Metodika predikce tvorby hrubého fixního kapitálu v ČR

Tvorba hrubého fixního kapitálu tvoří v České republice přibližně 25–30 % hrubého domácího produktu, jde tedy o jeho podstatnou výdajovou složku. Jedná se o agregát, který je ve své většině výsledkem rozhodování firem a domácností. Obecně investice do fyzického kapitálu představují silně procyklickou veličinu, která z kvalitativního hlediska dobře postihuje výkyvy ekonomiky. Vzájemné vztahy mezi reálným výstupem a investicemi do fyzického kapitálu jsou dlouhodobě předmětem teoretického i empirického výzkumu. Současně platí, že jde o veličinu z podstaty silně volatilní, neboť investiční rozhodování, charakteristické svou intertemporální povahou, je značně ovlivněno očekáváním ekonomických subjektů.

V teoreticky a především analyticky orientovaném výzkumu, ve smyslu dozadu hledících modelů, si lze představit poměrně širokou škálu ekonomických veličin, které mohou být zvažovány při konstrukci ekonometrického modelu pro tvorbu hrubého fixního kapitálu. Skutečnost, že konstruujeme model predikční, navíc pro krátkodobý horizont, vyžaduje použití čtvrtletních dat, což značně omezuje možnosti volby ekonomických proměnných a vede k preferenci takových proměnných, které do modelu budou vstupovat se zpožděním.

Kvantitativní zachycení a predikce tvorby hrubého fixního kapitálu je komplikována náchylností investiční aktivity na šoky reálných i finančních proměnných a změny sentimentu. Variantou predikce investic je jejich zachycení v rámci strukturálního modelu. Tento přístup nabízí výhodu ve vzájemné interakci proměnných, což může být blíže realitě. Na druhou stranu od reality strukturální model vzdalují nutná zásadní zjednodušení ve vysvětlení složitých jevů odrážející se v omezení počtu vztahů dílčích veličin (např. právě tvorby hrubého fixního kapitálu), protože zásadní je propojenost a konzistence modelu z hlediska celku. Druhým podstatným omezením strukturálních modelů je jejich nutné vystavění na vybrané výseči ekonomické teorie, kdy např. modely všeobecné rovnováhy z podstaty abstrahují od poptávkových akceleračně-multiplikačních teorií krátkého období, ačkoli právě ty mohou být při výkyvu ekonomické aktivity pro predikci investic směrodatné. Dílčí modely redukované formy založené na ekonometrických metodách uvedenými omezeními trpět nemusí, mohou si proto dovolit stavět vysvětlení vývoje investic na více různých teoriích a vztazích, neboť právě chování ekonomických agentů se může dle pozice ekonomiky v cyklu významně odlišovat.

V metodice jsou představeny dílčí modely odhadu tvorby hrubého fixního kapitálu Ministerstva financí České republiky. Do modelů byly zakomponovány nejen ekonomické fundamenty zachycující hospodářský cyklus a nastavení měnové politiky, ale také cyklus spolufinancování investic z prostředků Evropské unie, který hraje významnou roli především na přelomech programových období. Z porovnání modelů vychází přesněji odhad celkového agregátu tvorby hrubého fixního kapitálu oproti oddělenému přístupu predikce dílčích složek. Dodejme, že neméně podstatnou složkou, která přispívá k volatilitě odhadované časové řady, je fakt, že se jedná o agregát, který podléhá ze strany Českého statistického úřadu značným revizím. Korektní přístup by tak vyžadoval při odhadu modelu vynechat přibližně dva poslední roky časové řady, což je možné v teoretickém nebo analyticky laděném akademickém výzkumu, nikoliv však při tvorbě modelu, který má sloužit pro praktický odhad dané veličiny v nejbližším období.

Nejlepších predikčních výsledků dosahuje vektorový autoregresní model s přidáním exogenních proměnných. Mezi endogenními proměnnými figuruje tvorba hrubého fixního kapitálu, hrubý provozní přebytek, mezera výstupu, dokončená bytová výstavba a index měnových podmínek. Ekonomický výkon eurozóny, investice sektoru vládních institucí z národních zdrojů a spolufinancované z fondů EU představují exogenní proměnné. Jednorovnicové regresní modely za uvedeným přístupem mírně zaostávají, ale také ony poskytují solidní predikční výstupy. Skladba vysvětlujících proměnných je u nejpřesnějšího regresního modelu obdobná s výjimkou odstranění hrubého provozního přebytku a nahrazení mezery výstupu využitím výrobních kapacit v průmyslu. Nejvhodnější je kombinace vektorového autoregresního a lineárního regresního modelu, vážená dle normované převrácené hodnoty chybovosti dílčích modelů, která dosahuje nejtěsnějších odhadů průběhu investiční aktivity.