeba, aby poplatník měl též informace o výši příspěvků na povinné pojištění placených rakouským zaměstnavatelem.
Doplňující informace
- Zdanění příjmů ze zaměstnání z Rakouska (ze dne 29. dubna 2009)