MP/13/2018 – Ohlášení údaje rozhodného pro osvobození nebo úlevu
Dotaz:
Obec v obecně závazné vyhlášce stanoví osvobození nebo úlevu na místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání komunálních odpadů pro poplatníky splňující konkrétní věkové kritérium, např. nezletilí poplatníci do 3 let nebo osoby starší 70 let. Má správce poplatku osvobození či úlevu poskytnout až na základě ohlášení údaje rozhodného pro osvobození nebo úlevu? Doposud správce poplatku zjišťoval tyto údaje (data narození) ze základních registrů obyvatel, nemusel poplatníky zbytečně zatěžovat a vynucovat splnění ohlašovací povinnosti.
Má správce poplatku vyžadovat plnění ohlašovací povinnosti u poplatníků, když některé údaje potřebné pro osvobození zná z vlastní úřední činnosti?
Odpověď:
Na základě novely zákona o místních poplatcích zákonem č. 170/2017 Sb. nově platí, že nárok na osvobození nebo úlevu od poplatku zaniká, jestliže poplatník nesplní povinnost ohlásit údaj rozhodný pro osvobození nebo úlevu od poplatku (podle § 14a odst. 4) ve lhůtě stanovené obecně závaznou vyhláškou nebo ve lhůtě podle odstavce 3 uvedeného ustanovení. Při posuzování dopadů nového ustanovení a při jeho aplikaci nutno především vycházet ze skutečnosti, že uvedenou ohlašovací povinnost měl poplatník i podle předchozí právní úpravy. Změna spočívá v tom, že nesplnění této povinnosti nemělo za následek zánik nároku, ale správce poplatku byl oprávněn uložit pořádkovou pokutu podle daňového řádu.
Podstatou uvedeného dotazu je, jak postupovat v případech poplatníků, kterým vznikl nárok na osvobození či úlevu z důvodu dosažení určité věkové hranice a zda je možné tolerovat neplnění ohlašovací povinnosti z důvodu jednoduššího a administrativně méně náročného přístupu správce poplatku k potřebným údajům pomocí registrů, či zda je nezbytné striktně vyžadovat splnění ohlašovací povinnosti pod ztrátou nároku na osvobození nebo úlevu.
V případech, kdy právní úprava osvobození nebo úlevy je obecně závaznou vyhláškou stanovena pro jednoznačně vymezené a v registrech dohledatelné okruhy poplatníků, lze připustit, že správce poplatku bude zjišťovat sám potřebné údaje v registrech. Opodstatněnost takového postupu lze odůvodnit mj. odkazem na základní zásady správy daní, zejména zásadu hospodárnosti a procesní ekonomie, zásadu spolupráce či zásadu přiměřenosti, která ukládá správci daně volit jenom takové prostředky, které osoby zúčastněné na správě daní co nejméně zatěžují, ale zároveň ještě umožňují dosáhnout cíle správy daní, tedy správného zjištění a stanovení daní a zabezpečení jejich úhrady.