Vyhodnocení plnění maastrichtských konvergenčních kritérií a stupně ekonomické sladěnosti ČR s eurozónou - 2025
Česká republika se Aktem o přistoupení České republiky k Evropské unii zavázala k přijetí eura. Jednou z podmínek, které musí každý členský stát v procesu přistoupení k eurozóně splnit, je dosažení vysokého stupně udržitelné konvergence, který se posuzuje v návaznosti na míru plnění tzv. maastrichtských konvergenčních kritérií.
Přijetí eura může pro českou ekonomiku znamenat celou řadu přínosů. Podle zprávy Národní ekonomické rady vlády (2024) nejčastěji zmiňovanými výhodami jsou odstranění kurzového rizika a nižší transakční náklady, ze kterých může plynout impulz pro zahraniční obchod, a tedy hlubší zapojení do vnitřního trhu EU, dále i snazší obchodní plánování pro firmy, levnější a dostupnější financování investic a zjednodušení řízení fondů EU pro veřejný sektor. Na druhou stranu jsou s přijetím eura spojeny i ekonomické náklady a rizika plynoucí zejména ze ztráty nezávislé měnové politiky a nominálního kurzového kanálu v prostředí odlišné struktury české ekonomiky od eurozóny (dopady asymetrických šoků), ztráty autonomního bankovního dohledu, rizika morálního hazardu veřejných financí a finančních závazků vůči eurozóně. Kvantifikace jednotlivých přínosů a rizik je velmi obtížná a bude se lišit podle vlastností každé ekonomiky (např. odstranění kurzového rizika má větší přínos u otevřené ekonomiky, naopak ztráta samostatné měnové politiky může znamenat větší riziko u zemí s malým prostorem pro provádění proticyklické fiskální politiky).
Samotné stanovení konkrétního termínu vstupu je plně v kompetenci každého členského státu, jakkoliv by se mělo ideálně odvíjet od míry jeho připravenosti. Připravenost ekonomiky na vstup do eurozóny je třeba posuzovat zejména podle hospodářské sladěnosti a strukturální podobnosti s měnovou unií a také z hlediska její schopnosti tlumit po ztrátě samostatné měnové politiky asymetrické šoky jinými mechanismy, zejména prostřednictvím fiskální politiky, trhu práce či bankovního sektoru.
Od podpisu Smlouvy o přistoupení ČR k EU v roce 2003 uběhlo již více než 20 let. Eurozóna, potažmo celá Evropská unie za tu dobu prošla globální finanční krizí a následnou hospodářskou recesí v letech 2008 a 2009, některé země eurozóny dluhovou krizí, v letech 2020 i 2021 svět paralyzovala pandemie covid-19 a v roce 2022 akcelerovala energetická krize a ruská agrese proti Ukrajině růst cenové hladiny. Tyto a jiné události ovlivňují další procesy evropské integrace zaměřené na posílení hospodářské a fiskální koordinace či na dokončení bankovní unie a unie kapitálových trhů. Nové instituce a pravidla tak mění podobu eurozóny a obsah závazku přijetí eura. I tyto skutečnosti je potřebné řádně vyhodnotit a brát v potaz při rozhodování o načasování vstupu do měnové unie.
Součástí hodnocení připravenosti země přijmout společnou měnu euro, a s tím související práva, povinnosti, výsady a závazky, je kromě slučitelnosti právních předpisů také hodnocení, zda jsou plněna kritéria konvergence: dosažení vysokého stupně cenové stability, dlouhodobě udržitelný stav veřejných financí, dodržování normálního fluktuačního rozpětí měnového kurzu a stálost konvergence, která se odráží v úrovních dlouhodobých úrokových sazeb.
Česká republika v roce 2024 nesplnila kritérium cenové stability. Díky odeznění nepříznivých nabídkových faktorů a účinkům předchozího zpřísnění měnové i fiskální politiky se v roce 2024 inflace pohybovala uvnitř tolerančního pásma inflačního cíle České národní banky. Nicméně nesourodý cenový vývoj v jednotlivých zemích EU vedl k nízké hodnotě inflačního kritéria.
Kritérium konvergence úrokových sazeb Česká republika v roce 2024 splnila, k čemuž přispělo opětovné sblížení nastavení měnové politiky České národní banky a Evropské centrální banky.
Po odeznění jednorázových opatření zaměřených na snížení dopadu energetické krize na domácnosti a podniky v roce 2023, jež měla za následek prohloubení deficitu, pokračovala vláda v trajektorii snižování vysokých schodků naakumulovaných v období pandemie. Ke snížení deficitu sektoru vládních institucí přispěl konsolidační balíček i pozvolné oživení růstu domácí ekonomické aktivity. Kritérium stavu veřejných financí tak Česká republika za rok 2024 pravděpodobně plnila ve složce salda i dluhu.
