MP/06/2018 – Mezinárodní spolupráce při vyměřování a vymáhání místních poplatků

Dotaz:

Je žádost správce poplatku o poskytnutí informací v rámci mezinárodní spolupráce porušením mlčenlivosti dle daňového řádu? Jak probíhá kontaktování a komunikace, je-li poplatník zahraniční fyzickou či právnickou osobou, tj. s bydlištěm či sídlem ve státech EU/USA/třetích státech? Jaký je jednací jazyk? Žádáme Ministerstvo financí o seznámení s problematikou výměny informací v rámci mezinárodní spolupráce a vymáhání pohledávek. 

Odpověď:

Uvedená problematika v širším, celosvětovém, kontextu, je upravena příslušnými mezinárodními smlouvami, zejména v tzv. bilaterálních smlouvách. Jejich přehled lze najít na webových stránkách Ministerstva zahraničních věcí.

Problematika v užším, zejména evropském kontextu je upravena evropským právem, potažmo českými právními předpisy.

Prvním evropským předpisem je Směrnice Rady 2011/16/EU ze dne 15. února 2011 o správní spolupráci v oblasti daní a o zrušení směrnice 77/799/EHS, ve znění směrnice Rady 2014/107/EU, směrnice Rady (EU) 2015/2376 a směrnice Rady (EU) 2016/881, která je provedena zákonem č. 164/2013 Sb. o mezinárodní spolupráci při správě daní a o změně dalších souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon se obecně věnuje problematice zjišťování informací o poplatnících místních poplatků, doručování a některými dalšími činnostmi správce poplatku při vyměřování místních poplatků v mezinárodním kontextu. Ve fázi vyměřování místního poplatku je výměna informací na žádost upravena v § 9 a násl. zákona č. 164/2013 Sb. a doručování v § 20 téhož zákona.

Druhým evropským předpisem je Směrnice Rady 2010/24/EU ze dne 16. března 2010 o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z daní, poplatků, cel a jiných opatření, která je provedena zákonem č. 471/2011 Sb., o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon se obecně věnuje vymáhání místních poplatků, doručování a některými dalšími činnostmi správce poplatku v mezinárodním kontextu. Ve fázi vymáhání místního poplatku je výměna informací na žádost upravena v § 11 a násl. zákona č. 471/2011 Sb. a doručování v § 14 a násl. téhož zákona.

Podle § 13zb zákona č. 164/2013 Sb. se výměna informací vztahuje pouze na členské státy EU a dále na smluvní státy, které podepsaly dokument k provedení mezinárodní smlouvy týkající se automatické výměny informací. Přehled těchto států zveřejňuje Ministerstvo financí ve Finančním zpravodaji. V době sepsání tohoto stanoviska to je Finanční zpravodaj č. 2/2018, který byl publikován na webových stránkách Ministerstva financí.

Celé řízení je vedeno v českém jazyce. To vyplývá jednak z § 76 daňového řádu a dále ze skutečnosti, že s finančními orgány cizích států je komunikováno prostřednictvím tzv. kontaktního místa. Ministerstvo financí ve Finančním zpravodaji č. 3/2014 uvádí, že kontaktním místem je Generální finanční ředitelství.
Správce místních poplatků může prostřednictvím kontaktního místa zjišťovat od finančních orgánů cizích států informace o místních poplatcích, neboť tyto jsou zahrnuty jak pro fázi vyměřování podle § 1 odst. 4 písm. g) zákona č. 164/2013 Sb., tak jsou zahrnuty pro fázi vymáhání podle § 1 odst. 3 písm. b) zákona č. 471/2011 Sb. mezi daně.

Pro samotné vyměřování místního poplatku je nutné, aby správce místních poplatků dodržel několik podmínek. Jednak se nesmí jednat o tzv. nahodilé sondování (tzv. „fishing expedition“), což je postup správce poplatku, kdy se snaží pouze na základě svých „podezření“, často nepodložených konkrétními poznatky, směřujících vůči neurčité skupině osob získat od finančních orgánů cizího státu konkrétní informace. Správce místních poplatků musí naopak znát, o jakou osobu se jedná, musí znát její totožnost, aby ji bylo možné identifikovat. Dále musí vyčerpat vnitrostátní prostředky; samozřejmě za předpokladu, že by vyčerpání vnitrostátních prostředků neohrozilo samotné vyměření místního poplatku. Toto v praxi znamená, že správce místních poplatků již musí vést s konkrétní osobou řízení o vyměření konkrétního místního poplatku za určité období. Pouze tehdy, kdy je správce „neúspěšný“, může přistoupit ke zjišťování informací na žádost od finančního orgánu cizího státu. V žádosti je nutno uvést tzv. daňový účel, pro nějž správce místních poplatků požaduje sdělit finančním orgánem cizího státu konkrétní informace. V praxi tak bude muset prokázat, že požadované informace mají tzv. předpokládaný význam (tzv. „foreseeable relevance“) pro vyměření místního poplatku. Tento předpokládaný význam byl vyložen v rozsudku Soudního dvora (spisová značka C-682/15).

Pro samotné vymáhání místního poplatku je nutné, aby správce místních poplatků měl vydané rozhodnutí, které již není napadnutelné, tj. musí mít pravomocný platební výměr. Dále musí využít všechny tuzemské postupy pro vymáhání, s výjimkou, že v ČR neexistují aktiva či by vymáhání vedlo k nepřiměřeným obtížím. Pokud bude správce místních poplatků v ČR „neúspěšný“, může vymáhat nedoplatek na místním poplatku pomocí finančních orgánů cizích států. Je nutné upozornit, že vymáhání částky nižší než 1500 Euro bude finančním orgánem cizího státu odmítnuto.

Ministerstvo financí pokládá za vhodné upozornit na tzv. jednotný doklad vykonatelnosti. Ten obsahuje podle § 20 zákona č. 471/20111 Sb. údaje, které musí být českým kontaktním místem předány finančním orgánům cizích států, aby mohl být proveden výkon v cizích státech.

Pokud správce místních poplatků dodrží zákonný postup při zjišťování informací na žádost, nejedná se z jeho strany o porušení mlčenlivosti.