V roce 2025 by Česká republika měla pravděpodobně plnit referenční hodnoty kritérií stavu veřejných financí, konvergence úrokových sazeb i cenové stability.
Kritérium stability měnového kurzu není formálně plněno, protože se Česká republika příslušného kurzového mechanismu neúčastní.
Z hlediska sladěnosti české ekonomiky s eurozónou a její schopnosti přizpůsobit se případným asymetrickým šokům bez vlastní měnové a kurzové politiky lze charakteristiky českého hospodářství rozdělit do tří skupin.
První skupinu tvoří ekonomické ukazatele naznačující relativně nízkou míru rizik spojených s případným přijetím eura v analyzované oblasti. Do této skupiny se dlouhodobě řadí velká obchodní i vlastnická provázanost české ekonomiky s eurozónou, která navyšuje přínosy zavedení eura a zároveň přispívá ke sladěnosti hospodářského cyklu České republiky s eurozónou. Ta aktuálně dosahuje velmi vysokých hodnot. Velká obchodní provázanost přispívá k vysokému podílu financování českých podniků v eurech. Jeho výrazný nárůst pozorovaný v předchozích letech se v roce 2024 zastavil, a to v podmínkách klesajícího úrokového diferenciálu mezi korunovými a eurovými sazbami. Úroková rozpětí mezi tržními sazbami v České republice a eurozóně se vrátila do blízkosti předpandemických hodnot, jejich pokles odrážel sbližování měnověpolitických sazeb České národní banky a Evropské centrální banky. Vývoj české koruny a eura vůči americkému dolaru zůstává sladěný, překážku pro vstup do eurozóny nepředstavuje ani perzistence inflace, která se v ČR výrazně neliší od hodnot pozorovaných v eurozóně. Na straně přizpůsobovacích mechanismů české ekonomiky lze pozitivně hodnotit nízkou míru dlouhodobé nezaměstnanosti, která stále patří k nejnižším v Evropě, i vysokou míru ekonomické aktivity (která se však netýká všech skupin obyvatelstva). Přetrvává také příznivá situace v domácím bankovním sektoru, který zaznamenal zlepšení své již tak solidní likviditní pozice a nadále se vyznačuje také robustní kapitálovou pozicí, vysokou ziskovostí a nízkou mírou úvěrů se selháním. Jeho odolnost proti možným negativním šokům tak zůstává vysoká.
Do kategorie neutrálně vyznívajících ukazatelů spadá hodnocení sladěnosti finančního cyklu České republiky a eurozóny, která se v roce 2023 mírně zvýšila, či sladěnost finančních trhů České republiky a eurozóny, jež se vrátila k hodnotám pozorovaným před pandemií. Neutrálně vyznívá také většina ukazatelů podobnosti transmise měnové politiky v České republice a v eurozóně. Ačkoli se v některých z nich Česká republika od průměru měnové unie liší – například ve struktuře finančních aktiv domácností či struktuře úvěrů na bydlení dle délky fixace úrokových sazeb – z hlediska přijetí eura to nelze označit za zásadní překážku. Tou není ani stav finančního systému v České republice: hloubka finančního zprostředkování a úroveň zadluženosti soukromého sektoru jsou v ČR relativně nízké, což znamená menší citlivost ekonomiky na případné šoky z finančního systému. Z hlediska rizik spojených s případným přijetím eura vyznívá neutrálně také hodnocení úrovně zadlužení sektoru vládních institucí. To v roce 2023 přes pokračující deficitní hospodaření veřejných financí nevzrostlo a nadále se nachází výrazně pod 60% hranicí maastrichtského konvergenčního kritéria. Mezi neutrálně vyznívající můžeme zahrnout i některé ukazatele trhu práce. Patří k nim podíl zaměstnanosti na kratší pracovní dobu, který i přes mírný nárůst zůstává poměrně nízký, geografická mobilita pracovní síly či systém zdanění práce. Konkurenceschopnost české ekonomiky se dle ukazatele vydávaného Mezinárodním institutem pro rozvoj managementu mírně zhoršila, zůstává však na solidní úrovni.
Třetí skupinu pak tvoří ukazatele naznačující ekonomická rizika spojená s přijetím eura v analyzované oblasti. K těmto ukazatelům patří nedokončený proces ekonomické konvergence České republiky k eurozóně, zejména z pohledu cenové a mzdové úrovně. Jejich odstup od průměru eurozóny zůstává výrazný, a to i přes zrychlení konvergence relativní hladiny českých cen a mezd pozorované v posledních dvou letech. Riziko by v případě přijetí eura mohla představovat také poměrně nízká strukturální podobnost české ekonomiky s eurozónou spočívající zejména v nadprůměrném podílu průmyslu na tuzemském HDP. Na straně přizpůsobovacích mechanismů je přetrvávajícím problémem strukturální nerovnováha českých veřejných financí. Deficit sektoru vládních institucí by se sice měl vlivem konsolidačního balíčku v roce 2024 snížit pod 3% hodnotu maastrichtského kritéria, z hlediska budoucího hladkého fungování České republiky v rámci eurozóny však bude žádoucí v příštích letech pokračovat ve snižování deficitu (dle zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti má v roce 2028 strukturální deficit dosáhnout nejvýše 1 % HDP). Prostor pro případné proticyklické působení fiskální politiky je limitován vysokým podílem mandatorních výdajů na příjmech státního rozpočtu a již zmíněnými setrvalými strukturálními deficity vládního sektoru. Nedořešena navíc zůstává oblast dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí, a to zejména v kontextu fiskálních dopadů stárnutí populace. Z hlediska pružnosti trhu práce je dlouhodobě problémem relativně nízké zapojení žen v některých věkových skupinách na trhu práce.
Při zvažování rizik členství v eurozóně má z pohledu Ministerstva financí a České národní banky zásadní váhu riziko spojené s dlouhodobou udržitelností veřejných financí. Nadále navíc přetrvávají významné rozdíly ve struktuře ekonomik, což by mohlo přinášet problémy v prostředí jednotné měnové politiky. Výrazné riziko pak představují nedořešené domácí strukturální problémy spojené se stávajícím hospodářským modelem a budoucími výzvami (stárnutí populace, investice do infrastruktury aj.). S ohledem na unijní hospodářskou politiku a Hospodářskou strategií vlády (2024) bude rovněž zapotřebí změnit hospodářský model české ekonomiky, aby bylo dosaženo cíle v podobě vyššího dlouhodobě udržitelného růstu českého hospodářství založeného na konkurenceschopnosti a vysoké přidané hodnotě.
Kromě potřeby řešit dlouhodobé fiskální dopady stárnutí populace bude v příštích letech nutné přijmout další diskreční opatření na odstranění aktuálně stále vysokých strukturálních schodků, které budou navíc v příštích letech zatíženy projekty většího rozsahu (výstavba vysokorychlostních železničních tratí či nových jaderných bloků). Právě z důvodu budoucího posílení role fiskální politiky v měnové unii coby stabilizačního mechanismu je řešení těchto dlouhodobých výzev ohrožujících zdraví veřejných financí zásadní. Ačkoli by případný vstup do měnové unie neměl mít zásadní vliv na plnění výše uvedených cílů, jde o faktory, které budou mít vliv na dlouhodobou udržitelnost veřejných financí, a tudíž by zajištění jejich financování mělo být z důvodu jejich naléhavosti a závažnosti upřednostněno před debatou o členství v měnové unii.
S ohledem na výše uvedené by tudíž bylo žádoucí před vstupem do měnové unie věnovat důslednou pozornost změnám ve struktuře hospodářství a způsobům jejich financování a limitovat rizika spojená s transformací ekonomiky tak, aby následně mohlo dojít k hladšímu přijetí společné měny bez výraznějších makroekonomických otřesů. Samotné členství v eurozóně by tato rizika eliminovat nedokázalo, neboť jednotná měna nemá zásadní dopad na hospodářský růst, jak dokládá také analýza NERV (2024).
Vyřešení aktuálních problémů v podobě tranzice ekonomiky a dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí by tudíž mělo být prioritní před rozhodnutím o vstupu do měnové unie.
S ohledem na všechny výše zmíněné skutečnosti Ministerstvo financí a Česká národní banka doporučují vládě České republiky, aby prozatím nestanovovala cílové datum vstupu do eurozóny. Vzhledem ke komplexnosti procesu vstupu do eurozóny, je vhodné, aby případné rozhodnutí a stanovení cílového data proběhlo na začátku volebního cyklu a mandátu vlády (v souladu s doporučením NERV). Tím se zajistí dostatečný časový prostor pro realizaci potřebných ekonomických a legislativních opatření, umožní se stabilní komunikace s veřejností i podnikatelským sektorem a vytvoří se podmínky pro efektivní koordinaci s evropskými institucemi. Zároveň tak lze minimalizovat politická rizika a zajistit kontinuitu klíčových reforem nezbytných pro hladký přechod k euru.
Dokument připravený Ministerstvem financí ČR a Českou národní bankou.
Schválený vládou ČR dne 9. dubna 2025.